Dobrá spolupráce s klientem začíná důvěrou. Když ji získáte, nemusíte se snažit o splnění všeho, co si přeje.

Dva krátké příběhy z jedné rekonstrukce

Papír snese všechno – zejména pokud pracujeme pouze s půdorysem. Nakreslit si základní kóty na čtverečkovaný papír občas lidem stačí, aby udělali důležité rozhodnutí. U konkrétní zakázky rekonstrukce bytu si takto moji klienti zakreslili do půdorysu koupelny infrasaunu a poté mě přizvali ke spolupráci. Po mě chtěli pouze vizuální podobu této dispozice, kterou brali jako hotovou věc. Sauna se na papír opravdu vešla – spolu se sprchovým koutem, sloupem pračky se sušičkou a s umyvadlem – to vše pro pětičlennou rodinu se třemi dětmi.

Ano, papír snese všechno… Ve chvíli, kdy mi klienti takto odprezentovali svoji představu, jsem jejich řešení zamítla. Jednoduše proto, že v prostoru 2 x 2 metry by se z koupelny stala klaustrofobní kobka, kde člověk sotva rozpaží a prostor by působil velmi stísněně. Umyvadlo jim navíc zasahovalo do průchodu dveří!

Ve 2D se laikovi opravdu může zdát, že na všechno má dost místa, dokud nevstoupí do hry třetí prostorová dimenze.

V první fázi jsem se snažila klientům vysvětlit, že takové řešení je neergonomické a nemůžu jim je v žádném případě doporučit. Klienti však trvali na tom, že si to měřili a i přes mé námitky si realizaci takto přejí. Opět jsem měla výhrady, oni stále trvali na svém přání s infrasaunou.

Ale přeji si já, aby si na mě vzpomněli pokaždé, když vstoupí do té stísněné komůrky a budou říkat: „Proč nám to ta designérka líp nevysvětlila, proč dopustila, že jsme si to doma takto zkazili?“ Proto jsem to nedopustila.

Designérská etika mi velí buď se do takové zakázky vůbec nepouštět nebo klienty „zachránit“ stůj co stůj tím, že jim nesplním přání.

Takže jsem udělala rychlou 3D skicu a učinila poslední pokus jim nápad s infrasaunou rozmluvit. Povedlo se!

Konečně na vlastní oči viděli, co s prostorem udělají tyto tři sloupy vytažené téměř ke stropu.

Závěr: Realizovala se varianta bez infrasauny, do prostoru místo ní se pohodlně vejde dvojumyvadlo, které velká rodina využije mnohem více.

Příklad druhý, v témže bytě – v hlavní roli velký psací stůl pod oknem. Rodina si naplánovala pro své dvě dcery nový dětský pokoj. Jedna v první třídě, druhá třináctiletá, to už je velký věkový rozdíl, takže není divu, že si obě přály svůj vlastní koutek – v barvách mint a lila. Také obě klasickou postel, protože na palandě trávily své dětství dosud.

Místnost je však poměrně malá, přes jednu stěnu má okno s balkonem. Rodiče také vyslovili své přání – velký stůl psací pod oknem pro obě dcery, přestože na něj není dost místa (180 cm celkem. Psací stoly pod oknem jsou obecně velké téma mnoha rodičů. A řekla bych poněkud přeceňované. Pokud to vezmu obecně, ale zároveň zodpovědně z vlastního pohledu rodiče: dítě chodí do školy od září do června. V období od října do března je zimní čas, takže při psaní úkolů si přibližně půl roku musí svítit. Navíc, pokud má okno a tedy i budoucí stůl orientovaný na jih, jako je tomu v tomto případě, musí si v teplých měsících zase stínit, aby ho sluníčko neoslňovalo. Starším dětem při práci na PC stejně svítí displej, takže toho denního světla taky tolik nepotřebují. Pokud tedy není stůl pod oknem, ale máme možnost využít široké spektrum LED osvětlení, které lze integrovat přímo do nábytku, zas takový problém v tom nevidím.

A teď úplně konkrétně – v případě, že bych vyhověla rodičům a umístila stůl pod okno, bude muset jedna z dívek skákat šipku ze dveří přímo do postele. Zase jsem si tedy dovolila nesplnit přání rodičů, protože bych pak nemohla splnit přání dětem, která považuji z dlouhodobého hlediska za důležitější.

Poučená z koupelny jsem rovnou nabídla své řešení ve 3D.Umístila jsem stoly ke stěně a díky tomu jsem vytvořila z prostoru přesně to, co si holky přály – kousek soukromí, každá má plnohodnotnou postel, každá dostatečně velký stůl, dostatek úložného prostoru a to vše téměř spravedlivě rozděleno. Toto řešení mi pomohlo zachovat také komunikační zónu ode dveří na balkon a pokoj vůbec nepůsobí stísněně.

Závěr: Návrh byl nadšeně přijat „na první dobrou“ a stůl pod oknem nikomu nechyběl.

Poučení: Pokud jste si jistí, že nějaké řešení interiér téměř znehodnotí, nejvíce klientovi pomůžete tím, že jeho přání nesplníme. Sobě navíc zachováte dobrou pověst.