Kávový odpad v hlavní roli

Udržitelnost v designu se v posledních letech jeví jako trendová záležitost. Z globálního hlediska je však urgentním tématem zrychlující se produkce doprovázená materiálovou krizí. U designérů existuje nespočetné množství přístupů k problematice, a ne u všech se dá mluvit o skutečné odpovědnosti. Zabývat se ekologií je populární a tento trend je možné v mnoha ohledech vnímat jako užitečný.

Změna v přemýšlení o materiálových zdrojích je patrná dokonce i u těch designérů, kterým jde jenom o hledání nové estetiky. Věnovat se odpovědné tvorbě však s sebou přináší celou řadu problémů – od dostupnosti odpadového materiálu, energetické náročnosti zpracování až po aplikaci návrhů do masové produkce, která alespoň částečně řeší určitý segment spotřebního zboží. Pozitivní ale je, že mladá generace designérů vyrůstá v prostředí, kdy je otázka ekologie často skloňována a míra udržitelnosti produktu se stává měřítkem kvality produktu.

„Rituál pití kávy je spojen s životními příběhy. Pro někoho je individuálním prožitkem, pro jiného může být záminkou pro setkání. Může napomoci rozvinout konverzaci neznámých lidí nebo být důvodem k tomu, dát si pauzu.  Snad k žádnému jinému nápoji se neváže tolik kulturních zvyků a odlišných rituálů, jako je tomu u kávy!“

Dá se navrhovat a nevytvářet odpad?

Když je tvorba nového produktu založena na odpadové surovině, je možné z jejích vlastností vytěžit více než jen krásný vzhled. Projekt využívající odpadovou kávovou sedlinu byl založen na materiálovém výzkumu, s ambicí dosáhnout funkčnosti v umělecké a designérské praxi. Jedná se o kolekci, kterou charakterizuje nejen samotný proces tvorby, ale i smyslová zkušenost v průběhu jeho používání. Materiál během let může měnit své vlastnosti. Vydrží dostatečně dlouho, aby plnil svoji funkci; ne však příliš dlouho, aby se stal nepotřebným. Je to nový způsob, jak může designér neustále experimentovat a tvořit a zároveň nevytvářet nadprodukci. V tomto projektu hraje důležitou roli čas.

Kolekce každodenních předmětů – váz a komponentů zenových zahrad – je dlouhodobým experimentálním projektem s odpadovými surovinami (především s kávovou sedlinou a nalezenými předměty). Směs kávy a pojiva je autorským materiálem, který je recyklovaný, recyklovatelný a biologicky rozložitelný. Dá se odlévat, mísit jako těsto, doplňovat, tvarovat i ohýbat; na vzduchu pomalu tuhne. Objekty byly vytvořeny ručně, bez použití speciálních strojů nebo forem. Na dokončení některých kusů byly použity klasické truhlářské obráběcí techniky – soustružení, řezání, broušení.

„Když jsem před třemi lety začala pracovat s kávovou sedlinou, zaujala mne jako surovina pro vytvoření ekologického produktu. Samotné tvorbě finálních výrobků předcházelo namíchávání směsí použité kávy a přírodních pojiv – minerálních, rostlinných i živočišných. Tyto experimenty a hlubší rešerše o původu pojiva ukázaly, že ne každé přírodní pojivo je ekologicky získáváno nebo je rozložitelné, což se dostávalo do rozporu s podmínkou udržitelnosti. (Cement a vodní sklo nesplňují ani jedno. Pokud se jedná o lepidlo z rýže – na její vypěstování je třeba velké množství vody a pěstitelské půdy. Některé suroviny jsou také chemicky čištěné, například hovězí kůže, ze které se získává kožní klih.) Nakonec jsem se rozhodla pro anorganické PVA lepidlo, které je netoxické a rozložitelné.  V některých objektech jsem použila i příměsi – odpadový papír, kořeny rostlin nebo rýžovou slámu.“

Tvorba nového materiálu podléhala kritériím pro každodenní použití. Cílem bylo vytvořit materiál, který by byl na vzduchu stálý, voděodolný, dostatečně tvrdý a zároveň rozložitelný. Výrobní podmínkou bylo minimalizování energetického vstupu do samotné tvorby. Takový proces podporuje myšlenku udržitelnosti v celém procesu – od výroby až po používání. Následné testování tuhého materiálu probíhalo za použití tlaku nebo tepelných změn. Až po dosažení všech kritérií se vyvíjela samotná umělecká kolekce.

Aplikace autorského materiálu v kolekci užitkových předmětů zahrnuje také práci s divákem a zkoumání individuálního prožitku. Projekt DO NOT DISTURB MY COFFEE ZEN propojuje západní a východní kulturu prostřednictvím rozvoje taktilního vnímání. Zenové zahrady mají relaxační účinek podobně jako samotné pití kávy.

Pracují s kávou ve všech odstínech a stavech – tekutém, pevném i sypkém. Specifický způsob používání odkazuje k duševnímu rozvoji a poskytuje neobvyklý vizuální, hmatový i čichový zážitek. Předměty, které jsou užitečné během konzumace kávy, zároveň mohou zvýšit koncentraci, probudit kreativitu a hravost.

Posláním kolekce je zkoumání interakce člověka s novým materiálem a samotnými předměty. Ta je založena na smyslové zkušenosti – nejen vizuální, ale především hmatové a čichové. Myšlenka navázání kávové kolekce na japonské pískové zahrady vychází ze stejného psychického propojení a předpokladu interakce.

Pracuje s asociací sypkého materiálu (písku) a sušené kávové sedliny stejné konzistence. Hrabání kávy do pravidelných obrazců se ukázalo jako uklidňující a funkční za použití specificky tvarovaných nástrojů, přičemž některé z nich se nacházejí v původních zenových zahradách. Po vyzkoušení různých typů hrábí byl vybrán typ, který udrží kávu ve stejné vizuální formě jako písek.

Projekt nabízí nový pohled na to, jak mohou designéři odpovědně tvořit. Pomíjivost kolekce je v tomto kontextu vnímána jako výhoda. Takový proces tvorby totiž neomezuje seberealizaci a zároveň umožňuje udržitelnost v celém životním cyklu produktu.

Ucelená kolekce byla poprvé prezentována v roce 2021 jako finalista soutěže Make me! na Lodz design festivalu v Polsku, na výstavě Designblok Praha a získala 1. místo v soutěži KOLABO, kterou organizuje ČO – čerstvé ovocie, n. o. v Bratislavě. Materiál z kávy a PVA pojiva byl poprvé použit již roku 2019, před oficiálním uvedením kolekce, jako součást Ceny SDGs (Sustainable Development Goals – Cíle udržitelného rozvoje), kterou organizuje Asociace společenské odpovědnosti.

Více informací najdete na webu autorky www.janapotiron.com