Jsou tribuny ve sportovních halách také interiérem? Jak se vůbec navrhují a jak se můžete k této specifi cké práci dostat? Na tyto otázky odpovídá český architekt Jan Gašpárek, pracující na prestižních projektech po celém světě, který ještě dodává, že tento obor nejde v podstatě ani vystudovat.

Jeho profesní příběh vás o tom přesvědčí…

Jaký obor jste přesně vystudoval a co vám zpětně při studiích nejvíce chybělo?

Asi bych začal tím, že již od malička jsem měl velikou zálibu v umění. Věnoval jsem se malbě a řezbařině. Malba mi zůstala až do dneška, ale bohužel na ni teď není moc prostor. Už od brzkého mládí jsem měl jasno, že bych chtěl být architektem, a vlastně umění mě k tomu dovedlo. Říkal jsem si, že by bylo krásné živit se uměním, ale přišlo mi to neuchopitelné, a architektura byla tedy v mých očích perspektivnější.

Paradoxně jsem si za střední školu vybral Střední průmyslovou školu strojní a elektrotechnickou v Liberci, obor Technické lyceum. Po něm jsem pokračoval na ČVUT v Praze, Fakulta stavební, obor Architektura a stavitelství. Dokončil jsem bakalářský program a měl jsem pocit, že to nejdůležitější jsem získal, a chtěl jsem objevovat další principy, jak navrhovat. Primárně mě lákal ateliér doc. Ing. arch. Miloše Floriana, a tak jsem přešel na Fakultu architektury, obor Architektura a urbanismus, též na ČVUT. Studoval jsem v ateliérech u pana Ing. Tomáše Novotného, prof. Ing. akad. arch. Šépky a pak několik ateliérů u již zmíněného doc. Ing. arch. Miloše Floriana, díky kterému jsem se dostal tam, kam jsem chtěl, protože mi dal volnou ruku a já se mohl rozvíjet, v čem jsem potřeboval, což byly stadion y, a ty jsem si jinde vybrat nemohl. Také jsem zde mohl rozvíjet své dovednosti v parametrických softwarech, které jsou pro tyto typologie budov zásadní.

Když jste studoval, tak jste již začal profesně působit v Londýně?
Jaké byly začátky a co jste v Londýně přesně dělal?

Jak jste správně řekla, začal jsem pracovat v Londýně a to po prvním roce magisterského studia.

Od mého kamaráda architekta Pavla Hladíka, se kterým jsem dlouho spolupracoval vzdáleně mezi Londýnem a Prahou, jsem dostal doporučení, že AECOM SPORT začíná pracovat na třech stadionech do Saúdské Arábie a hledají lidi, co jim pomohou s tvorbou konceptu střechy a vnitřního uspořádání. Byla to jedinečná příležitost, a i když právě začal semestr a navíc jsme s mou manželkou začali bydlet společně a koupili si psa, rozhodli jsme se, že to zkusíme, a poslal jsem CV. Dva měsíce se nic nedělo, tak jsem si říkal, že mě nevybrali. Když najednou týden před státnicemi zazvonil telefon, že za dva týdny nastupuji do Londýna a že se budou v 9 ráno v pondělí těšit.

Měli jsme doslova 5 dní na to, zrušit všechno v ČR, a jelikož jsem nejel na nějakou stáž, bylo poměrně komplikované přerušit studium takto rychle v půlce semestru, ale fakulta mi vyšla vstříc. Nakonec se vše stihlo a o dva týdny později jsem nastoupil v práci v Londýně.

Pracovali jsme na konceptu stadionů a byla to opravdu velká škola. Tým vedl J. Parrish a Eugene Uys, kteří pracovali třeba na Allianz aréně v Mnichově nebo na pekingském olympijském stadionu, olympiádě v Riu nebo na singapurském národním stadionu, takže učitelé to byli zajisté ti nejlepší. Po odevzdání soutěže, kterou jsme vyhráli na všechny 3 stadiony, jsme pokračovali v dalších fázích projektu. Já s českým kolegou Michalem Bednářem jsme dále pracovali v koncepční tvorbě fasád a tým se rozrostl přibližně o dalších 10 lidí, kteří pracovali na technickém řešení a výkresech.

Po ukončení stáže jsem se vrátil do Prahy na 5 měsíců dodělat povinné předměty a státnice. Na diplomovou práci jsem se přihlásil k panu doc. Miloši Florianovi, protože jsem tušil, že mi umožní odjet do Londýna a dělat diplomku vzdáleně. To se podařilo. Za to, že mi to umožnil, jsem nesmírně vděčný, protože jsem neztratil kontakt s Londýnem. Bylo to vlastně docela punkové rozhodnutí, protože jsem neměl práci a rozhodl se žít v jednom z nejdražších měst. Při první konzultaci mi kolegové řekli, že se rozjíždí nový projekt stadionu v Kamerunu a jestli na něm chci s nimi pracovat. Odpovědí bylo stoprocentní ano, což pro mě bylo jasné win win. Měl jsem úžasné konzultanty na diplomku a nakonec i práci.

Přes den jsem pracoval na stadionu. Po večerech jsem dělal diplomovou práci, a jak to tak bývá, ke stadionu v práci přibylo několik úžasných projektů se Zahou Hadid na stadionu Forest Green Rovers, s Big Architects soutěž na stadion v Šanghaji a nakonec vzrušující kooperace s kanceláří v Los Angeles na návrhu řešení Letních olympijských her v LA 2024. Naše schéma bylo vybráno pro rok olympiády 2028.

Již zmíněný rok byl tedy velice plodný. Troufnu si říct, že diplomová práce sklidila úspěch, a po návratu do Londýna se stále pokračovalo na kamerunském stadionu pro Africa Cup of Nations.

Ten jsem posléze spolu s vedoucím architektem projektu začal koordinovat, jelikož jsem ho znal nejlépe z kanceláře a byl jsem jediný, kdo na něm pracoval od počátku až po dokončení. Začalo se létat do Turecka za hlavním dodavatelem stavby na koordinační meetingy, což byla neopakovatelná zkušenost pro někoho čerstvě po škole.

Dokončení stadionu jsem se dočkal v roce 2019, dva roky po mé promoci. Stadion byl od první skici navržen a postaven za tři roky, což je na 50tisícový stadion rekordní čas.

Jaký je rozdíl mezi prací v UK a v ČR?

Jelikož jsem se v českém prostředí příliš neohřál, až na malou přestávku mezi Katarem a Singapurem, nemohu to úplně srovnávat. Obecně mi přijde, že v architektuře makají hodně všichni, komu na domech a výsledku záleží. Co mohu potvrdit je, že v Londýně je neskutečně velká konkurence a převis architektů na jedno pracovní místo, a pokud nepředvádíte výkon, zaměstnavatel nemá problém vás nahradit.

Naštěstí jsem se opravdu dostal do týmu, kde tato konkurence nebyla cítit. Všichni jsme ještě teď velmi dobří přátelé, i když rozprostření po celém světě. Troufnu si říct, že projekt do Saúdské Arábie a Kamerunu zformoval několik celoživotních přátelství. Pracovali jsme pro obrovský korporát, ale nálada každodenní rutiny byla jako v architektonické kanceláři o 15 lidech naprosto přívětivá s pracovní dobou od rána do rána.

Pamatuji si krásnou příhodu ze začátku praxe. Seděli jsme se šéfem v kanceláři, byly asi tři hodiny ráno a já nemohl narvat požadované množství toalet na ochoz stadionu a říkal jsem mu, jestli jsme dobře spočítali velikost ochozu. A on říkal: „To dáš a buď rád, že je nemusíš uklízet.“ Tak jsem si to představil a za půl hodinky bylo hotovo. :-)

Podílel jste se také na projektu Al Wakrah v Kataru – jedné z největších ikon Katarského World cup 2022 – co přesně jste zde dělal a jak náročná to byla práce?

Al Wakrah je projekt stadionu za 700 milionu dolarů, s kapacitou 40 000 diváků pro čtvrtfinálový zápas katarského FIFA World Cup 2022. Navrhovali ho kolegové z AECOM SPORT spolu se Zahou Hadid.

Po zkušenosti s kamerunským stadionem jsme s manželkou jeli na svatební cestu do Kataru, kam nás pozval kamarád Pavel, který se nemohl dostavit na naši svatbu. Na místě jsem se dozvěděl, že AECOM hledá v Kataru architekta pro projekt stadionu Al Wakrah, nyní jménem Al Janoub. Ještě na dovolené jsem se úspěšně zúčastnil pohovoru.

AECOM vedl dohled nad stavbou a budgetem. S vedoucím architektem jsme vedli projekt poslední stavby Zahy Hadid, na které se osobně podílela. Cítili jsme velikou odpovědnost doručit projekt v co možná nezměněném stavu.

Na stavbu jsem nastoupil, když se ocelová konstrukce a nosná konstrukce tribun chýlily ke konci a začínalo se na fasádě a s interiéry. Pod mou odpovědnost spadalo několik velice obsáhlých balíčků. Celý landscape, tribuny a jejich bezpečnost a obecně zábradlí, truhlářské výrobky, signage, wayfinding a kompletně interiéry od těch posledních technických místností až po VVIP box katarského emíra a prezidenta FIFA.

Můj den vypadal tak, že jsem ráno přišel do práce, kde jsem rozdělil úkoly na celý den pro jednotlivé inspektory. Poté jsem měl půl pracovního dne na kontrolu a schvalování projektové dokumentace, která měla jít do výroby, nebo jsem ji vrátil zpět k přepracování. Kontrolovalo se podle schválených materiálových vzorků, specifikací, smluvních technických norem a požadavků, lokálních standardů, výkresů pro provedení stavby a ve sportovních otázkách vyhovění FIFA standardům. Jednoduše řečeno, člověk znal každý šroubek na stadionu.

Další polovinu pracovního dne jsem obvykle strávil na stavbě, kde jsem měl na starosti kontrolu všech prvních instalací – benchmarků, prvních instalací vůbec, mockupů – a dále inspekce od toalet až po VIP a VVIP prostor. Poté, co se blížil projekt ke konci, jsem byl odpovědný za kontroly kompletace místností, a pokud prošly finální kontrolou, tak i předání místností klientovi. Nepamatuji si přesné číslo, ale jestli jsme měli něco přes 2000 místností ve stadionu? K tomu nepočítám landscape, sázení 6metrových palem, kompletní kontrola wayfindingu a signage. Bylo toho hodně a představte si, že dohlížíte na sázení průměrně 100 stromů denně v době, kdy na stavbě bylo více než 1500 dělníků, jste ve 45 stupních ve stínu v helmě, vestě, košili, dlouhých kalhotách a respirátoru, venku minimálně 3 hodiny na slunci, protože stromy se teprve sázejí.Byl to dobrý trénink, jak si zvyknout nosit respirátor i v horku.

V Kataru jste měl na starost veškerý dohled nad provedenými pracemi v interiéru od toalet po sky box Katarského emíra a prezidenta FIFA – jak přesně takový prostor vypadá a v čem se liší od ostatních?

Liší se ve všem od standardního prostoru ve stadionu. Prostory pro VVIP hosty vypadaly jako 5hvězdičkový hotel v centru Dohá. Pro tyto prostory byl dovezen ten nejbělejší řecký mramor, kde jedna deska vážila cirka 600 kg, všude byly poměrně komplikované detaily bronzových pásků, lamelových podhledů z pera Zahy Hadid. Bohužel vám nemohu ukázat tyto prostory, ale byly na stadion velice luxusní. Před otevřením se na stavbě strhla přehlídka osobností od světových fotbalistů, až po prezidenta FIFA. Před inaugurací stadionu se stavba proměnila v armádní nájezdy. Emírova garda uzavřela celý stadion a inspekce probíhaly pod neskutečně přísnými bezpečnostními prohlídkami.

Den před otevřením jsem se vymluvil na to, že musím jít zkontrolovat podhledy v emírově boxu, bylo náročné gardu přesvědčit, ale chtěl jsem vidět, jak se box připravuje. Byl to skvělý zážitek, vidět prostor dokonale čistý a připravený. Všude cinkalo naleštěné sklo a servis vedený k dokonalosti a návštěvě hlavy státu.

Nyní pracujete pro firmu Populous – největší firmu na světě v návrhu a realizaci sportovních staveb v Singapuru? Co přesně je vaší činností?

Ve firmě Populous pracuji již něco přes rok. Jsem na pozici experta pro návrh tribun, které spadají pod singapurskou kancelář. Děláme ale projekty do celé jihovýchodní Asie a o Čínu se dělíme s australskou kanceláří, kde máme nyní nové HQ pro APAC region.

Návrh tribun je poměrně komplexní činnost a je dělán pomocí parametrického softwaru pro rychlejší optimalizaci. V práci odpovídám za veškeré tribuny, co se dělají v naší kanceláři, od první skici až po výstavbu. S tím jde ruku v ruce návrh designu obálky budovy, jelikož tribuny určují veškeré uspořádání a velikost budovy stadionu nebo arény.

Jak kreativní je tato netradiční práce, jak hodně si můžete vymýšlet a tvořit?

Představte si, že jste klient a hodláte investovat několik miliard korun do stavby, která se většinou stane lokálním landmarkem nebo i ikonou s výraznějším dosahem a publicitou. Je vždy kladen důraz na to, aby stavba byla unikátním architektonickým dílem.

Jak jsem řekl, tribuny určují velikost stavby a každý milimetr na papíře v obvodu stavby stojí miliony dolarů, ve skutečnosti v ceně obestavěného prostoru. Stavby musí být tedy nejen unikátní v rámci vzhledu, ale nesmírně efektivně optimalizovány jak velikostně, tak chytrým konstrukčním řešením fasády a střechy. Velký důraz v naší kanceláři klademe na udržitelnost návrhu a na používání lokálních materiálů. Pro naše klienty vždy hledáme řešení, aby v jedné typologii staveb mohli pořádat co nejvíce událostí a eventů, protože to zvedá jejich obrat a i finální zisk. Co je ovšem naším největším cílem a kombinuje veškeré výše uvedené aspekty návrhu, je divákův zážitek a jeho cesta stavbou, která nezačíná na stadionu, ale už ve chvíli, kdy se rozhodne jít na koncert nebo zápas.

Jaké podmínky jsou v těchto zemích – co se týče dokumentace, komunikace, řemeslníků atd.?

Co se týče dokumentace, tak je nutné, aby byla naprosto přesná. Mohu potvrdit, že v návrhu tribun, i když na ní sedí 50 tisíc lidí, což je třeba populace Jablonce nad Nisou, tak se hraje opravdu o milimetry. Což navazuje na předchozí odpověď s udržitelností a optimalizací velikosti stavby.

Očekávání a požadavky nad kvalitou provedené práce se liší mezi Evropou, Katarem a Singapurem. Mohu však říct, že kvalita prací v interiéru stadionu Al Wakrah je na srovnatelné úrovni s evropskými stavbami. Na vysoce specializované práce byli najati ti nejlepší ve svém oboru, například lidé instalující fasádní panely a podhledové kazety byli ti nejlepší horolezci a nechápu jejich žádný pud sebezáchovy.

Jak vaše kancelář funguje a máte své vlastní oddělení interiérového designu, nebo tyto části děláte pomocí spřátelených studií?

Naše kancelář za poslední rok zaznamenala velký růst. Z přibližně 20 zaměstnanců jsme rostli téměř třikrát, obrovským tempem. APAC region je fyzicky rozptýlený region a naši zaměstnanci jsou velmi zkušení při spolupráci napříč pobočkami a zeměmi. Máme zaměstnance na navrhování interiérů v několika kancelářích, včetně Singapuru, Brisbane a Bangkoku. Bohužel všechny projekty, na kterých jsem začal pracovat, když jsem začínal, a nyní jsou ve výstavbě nebo stále v designu, ještě nebyly odtajněny, takže je zatím nemohu zveřejnit.

Jaké zkušenosti byste rád předal našim čtenářům – designérům a architektům a výrobcům nábytku?

Přistupujte k architektuře s pokorou a respektem, protože vaše práce opravdu mění tvář krajiny, měst a má velký dopad na každodenní životy lidí. Pokud vás fascinuje něco v architektuře nebo designu, co byste si chtěli zkusit navrhnout, jděte si za tím, protože život je moc krátký na to, aby člověk trávil dlouhé hodiny v práci a navíc ho ta práce nenaplňovala. V dnešní době buďte silní a věřte, že krize je vždy začátkem něčeho lepšího a posouvá hranice našich možností, a i když se to může zdát paradoxní, v dnešní době zažíváme veliké změny a já věřím, že nás to posune zase o kus
dál.