2020: Rok Adolfa Loose

Rok 2020 byl oficiálně vyhlášen Rokem Adolfa Loose. Cílem této iniciativy, která vznikla na půdě Muzea hlavního města Prahy a Národního památkového ústavu, je připomenout české i evropské veřejnosti 150 let od narození světově proslulého architekta Adolfa Loose (*10. prosince 1870 v Brně) a také upozornit na krásu a promyšlenost dochovaných Loosových budov a interiérů v České republice. Do projektu jsou zapojeny i další instituce: Muzeum města Brna, Loosova rodného města, Národní technické muzeum a Magistrát města Plzně.

„Zvenku nemá dům nic prozrazovat, uvnitř však nechť vyjeví celé své bohatství.“

Co můžete z Loosových děl navštívit?

V Praze na Ořechovce je to známá Müllerova vila. Díky naprosté důvěře investora zde mohl architekt Loos dovést k dokonalosti svou originální koncepci prostoru, tzv. raumplan.

Jedná se o koncepci uspořádání, která je založena na prostorové a výškové diferenciaci funkcí začleněných prostor. Celý prostor tak není členěn do jednotlivých podlaží, ale do tzv. kubusů, které se vzájemně prolínají v různých výškových úrovních.

Interiéry, které ze značné části navrhl sám Adolf Loos, překvapí svou důmyslností jak v ohledech využití prostoru, tak volbou materiálů a rozmanité barevnosti. Například vstupní chodba je v mitisové zelené doplněná o terakotovou a temně rudou barvu, jež je použitá na radiátoru ústředního topení.

Výrazné barvy se objevují také v dětských pokojích, přesně jde o kombinaci žluté modré a červené barvy. Barevně zajímavá je také letní jídelna, kde je nábytek nalakován zelenou a černou barvou, a celek má japonizující charakter. Veškeré zařízení vyniká svým kvalitním provedením. Adolf Loos vždy spolupracoval jen s těmi nejlepšími výrobci, na něž kladl vysoké nároky.

Vila byla v letech 1997 – 2000 restaurovaná a nyní zde můžete shlédnout luxusní bydlení prvorepublikové rodiny patřící do pražské vyšší společnosti. Vyniká zde perfektní provedení, luxusní materiály a síla jednoduchosti a funkčnosti.

Tvorbu Adolfa Loose si lze prohlédnout také v Plzni. Navštívit lze 3 prohlídkové okruhy. Mezi první patří byty Krausových a Voglových na adrese Bendova 10 a Klatovská 12. V bytě Krausových patří mez nejhodnotnější části bytu exkluzivní salón propojený s jídelnou. Zde vytváří proti sobě umístěné zrcadlové stěny zajímavý efekt donekonečna roznásobeného prostoru. Cenná je také téměř kompletně dochovaná ložnice s nábytkem vestavěným do obvodových stěn. Na Klatovské třídě 12 najdete dochovaný salon obložený obložení třešňovým dřevem se zabudovanými rámy pro japonské dřevoryty a navazující pás tmavě zelené tapety. Jídelna nabízí pohled na stěny s obkladem ze žlutého travertinu a s další zrcadlovou stěnou nad bufetovým pultem.

Druhá trasa nabízí prohlídku Brummelova domu (Husova 58), nejcennější a nejzachovalejší ze všech plzeňských realizací Adolfa Loose. Jednotlivé místnosti jsou vybaveny unikátním vestavěným i volně stojícím nábytkem. Zde jsou zajímavé také kombinace různých materiálů a barevných povrchových úprav, jako je například extravagantní žlutý pokoj Hedviky Liebsteinové.

Posledním zpřístupněným plzeňským počinem architekta je Semlerova rezidence (Klatovská 110). Jde o jediný byt v Loosově stylu v Plzni, kde nalezneme unikátní princip tzv. raumplan. Obdivovat lze salón s obklady dýhovanými finskou břízou, kde je podlaha ze vzácného makasaru a krb vyzděný z hrubě opracovaných kvádrů znělce. Na ochozu salónu v knihovně na stopě dominují červeně lakované stropní trámy a pozlacená prkna. Zachovala se řada detailů včetně výtahu pro dopravu jídla z kuchyně do jednotlivých místností v různých výškových úrovních.

“Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech (kubusech). Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne neexistuje žádné přízemí, první patro apod…U mne jde pouze o související kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň aby byl i účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne je to velká samozřejmost.”

Kdo byl Adolf Loos?

Narodil v rodině brněnského kamenosochaře v roce 1870. Studoval na Královské státní průmyslové škole v Liberci, dále pak na Vysoké škole technické v Drážďanech, odkud po třech letech odešel do Spojených států. Po návratu zpět do Evropy získal práci v ateliéru architekta Carla Mayredera a v roce 1897 si ve Vídni založil vlastní ateliér. Ve Vídni pak strávil převážnou část svého života, stál v čele modernistického hnutí a založil vlastní školu architektury.

Tento architekt patří mezi nejvýznamnější osobnosti architektonické moderny. Jeho esej Ornament a zločin z roku 1908 je považován za nejvýznamnější architektonický esej 20. Století, s tímto tématem vystoupil poprvé veřejně v Praze, v Polytechnickém spolku německé techniky1 7. března 1911. Mezi nejdůležitější Loosovy stavby patří obchodní dům Goldman a Salatsch na Michalském náměstí ve Vídni (1910–1911), dům básníka Tristana Tzary v Paříži (1926), nerealizovaný projekt vily pro Josephinu Bakerovou a Müllerova vila v Praze (1929–1930), která je považována za Loosovo nejvyspělejší dílo.

V České republice vytvořil řadu realizací. Dvakrát působil v Plzni (v letech 1907–1908 a v letech 1928–1933), kde navrhoval bytové interiéry, v letech 1914–1932 realizoval několik projektů a staveb v Brně a Praze.