Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze se pyšní jedinečnou sbírkou nábytku včetně designových a ikonických kousků. K vidění jsou v expozici Cesty designu v zámku Kamenice nad Lipou u Jindřichova Hradce. Výstava je koncipovaná jako otevřený depozitář a nabízí ucelený přehled novodobých dějin nábytkářské výroby v českých zemích od první poloviny 19. století do konce 20. století na pozadí celosvětového vývoje.

Tento soubor nábytku je v mnoha ohledech skutečně výjimečný. Výstava začíná vznikem a konstituováním pojmu „nábytkový design“, jak se vyvíjel v průběhu 19. století, od středoevropského biedermeieru první poloviny 19. století až po historismus konce 19. století. Pro toto období bylo charakteristické rozšiřování průmyslové výroby a postupné vytlačování ruční výroby. Toto období uzavírá prudký rozkvět uměleckých stylů na počátku 20. století. Velké množství vystavených exponátů dokumentuje úspěchy významných českých a evropských architektů a produkci prestižních výrobců nábytku. Počátek 20. století je zastoupen rozsáhlým souborem kubistického nábytku, který nemá ve světových sbírkách konkurenci. Kořeny moderního nábytkového designu první poloviny 20. století ilustrují předměty vytvořené architekty a designéry umělecké školy Bauhaus a souběžný rozvoj funkcionalismu spolu s vysoce dekorativním stylem art deco. Tyto exponáty jsou představeny spolu s příklady úspěšných českých nábytkářů a jejich pohotovými reakcemi na trendy na mezinárodní umělecké scéně.

Četné vystavené předměty dávají jasnou představu o tom, jak nové materiály a výrobní postupy ovlivňovaly design nábytku. Vývoj, který byl poháněn významnými designéry za první republiky, pokračoval i v poválečném Československu. Navzdory dramatickým politickým a ekonomickým změnám se někteří z nich snažili zachovat československé nábytkářské tradice i vysokou úroveň výroby a zároveň pokračovali v předválečném funkcionalismu. Tyto tendence dobře dokumentuje bruselský styl, pro který bylo typické zavádění plastů do interiérového vybavení, stejně jako sílící tendence ke standardizaci nábytku. K tomu se přidružilo zvýšené povědomí o tom, že technická kvalita nábytku je předpokladem dobrého designu, které se v 60. letech prosadilo i v mnoha dalších oborech. Vedle průmyslově vyráběného nábytku rostl zájem o osobitý designový nábytek s osobitým účelem nebo určený pro prestižní stavby.

Politické uvolnění v 80. letech a nástup mladých designérů vyvolaly specifickou reakci na internacionální postmodernismus a všeobecné tvůrčí oživení. Závěr 20. století, poznamenaný politickými otřesy a ekonomickými proměnami, otevřel tvůrcům nábytku nové možnosti. Někteří vynikající designéři českého původu se navraceli z exilu, najednou byla samozřejmá legální možnost sledovat vývoj designu v západních zemích i možnost studovat v zahraničí. Na druhé straně ovšem nastal i boom konzumu a příval interiérového zboží ze zahraničí.

Změny vlastnických vztahů a konkurence výrobců ze zahraničí vedly k zániku mnoha podniků a institucí s dlouholetou tradicí, a tím i k ukončení jejich spolupráce s designéry. Současně však vznikaly nové soukromé podniky, které spolupracovaly s českými i zahraničními umělci. Těchto nových možností dodnes využívají i firmy s dlouhou historií.

Tam ovšem procházka Cestami designu ze sbírek UPM končí a začíná žhavá současnost.