Zrcadla jsou od nepaměti součástí nejen lidských domovů, ale i folklóru a celé řady pověr, které se tradují – a tedy i do určité míry zasahují do našich každodenních životů ještě dnes. Vždyť kdo by se například nezarazil, když se v domě rozbije zrcadlo? Přitom neexistuje jediná prokazatelná spojitost nebo vědecká studie, která by oněch pověstných sedm let smůly podpořila! Nehledě na strach z možné smůly či zlých znamení však lidé zrcadla vyráběli už v 6. tisíciletí před naším letopočtem.

Zrcadlo z hlediska historie a materiálu

Je ovšem také pravda, že při používání těchto prvních odrazivých ploch se lidé nemuseli bát jejich rozbití, zrcadla měla tehdy ke své dnešní podobě ještě poměrně daleko. Prvním materiálem, který se k výrobě odrazivých ploch používal, byly totiž obsidiánové desky. Následně, prakticky o tisíce let později, přišel leštěný bronz, mosaz, příležitostně i stříbro a zlato. Je ale poměrně jasné, že s touto metodou se nedařilo dosáhnout dostatečně kvalitního odrazu.

O něco kvalitnější odrazivé plochy se následně vyráběly ve starověkém Řecku a Římě, šlo již o sklo potažené, tehdy ještě cínovou vrstvou. Tato zrcadla byla údajně, bohužel ne historicky podloženo, používána i k bojovým účelům, kdy s použitím odrazivých ploch vydutých tvarů Řekové zapalovali nepřátelské lodě při námořních bitvách.

Předchůdce našich zrcadel, tak jak je známe nyní, lze datovat zhruba do roku 1300 a jejich původem je Itálie, konkrétně Benátky. Původní receptura sestávala z pokrytí skla sloučeninou rtuti a cínu, byla samozřejmě zdravotně závadná – a také přísně tajná. Jak se ovšem říká, tři udrží tajemství, když dva jsou po smrti. Receptura se v průběhu let rozšířila do celé Evropy a začalo se pracovat i na zdravotně nezávadné verzi. Stříbrná zrcadla se začala vyrábět až po roce 1836. Využití sloučenin stříbra přitom zůstalo v oboru dominantní po dlouhou dobu, a to konkrétně v podobě dusičnanu stříbrného – ten se nechá působit, osuší se a pokryje finálními ochrannými vrstvami. Současná výroba zrcadel je zcela průmyslová. Základní sklovina se na tzv. zrcadlicí lince důkladně omyje a následně se povrch připraví na nanesení tenké vrstvy stříbra, která má za následek odraz více než 90 % dopadajícího světla. Poté se tato vrstva stříbra postupně pokryje první a druhou vrstvou laku, tedy základním a krycím lakem. Na stejné výrobní lince o několik metrů dále putuje sklo do pece, kde oba laky za teploty okolo 160 °C projdou vytvrzovacím procesem. A na světě je zrcadlo, jak ho známe, ve výchozím rozměru 600 × 321 cm, které je možné řezat a následně zpracovávat.

Zrcadlo jako symbol prestiže a součást designu

Běžnou součástí lidských domovů jsou zrcadla až od přibližně 17. století – v takovém případě ovšem stále mluvíme o bohatší vrstvě obyvatel, kteří si tento symbol luxusu, bohatství a prestiže mohli dovolit. Důraz byl v té době kladen zejména na rám, který zrcadlo obklopoval, jelikož se prakticky jedná o jedinou část zrcadla, kterou lze měnit, modifikovat a upravit dle konkrétního uměleckého slohu, stylu či představy vlastníka. Do domovů nižších vrstev zrcadla pronikala až o téměř dvě století později, posledních zhruba sto let už jsou běžnou součástí všech domovů. Tentokrát už to ovšem není rám, co se mění, ale i samotné tvary, barvy a použití zrcadel. Přestože totiž prvotní účel zrcadel zůstává stejný – tedy odraz prostředí a osob samotných – stále častěji jsou zrcadla pro své vlastnosti využívána jako architektonický a designový prvek, který má za úkol vnést do interiéru více světla, prozářit všechna tmavá zákoutí, opticky zvětšit či zmenšit prostory, ve kterých se nachází, či jen obyčejně upoutat pozornost a ozvláštnit jinak zcela obyčejný prvek v místnosti. Nezastupitelnou funkci plní jako součást domovů i komerčních prostor.

Zrcadla pro budoucnost

V současnosti vyráběná zrcadla splňují přísné požadavky mezinárodních i národních směrnic. Již samozřejmostí jsou nízké nebo téměř nulové emise těkavých organických sloučenin v interiéru (VOC), včetně velice nízké úrovně formaldehydu. Zrcadla AGC jsou hodnocena třídou A+ podle francouzské vyhlášky č. 2011-321. Produkty jsou pouze v omezené míře kontaminovány olovem (0,004 %) z jiných přírodních materiálů používaných při výrobě laku a splňují požadavky RoHS – směrnice 2011/65/EU. V certifikačním programu Cradle to Cradle Certified® Products dosáhla zrcadla Mirox MNGE a Mirox 4Green úrovně Bronz, resp. Silver. Z hlediska instalace jsou kompatibilní se systémem AGC pro lepení skel FIX-IN, který usnadňuje instalaci, zaručuje ochranu laku a prodlužuje životnost zrcadla. Pro větší bezpečnost lze lakovanou stranu zrcadel Mirox opatřit speciální fólií, která nejen chrání uživatele proti škodám způsobeným rozbitím, ale také zadní lak proti vlhkosti. Základní škála je tvořena 5 odstíny, včetně luxusní černé, které jsou vyráběny až do rozměru 600 × 321 cm a v tloušťkách od 3 do 8 mm.

Více informací na www.agc-yourglass.com

Foto: AGC Glass Europe