Tentokrát se ptáme na názory a zkušenosti  Jiřího Modera, který se pohybuje v oblasti nábytku a interiérů od svých školních let. Ve svých 35 letech má za sebou mnoho zkušeností a je krásnou ukázkou toho, že úspěch není zadarmo. Čtěte dál…

Jak jste se dostal k oboru interiérů?

Studoval jsem dřevařskou a nábytkářskou školu a při hledání práce jsem chtěl zůstat v oboru,  což se povedlo.

A co vše se událo od nástupu do školy až po první zakázku jako OSVČ?

To byla dlouhá a komplikovaná cesta. Po vyučení truhlářem jsem odmaturoval z nábytkářské výroby, poté si vyzkoušel pár měsíců na VOŠ  a nastoupil jako montážní technik a prodejce do zaměstnání. Po dvou letech jsem se přestěhoval do Prahy a nastoupil do obchodního oddělení významné tuzemské společnosti, což mně  v segmentu kancelářských interiérů, ve kterých jsem po celou dobu působil, otevřelo obzory. Po ekonomických problémech společnosti jsem dostal nabídku od nadnárodní společnosti,  kde jsem v rámci skupiny působil na dvou pozicích, a od 26 let jsem působil jako OSVČ, kde jsem poměrně rychle zrealizoval pěknou zakázku.

Co vás vedlo k založení firmy?

Limity. Potřeboval jsem před sebou vidět cestu, možnosti rozvoje i možnosti navýšení příjmů.

Jakou funkci teď ve firmě zastáváte a jak vypadá běžný den?

Jsem na pozici jednatele ve vlastní společnosti. Každý den je jiný, někdy jsem v kanceláři a řeším běžnou kancelářskou činnost a jiný den mám naplánované jednání s klienty, popřípadě objíždím stavby a realizace.

Co je podle vás důležité – zásadní pro podnikání V Oboru interiérů?

Hodně mně pomáhá, že jsem si prošel od truhlářské dílny přes montáže, cenotvorbu, vizualizace až po vedení lidí. Většinu zmiňovaných věcí dnes už nedělám, ale čerpám z toho dodnes. Naprosto zásadní je vytrvalost a pracovitost. Musíte pracovat a věřit, i když se nedaří a lidé vás odrazují.  Každý den, kdy pracujete, se situace může otočit ve váš prospěch, ale může to trvat nějakou dobu. To je obecně na podnikání kruté, ale zároveň krásné.

Myslíte si, že podnikání v oboru interiérů je pro každého – i když jde „jen“ o práci sám na sebe s ŽL?

Žádné „jen“ neexistuje. Pro mě je rozdíl mezi OSVČ a společností pouze účetní. Znám společnosti, kde se majitelé rozhodli zůstat OSVČ, a rozhodně se nejedná o neúspěšné firmy. Rozhodnout se být OSVČ znamená, že už vám nikdo nedá služební auto, telefon, počítač a teplé místo v kanceláři. Musíte platit odvody, případně účetní, investovat… Každému, kdo se rozhodne k tomuto kroku, držím palce, ale je třeba si uvědomit, že první roky jsou pouze
o investicích a stabilizaci firmy.

Co jste musel překonat, abyste měl zákazníky, jako je Škoda auto, ČSOB?

Nesmíte být líní zvednout zadek ze židle, pracovat do noci a neustále přemýšlet, jak byste spolupráci mohli navázat. U zmiňovaných klientů je to také o vysokých investicích například do vzorování nábytku, které se nemusí nikdy vrátit, takže musíte i riskovat.

Bylo pro vás zastupování firem BENE a Wilkhahn velkým milníkem?

Spolupráce s těmito společnostmi nám otevírá nové dveře a určitě to je jeden z milníků v našem rozvoji.

Co plánujete dál – jak rozvíjet sebe a firmu?

Bohužel nás nyní zahlcují komplikace s nedostatkem materiálů, výkyvy cen a nedostatek lidí a není mnoho času na další rozvoj, ale věřím, že se brzy vrátíme k našim konceptům „ergonomického pracovního prostředí“ a „pracoviště zaměřené na člověka“. Pořád platí, že společnost Epixo neřeší pouze estetickou rovinu interiérů, ale zaměřujeme se především na spokojenost a zdraví lidí, kteří v interiérech pracují.

Děkuji za rozhovor!