Tentokrát se ptáme designéra Jiřího Krejčiříka, který se specializuje na nábytek, sklo, svítidla, instalace a produktový a interiérový design. Jeho díla najdete nejen v českých galeriích, ale také v Miláně, Paříži, Dallasu a dokonce i v Austrálii. Nechte se inspirovat!

Designu, nábytku a interiérům jste se začal věnovat na střední škole s tímto zaměřením. Byla to pro vás jasná volba nebo jste zvažoval i jiné obory?

Zpočátku to byl trochu kompromis mezi tím, co jsem opravdu chtěl, a vlivem rodiny, která mi radila, abych si vybral praktičtější obor než volné umění. Teprve později se z toho stala vášeň. Během střední i vysoké školy jsem tíhnul více ke kresbě a malbě než designu. Teprve po dokončení studií jsem se postupně propracoval k tomu umění a design propojit. Při studiích jsem spíše cítil jistý dualismus. Teprve po dokončení studií jsem postupně začal objevovat svůj autentický výrazový projev, který je nyní v mém designu patrný.

Následně jste studoval vysokou školu v Plzni i v Kodani. Můžete porovnat systém výuky u nás a v zahraničí, klady a zápory obou systémů? Chyběla při výuce nějaké oblast, kterou byste v praxi uvítal?

Přístup ke studentům a samotná výuka je v Dánsku hodně rozdílná. Studium je komponované v blocích, které mají délku od jednoho po deset týdnů. Sestavíte si tedy z vámi preferovaných kurzů svůj individuální rozvrh. V průběhu jednotlivých kurzů jsou zváni externí lektoři, kteří pořádají workshopy, přednášky nebo semináře, které se daného tématu z různých perspektiv týkají. Zároveň profesoři přistupují ke studentům spíše jako ke kolegům než žákům, což následně i výrazně mění přístup studentů a jejich postoj ke studiu, které je díky tomuto přístupu blíže reálné praxi. V českých uměleckých školách se obecně moc neřeší udržitelnost a vývoj v oblasti nových materiálů. V Kodani je na toto naopak kladen velký důraz. Již před těmi deseti lety, když jsem tam studoval, byla v rámci školy knihovna materiálů, které byl dedikován poměrně velký prostor a specialista, který se výlučně zabýval tím, radit studentům s touto problematikou v jejich projektech. Během studia jsem taky absolvoval několik kurzů se zaměřením na světelný design. V té době u nás v České republice ještě nikdo příliš neřešil osvětlení jako objekt, který zásadním způsobem vytváří atmosféru prostoru a přistupovalo se k němu pouze jako k funkčnímu prvku. Dánové jsou v tomto směru hodně napřed a jejich přístup byl pro mne velmi inspirativní.

Co nejdůležitějšího Vám studium a pobyt v Kodani přinesl pro další profesní růst?

Pokud na otázku odpovím z širší perspektivy, myslím si, že obecně je pro tvůrce důležité cestovat. Setkávat se s rozdílnými kulturami, přístupy, estetikou. Vnímám to tak i u sebe. Každá cesta je zdrojem nové inspirace, která nabourá myšlenkové stereotypy a tím vám otevře brány vnímání. Dánsko je krásná země, která navazuje na silné kulturní hodnoty a ubírá se dle dlouhodobé vize kupředu, což je krásně vidět v jejich přístupu k urbanismu měst. Kodaň následuje od sedmdesátých let urbanistický plán, který v pravidelných intervalech upravuje dle aktuálních potřeb, nicméně je kontinuální, díky čemuž se město rozvíjí a rozšiřuje řízeným směrem.

Co je pro vas zdrojem inspirace?

Každá země má svoje kulturní východiska a zároveňsoučasné trendy, které je zajímavé pozorovat. Promou vlastní tvorbu je mi pak velkým zdrojem naše obrovskékulturní dědictví, na které chci navazovat a vycházetz něj.

Jake byly vaše začatky po ukončenistudii?

Po skončení vysokoškolských studií jsem začal pracovatjako designér a asistent ve studiu Ronyho Plesla.Paralelně s tím jsem však pracoval na svých projektech.V roce 2016 jsem spoluzaložil autorskou značku,která se zaměřovala na nábytek a bytové doplňky.Postupně jsem však zjistil, že se chci primárně věnovatvolnější autorské tvorbě a rozvíjet tak svůj osobitýrukopis.

Kde jste vzal odvahu vydat se touto cestou a co byl nejzasadnějši bod zlomu vevaši karieře?

Nejzásadnější pro mě byl v tomto ohledu Designblok 2019, kdy jsem byl tehdejší kurátorkou prostoru Art HouseDanicou Kovářovou vybrán k prezentaci mých stolů Kalokagathos a Odyssey v rámci výběru mezinárodních designérův Lapidáriu Národního Muzea. Stoly existovaly do té doby v podobě vizualizací a s ohledem na jejich řemeslnounáročnost a vysoké výrobní náklady jsem čekal na vhodnou příležitost pro jejich realizaci, což Designblok byla rozhodl jsem se proto do výroby zainvestovat. Na Designbloku v roce 2019 jsem vyhrál cenu v kategorii Nejlepšínovinka designéra a zároveň jsem byl ve stejném roce poprvé Akademií Designu nominován v kategorii Designérroku Cen Czech Grand Design. Také mi bylo nabídnuto sběratelkou Rossanou Orlandi vystavovat stoly v Miláněna Design Weeku. Úspěchy na Designbloku a v Cenách Czech Grand Design spustily vlnu zájmu médií a začalypřicházet další nabídky ze zahraničí. Poté jsem přijal v dalším roce možnost vystavovat v Paříži na Paris DesignWeek v galerii Boon Room a v loňském roce jsem se znovu účastnil Milan Design Week s novou komodou a svítidlem.Následně přišla nabídka od americké galerie Garde v Dallasu a Los Angeles a kromě toho jsem byl oslovenaustralskou galerií Finkelstein jako jeden ze dvou českých designérů.

Vaš rukopis je velmi dobře rozpoznatelny a zajimavy. Kdy jste si tento potencialuvědomil naplno?

Byl a stále to je postupný proces, během kterého se můj autorský rukopis přirozeně utváří. Uvažuji nad mými objektyvíce jako sochař než designér. Mým záměrem je dosáhnout sofistikované harmonie. Ne však cestou redukcea minimalismu, ale naopak jí dosáhnout v bohatosti, komplikovanosti, rozličnosti a napětí. Tímto expresivním přístupemvzniká něco nového, co v sobě nese esenci mě.

Kdo jsou vašimi hlavnimi klienty pro kolekci nabytku, kterou prezentujete nasvych strankach? A jak je oslovujete?

Já naštěstí sám nikoho oslovovat nemusím, klienti mě oslovují sami. Hrozně nerad se totiž nabízím, vnucuji. Obecnějsou to lidé, kteří mají estetické cítění. Většinou jsou to milovníci umění, designu, kultury, sběratelé, kurátoři.Občas však i lidé z úplně jiného prostředí, kteří jen chtějí mít něco unikátního, co nikdo jiný nemá.

Velkým tématem je udržitelnost v designu. Jak s tímto hlediskem pracujete ve své tvorbě?

Přijde mi, že dnešní doba je hodně spotřební. Velká část populace si dnes koupí levný nábytek, který za pár let vyhodí, pořídí si nový a točí se tak strašně moc produktů. Udržitelnost pro mne spočívá i v dlouhodobosti. Pokud si koupíte dražší produkt, který je z kvalitních materiálů a po stránce estetické je nadčasový, tak nebudete mít potřebu ho za pár let nahrazovat novým. Chtěl bych přinést zpátky to, co bylo před sto lety normální – že se dědil nábytek z generace na generaci. Vytvářím proto nábytek a svítidla, které jsou uměleckými artefakty spíše než spotřebním produktem. V tom vidím udržitelnost a přistupuji tak ke své tvorbě. Zároveň všechno vyrábím v České republice, z lokálních materiálů.

Jak relaxujete od práce, dokážete úplně vypnout a odpoutat se od „designu“?

Upřímně, občas mám etapy v životě, kdy mám problém vypnout. Posledního půl roku jsem se rozhodl, že nebudu pracovat o víkendech. I přesto, že můj profesní a soukromý život je velmi propojený, zjistil jsem, že je pro mě důležité se občas myšlenkově úplně odpojit.

A jaké jsou vaše další plány a sny?

Největším projektem tohoto roku je rekonstrukce mého ateliéru. Rád bych vytvořil prostor, který bude fungovat jako showroom a zároveň pracovní studio. A určitě bych chtěl dál dělat to, co mne naplňuje, setkávat se s lidmi, kteří člověka někam posouvají. Nemám sen tvořit konkrétní produkt, více mne zajímá samotný proces. Těším se na výzvy, které přijdou a které mohou člověka zavést do míst, která by nečekal. Ta nepředvídatelnost kreativního života je fascinující.

www.jirikrejcirik.com
www.instagram.com/jiri_krejcirik/
Foto: archiv Jiřího Krejčiříka