Tentokrát pokládáme otázky úspěšné architektce Ing. arch. Dagmar Štěpánové, zakladatelce a vůdčí osobnosti studia Formafatal, která sklízí úspěchy své tvorby po celém světě. Odpovědi na profesní otázky, jako je forma prezentace, práce v týmu a pohled na materiály a barvy, vás možná překvapí a věříme, že inspirují!

Kdy jste se rozhodla pro obor architektury? Bylo to takové klasické už od dětství, nebo až na střední škole?

Ano, bylo to takové to klasické už od dětství. Vyrůstala jsem na stavbě, naši přestavovali a dostavovali dům, ve kterém jsme žili, tak mi prostředí stavby bylo blízké. Bavilo mě kreslení, navštěvovala jsem lidovou školu umění a měla jsem dobrou 3D představivost, tak ve 13 letech jsem měla jasno. Po základní škole jsem šla studovat na SPŠ stavební do Českých Budějovic a pak na Fakultu architektury ČVUT do Prahy.

Je něco, co byste na českém školství v oboru architektury a zařizování interiérů změnila?

Už je to dost dávno, co jsem studovala, tak nevím, co vše se od té doby ve výuce nebo v jejím obsahu a způsobech změnilo.

V době, kdy jsem studovala, mě bavily pouze ateliéry, výtvarné a kreativní předměty nebo dějiny. Vše ostatní mi přišlo zbytečné a hlavně nezáživné.

Škola nám dala určitě dobré základy, ale pro profesi architekta nás rozhodně dostatečně nepřipravila. Zkušenosti jsem získávala až v praxi, kde jsem se začala setkávat s klienty, učila jsem se prezentovat, hodně času jsem trávila po stavbách nebo konzultacemi s profesanty. Dříve jsem neměla ani tušení, jak sestavit například cenovou nabídku, kterou každá spolupráce začíná. Dostávalo se nám spousty teorie, ale málo praxe a užitečných informací.

Jak hodnotíte český trh v oboru navrhování interiérů během posledních 10 let?

Stále gradující nárůst poptávky a čím dál náročnější klienti. Teď je už docela běžné obrátit se na architekta nebo interiérového designéra, zatímco před 10 lety byla tato služba vesměs vnímána jako finančně nedostupná a poptávky přicházely převážne ze strany těch movitějších klientů. Navrhování interiérů se stalo v posledních letech až takovým trendem a tím vzrostla také poptávka po kurzech
bytového designu nebo vznikly nové katedry na školách, kde se do té doby interiér nevyučoval.

Kde jste pracovala po studiích?

Po škole jsem nastoupila do Ateliéru 1:1, který založil můj kamarád – bývalý spolužák. Tam jsem pracovala 3 roky. Potom jsem zatoužila naučit se navrhovat interiéry a blíž se seznámit s konstruováním nábytku, protože na fakultě se interiér učil pouze teoreticky. Na 6 let jsem tedy zakotvila ve studiu Mimolimit, než jsem začala mít pocit, že už se dál nerozvíjím. Cítila jsem potřebu vlastní seberealizace.

Na to konto jsme společně s kamarádkou založily své první studio, ale po 2 letech se naše cesty stejně rozešly. Každá z nás měla jiné cíle a představu o tom, kam dál směřovat.

Proto jsem v roce 2015 založila nové studio – studio Formafatal, do kterého jsem po čase přizvala některé mé bývalé kolegy, a stále se pomalu rozrůstáme. Mám teď kolem sebe skvělý tým, na který se mohu spolehnout, a jsem ráda, že se společně můžeme realizovat a posouvat dál.

Co byl hlavní podnět pro založení studia Formafatal?

Svoboda, a nejen ta tvůrčí.

Můžete zhodnotit, co děláte jinak oproti konkurenci, že jste tak úspěšní? Jak se dostanete k tak zajímavým zakázkám? Jsou to hlavně reference?

Naše interiéry stavíme na silných koncepčních řešeních a k zakázkám přistupujeme jako archtekti, což znamená – že daný prostor řešíme od úplných základů. V první řadě se zaměřujeme na to, aby byl daný prostor funkční, často upravujeme a měníme dispozice a téměř veškeré vybavení interiérů navrhujeme v atypu – přímo pro ten konkrétní prostor. Velký důraz klademe na detaily, proporce, vzájemné vztahy jednotlivých prvků a celkovou vyváženost prostoru. Také s oblibou hledáme nové možnosti povrchových úprav, baví nás barvy. Klienti k nám přicházejí sami na základě referencí, oslovují nás, protože je jim blízký náš styl. V poslední době nám přichází převážná část poptávek ze zahraničí, daleko více než z Čech.

Jak hodnotíte současné české interiéry a výstupy interiérových designérů?

V Čechách narazíte už na spoustu zajímavých, promyšlených a kvalitních interiérů, ale stále tady – zejména v bytových interiérech – převládá určitá uniformita. Obecně mi schází v návrzích jediněčnost a originalita.

Největší rozdíl vidím v přístupu k řešení interiérů mezi architekty a bytovými designéry, kteří prostor převážně dekorují a zaměřují se hlavně na tu viditelnou „povrchovou slupku“, zatímco přístupy architektů jdou více do hloubky a na prvním místě je funkčnost.

Na druhou stranu, požadavky klientů jsou velmi rozdílné, vnímání krásy je subjektivní a já jsem možná až moc kritická.

Jak pracujete s barvami a prezentujete je klientům?

Ano, našim klientům vždy prezentujeme fyzické vzorky a jejich kombinace. Barvy jsou pro mě dost pocitovou až intuitivní záležitostí, stejně tak jako různé textury.

Co vás baví na práci nejvíce a naopak je něco, co nerada děláte?

Kreativní procesy, ty mě baví celé. Ráda vymýšlím témata a výtvarné koncepty, hodně skicuji. Také ráda chodím na stavbu, do dílen k řemeslníkům, nevadí mi ani občasné kreslení v AutoCadu – to když si potřebuji odpočinout, ale k tomu už se dostávám velmi zřídka.

Komunikace s klientem mě také baví, teda jak kdy. Většinou ano, protože máme skvělé klienty a z diskuzí se stávají zajímavé brainstormingy, ale ne vždy je komunikace s klientem jednoduchá nebo příjemná.

Čemu se ovšem stále bráním, a je to nedílná součást mé práce, tak je administrativa a management. Proto se snažím veškerou administrativní agendu, kterou lze předat, předat dál.

Jaké výhody má podle vás práce v týmu? Kolik vás ve studiu dohromady spolupracuje?

V našem týmu je nás momentálně 10. Jsme samé architektky, 2 designéři nábytku, jedna scénografka a konečně máme v týmu také office managerku. Práce v týmu je skvělá v tom, že se můžeme a dokážeme navzájem podpořit. Na některých nebo komplikovanějších projektech brainstormujeme a do projektu se tak vnáší více úhlů pohledu, což je obohacující a přínosné. V neposlední řadě další výhodou je možnost pracovat na větších projektech, které by byste v požadovaném termínu jako jednotlivec sám nezvládl.

Proč většinu vybavení navrhujete na míru a jak na to reagují klienti?

Dává nám to větší prostor pro kreativitu a také větší svobodu. Interiéry mohou být originálnější, a to je i jeden z důvodů, proč si nás klienti vybírají. Práce na projektu je pro nás sice takto náročnější a je jí o dost více, ale stalo se to už takovým naším podpisem. Klienti nám musí důvěřovat, trochu i riskovat, protože často se právě na jejich projektech zkouší něco nového.

Prezentujete klientům pouze vizualizace, nebo i skici či půdorysy a 2D?

Standardně připravujeme 2D výkresy – půdorysy, pohledy, řezy a různé detaily ať už k celku, či k jednotlivým nábytkům. K prezentacím nám slouží také skici nebo stylizované 3D náhledy – ani ne tak celého interiéru jako jeho dílčích částí nebo pro některé složitějšího nábytku.

3D realistické vizualizace standardně nepřipravujeme, ale pokud si je klient vyžádá, spolupracujeme s profesionály ze studia Monolot, a zadáváme je tedy externě.

Ve fázi studie klientům prezentujeme vedle těchto 2D výkresů ještě moodboardy a tzv. vizuály, což jsou takové koláže – oproti moodboardu už vybraných konkrétních prvků. No a samozřejmě vždy prezentujeme fyzické vzorky. Nedílnou součástí naší dokumentace je ještě tabulka specifikací s výpisem všech interiérových prvků a výměr. Tato tabulka nám slouží jako podklad pro poptávky, tendry a klientům slouží jako přehled k objednávkám.

Děkujeme za rozhovor!