V tomto inspirativním rozhovoru se ptáme architekta Martina Kožnara, který se stal letošním vítězem odborné poroty v kategorii Dřevěné interiéry v jedenáctém ročníku soutěže Dřevěná stavba roku 2021. Ocenění získal díky projektu Aranka, ale my se budeme ptát i na mnohem více.

Kdy jste se rozhodl, že chcete být architekt? Bylo to jasné hned na střední škole?

Rodiče mi říkali, že když mě vzali na základce podívat se na stavárnu do Volyně na den otevřených dveří a šli jsme chodbou s nástěnkami z různých oborů, zastavil jsem se u stavebních plánů a dál jsem už nešel. Takže jim to přišlo jasné a stavět se prý bude pořád ;))). Ve třeťáku jsem si myslel, že půjdu po škole rovnou na stavbu a budu dělat někde mistra. Chodil jsem často na brigády na stavby a to prostředí mě hodně bavilo. Taky jsem se naučil dělat zednické práce, které mě baví dodnes. Nicméně když tehdy začali kluci mluvit o tom, že budou zkoušet jít na „vejšku“, tak jsem si řekl, že by možná bylo fajn to zkusit, a zkusil jsem přijímačky do Liberce, kam jsem se nedostal.

Jak probíhalo vaše další studium?

Když Liberec nevyšel, šel jsem na stavárnu na ČVUT na konstrukce a dopravní stavby, kam mě hodili díky průměru nebo díky nevím čemu. Každopádně hned první hodinu jsem věděl, že jsem mimo. Na FA jsem se dostal ale až další rok, takže jsem 2 roky strávil životem na Strahově a prací. Architektura byla láska, ale odsedět deskriptivu se mi nechtělo, takže jsem byl ze školy vyhozen. Nakonec jsem se vrátil zpět, ale pak jsem vzal na lehkou váhu poslední termín ze statiky a vyletěl jsem nadobro ;). Přemýšlel jsem, zda to není signál se na architekturu vykašlat, ale nakonec jsem se přihlásil na AVU k Emilovi Přikrylovi a na UMPRUM a vzali mě na oboje. AVU vyhrálo. Konečně jsem byl na škole, kde mi vše dávalo smysl. Byly to absolutně skvělé roky. Pro mě tam bylo vše v pořádku. Moc díky Emilovi a Soně za skvělé prostředí :-).

Co byste na českém školství (systému) v oboru architektury a designu změnil, jak jej hodnotíte?

Byl jsem jednou na obhajobách v Liberci. Znám dobře FA ČVUT (před léty a teď trochu z oponentur nebo z kanceláře), trochu znám UMPRUM (opět před léty) a AVU za éry Emila. Neznám tedy aktuálnost. Brno například vůbec neznám. Nemám tedy moc zkušeností. Každá škola je jiná. Dělám občas oponentury na ČVUT a většina lidí, kteří mi pomáhají v kanclu, je z FA. Překvapuje mne, že ačkoli je to technická škola, studenti moc nevědí o stavařině a chybí jim praxe. Základní znalost, jak dobře udělat stavební povolení nebo prováděčku na rodinný dům nebo například byt. Mně z toho vyplývá, že zde chybí škola typu Bauhaus. Rozjímání nad konceptem do hloubky nebo nad artikulací obsahu i formy domu mi také u hodně projektů chybí. Zároveň tam znám několik ateliérů, které jsou skvělé. Nemohu to tedy moc posuzovat, ta otázka je pro mě moc široká.

Obecně bych ale řekl, že chybí provázanost škol s praxí a že architektů odchází ze škol moc a tím klesá kvalita. Do škol designu nevidím.

Navrhujete interiéry i budovy – která část vás baví nejvíce?

Vnímám to propojeně. Je to jedno těsto :-)

Na jaký váš projekt jste nejvíce pyšný? Z kterého máte největší radost, že se zrealizoval?

Užívám si jakýkoli projekt, ale teď se mi v hlavě vyjevil PASK, ten byl pro mě něčím přelomový.

A jaký projekt vám sebral nevíce energie a proč?

Možná také PASK. Po dokončení stavby tam jeden nejmenovaný politik dost otravoval vzduch jednou chybkou v rozpočtu a já jsem se na to tehdy chytl. Táhlo se to nějaký čas. Bylo to zbytečné a nepříjemné pro všechny kolem. Nicméně pro mne skvělá a důležitá škola. Hodně energie jsem po dlouhá léta věnoval horažďovickému náměstí, ale to bylo ok. On vám projekt nebo lidi nebo cokoli energii nikdy nebere, tu si člověk nechává vědomě či nevědomě brát sám.

Jakou cestou nejčastěji získáváte nové zakázky?

Nabídky přicházejí samy.

Jak byste popsal váš rukopis (zaměřeno spíše NA oblast interiérů)?

Civilnost, klid, obytnost, propojení s exteriérem, naturální barevnost, řemeslo, stabilita. Uměřená hravost. Hledám určitou samozřejmost nebo jasnost, což neznamená, že ji vždy najdu.

Která fáze projektu vás nejméně baví?

Legislativní. Stále si namlouvám, že je to součást kreativního procesu.

Jak jste se dostal k projektu Aranka a o co se přesně jedná?

Kamarád Vladimír Pešek mi zavolal tehdy z Nového Zélandu a Austrálie, kde byl s rodinou, jestli bych pro něj navrhl 3 útulny v lese nebo na louce. Řekl jsem si, že by mohly být mobilní, a tak to celé začalo. To je mimochodem také dost náročné. Neděláme si to lehké a ono to pak není jednoduché. Každopádně nám tento projekt dělá radost a dává nám smysl.

Popíšete nám blíž interiér Aranky?

Elegantní, jednoduchý, praktický, prosvětlený, propojený s krajinou kolem. Když jste tam, už nemusíte jinam. Vše, co potřebujete, je na dosah. Zatopíte v krbu, uděláte si večeři. Pochopíte, co znamená termín biodynamické světlo. Dáte si čaj, možná víno, pustíte si hudbu, dáte saunu, a až se další den vyspíte, možná si ještě v posteli přečtete knihu. Jste v objetí ořechu. Je to místo, kde odpočíváte a pozorujete. Součástí interiéru je i krajina kolem, tu si Aranka pečlivě vybírá…

Podělíte se s čtenáři – kolegy z oboru o nějaký kuriózní zážitek s klienty?

Na jedné stavbě jsme řešili, zda udělat z předsíně do obytného prostoru velký závěs, který by byl takovou vstupní oponou (to jsme chtěli my s klientkou a jejich dcerou), nebo akustické dveře, které chtěl klient. Dohadovali jsme se o tom, co je krásné a co je praktické, co je tedy důležité. Nakonec pak řekl pán „Já tomu rozumím, ale mám přece také právo na úchylku, takže když potřebuji ticho a jsem na to citlivý, co s tím mám dělat? Proto tady máme pana architekta, aby našel nějaké řešení.“ Všichni jsme to s pochopením akceptovali a ztichli. Nebylo nic, o čem bychom se přeli. Ten pocit nezapomenu, taková ta chvíle, kdy se lidi vnímají. Navrhl jsem, že to nějak vymyslím. Nakonec jsem ty dveře udělal 3,5 m vysoké, aby to bylo krásné. Je to i praktické a kdykoli, když je otevřete, máte takový speciální pocit. Fungují v pohodě i akusticky a je to lepší, než by byl závěs :-)

Díky za rozhovor!