Interiérový designér a kouč v jednom

Proč být koučem v tomto oboru?

Interiéroví designéři tvoří hmotné prostory uvnitř, designují hmotu. Koučink je rozvíjení a pochopení lidského interiéru, designování duše. Duch tvoří hmotu, proto je dobré se nejprve starat o své nitro a vytvořit z něj překrásný pokojíček, který se dál v této podobě šíří nejen k našim klientům.

Kdo je interiérový designér, kolik profesí umí? Co se od něj očekává?

Projektant, designér, dekoratér, komunikátor, psycholog, to vše je dobrý interiérový designér. Umíme pracovat s barvami, tvary, materiály a dokážeme z nich vytvořit prostory, které chytnou za srdce. To je ta umělecká část tvořící krásu, pro kterou nás klienti poptávají.

Nicméně jsou další dovednosti, které nejsou tak vidět, ale díky nim vytvoříme dobrý interiér. Těmi jsou znalosti ergonomie, znalosti ze všech profesí, které se podílejí na tvorbě interiéru, znalosti technické. Na počítači umíme pracovat v mnoha programech, stále se vzděláváme ve všech těchto oborech, nekonečně zkoumáme trh se všemi věcmi, které do interiéru patří.

Interiérový designér je napůl umělec a napůl praktik a obě tyto stránky musí mít silné.  Je toho ovšem daleko víc, co musí interiérový designér umět, například znát své hranice, znát svou hodnotu, umět ve své profesi komunikovat tak, aby byla komunikace jasná, povzbudivá, tvůrčí, motivující a s respektem jak k lidem, tak i k sobě. Zde nám může pomoci koučink.

V této době jsme stále ještě průkopníky naší profese, proto je nutné hledat cesty, jak pracovat se sebou a s klienty tak, abychom všichni měli radost z procesu tvorby.

V Čechách ještě není povědomí o tom, co všechno interiérový designér musí umět a znát, aby navrhl funkční a sladěný interiér. Klienti stále ještě přesně nevědí a tápou, jak má spolupráce vypadat. Je na nás být pro klienty čitelným, transparentním a tvořit jasné hranice.

Zkuste sepsat dokument o tom, jak probíhá spolupráce s vámi, jak vypadají vaše výstupy, co všechno přesně je obsahem ceny za vaše služby. Koučink mě naučil řádu, který dává klid a ukotvuje, a to samé hledají klienti u nás. Designér má stát někde uprostřed celé škály od duše až k tělu, od emocí až k hlavě neboli být v harmonii ve svém středu. Zdá se vám, že stát uprostřed v harmonii je nuda? Zkusili jste stát uprostřed houpačky, která se překlápí na jednu a druhou stranu? Ustát to je zajímavá velmi přítomná a velmi vědomá práce. Nazývám to bodem nula. Pokud se ocitáme delší čas mimo bod nula, pociťujeme nespokojenost a mnohdy nevím jak dojít opět ke klidu.

Koučink je hluboká, vnímavá komunikace s jiným úhlem pohledu na věc. Koučink je pro ty, kteří jsou zodpovědní za svůj život a jsou odhodlaní překonávat zóny, do kterých se jim často nechce.

Stala jsem se koučem, abych lépe porozuměla klientům, tedy to byl můj původní záměr, ale zjistila jsem, že nejprve musím porozumět sama sobě.

Představte si, že všechny odpovědi nosíme v sobě. Dokonce i ty, na které se sami sebe ptáte a neumíte si odpovědět. Ano, jsou ve vás. Vnímavý kouč zná metody a ví, jak citlivě je použít, abyste je v sobě našli. Kouč není mentor, a už vůbec není možné používat komunikaci manipulativní.

Díky koučinku ke klientům přistupuji s hlubší formou vnímání, pozoruji jejich reakce a tak dovedu rozpoznat, co se jim opravdu líbí a co by potřebovali ještě promyslet. Následně o tom mluvíme, ptám se jich, abych došla k zárodku pocitu jejich váhání, tak si mezi sebou budujeme důvěru a pocit, že jsou klienti opravdu v bezpečném prostředí.

Jeden příklad z praxe.

Sešli jsme se s klienty nad výběrem podlah a vybírali konkrétní design. Interiér byl vizualizovaný, kompletně navržený a klienti byli z návrhu nadšení. Vybrala jsem konkrétní vzorky dle návrhu ještě dříve, než klienti dorazili. Vybírali jsme vylučovací metodou. Klienty jsem neovlivňovala a nechala na nich, aby došli ke svému výběru sami. Paní byla velmi nejistá, ale nakonec si podlahu vybrala. Ujišťovala jsem se, zda to je opravdu ta její podlaha, která ji chytla za srdce. Ujistila mě, že ano. Podlahu si vzali s sebou domů, aby ji navnímali ještě doma a byli si jisti. Nakonec mi vybranou podlahu potvrdili. Za tři neděle se mi paní ozvala s tím, zda bych s ní jela vybrat podlahu znovu, cítila se ve svém výběru nejistá. Byla ochotná opětovně si tuto službu zaplatit. V showroomu došla ve svém výběru ke stejné podlaze, jakou si vybrala při své první návštěvě. Zanedlouho se ozvala potřetí, s tou samou prosbou. A opět jsme se sešly v podlahovém studiu, cítila jsem její obrovskou nejistotu. Věděla jsem, že jí musím dát prostor a odlehčit jí od její volby, potřebovala klid a pohodu. Ptala jsem se na pocity, jež chce mít ze své nové podlahy. „Chci teplou, útulnou, svěží a světlou,“ řekla. Poté jsem ji nechala popisovat pocity ze dvou vzorků, které zůstaly ležet na podlaze. Vzorek po vzorku popisovala svými pocity, aby si nakonec vybrala. Pomocí pocitů došla klientka ke svému rozhodnutí, kterým si již byla definitivně jistá. Hlavu jsme v tomto případě upozadilly a nechally pracovat pocity.

Koučink také velmi pomáhá při komunikaci s kolegy. Pokládáním otevřených otázek, na které nejde odpovědět ano či ne, se otevírá nový svět a nová cesta.

Příklad:

Vidíte kolegyni, která se trápí nad tvorbou projektu. Můžete položit jednoduchou otázku „Baví tě to?“, anebo „Co na tomto projektu tě baví nejvíc?“. Na první otázku se dozvíte odpověď ano či ne, ale nemusí to souviset s tím, zda má kolegyně tuto práci ráda, nebo nemá. Druhá otázka rozvíjí pozitivní zamyšlení a může přinést určité uvědomění.

Báječné je se v práci ptát na jiná témata, než jste zvyklí, dozvíte se tak o svých kolezích mnoho nového, a stále tak můžete žasnout a upevňovat vztahy. Například otázky „Pro co bys byl ochotný zemřít? Co miluješ?“

Koučink také učí vnímat i nechtěné myšlenky, které se neustále honí v hlavě, a pokud s nimi nepracujeme, mohou způsobovat těžké stavy.

Jak s tímto pracovat? Mluvme se sebou. Postavme naproti sobě to své vnitřní já a pojmenujme ho, dejme mu jméno. Skamaraďme se s ním a mluvme s ním. Poznávejme sebe, berme to jako hru.

Umíte si představit, že si dáte rande sami se sebou? Podívejte se na sebe jako na svého nejmilovanějšího partnera. Pochvalte se, jak vám to sluší, jak jste dobře uvařili, řekněte si, jak jste dobří, co jste všechno zvládli, prostě jako byste byli na rande a ten druhý by viděl pouze to dobré. Dávejte si rande se sebou často, třeba i krátká. Udržujte mírumilovné a milující hovory sami se sebou. Nejdůležitější je pěstovat vztah k sobě samému, poznávat se. Dělejte to tak dlouho, až ucítíte pokoru a lásku k sobě. Jedině tak pochopíte, proč milovat druhé a že každý stojí za lásku. Učte se milovat život se všemi jeho stránkami. Chtějte, aby byl i trochu těžký a ne tak pohodlný, protože v těchto těžkých chvílích se poznáváme nejlépe, posilujeme se a zjištujeme, co všechno dokážeme zvládnout. Tak na sebe začínáme být i zdravě hrdí.

Pracujme se svými emocemi a pracujme také se svým egem.

Stále je držme pevně v opratích a snažme se je kočírovat tak akorát. Když jeden zatáhne víc, my jsme ti, co ho mají ve svých rukou, a jen my ho můžeme korigovat.

Všechny odpovědi na své otázky ohledně všech možných vztahů nosíme v sobě, nikdo jiný nám je nemůže zodpovědět.