Jak naše předsudky a psychologické nastavení ovlivňují způsob, jakým používáme a otiskujeme svou osobnost do námi obývaných prostorů? Tuto otázku by si měli designéři a architekti pokládat pokaždé, když vytvářejí nové prostředí. Bohužel mnoho z nich v dnešní době těmto prvkům našeho domácího prostředí nepřikládá velký význam, a abychom byli spravedliví, mnoho klientů také ne. V tomto krátkém textu bych Vám rád vysvětlil, jak můžeme uvnitř architektury pozorovat některé psychologické procesy, aby pomohly tvůrce informovat při návrhovém procesu.

V rámci své diplomové práce jsem zpracoval studii, která se zaměřila na 27 domácností. Provedl jsem také rozhovory s jejich obyvateli (30) a poté jsem zkoumal jejich domovy a odpovědi v hloubkové analýze, abych vytvořil koncepční návrh ideálního obytného prostoru, přičemž jsem se pokoušel hledat závěry korespondující s odpověďmi, fotodokumentací a zpracovanými testy samotných respondentů. Nejprve bych měl říci, že nejsem kognitivní vědec ani environmentální psycholog, ale průběh práce byl konzultován s profesionály a akademiky nejen na ČVUT FA, kde jsem tento projekt vytvořil jako součást své diplomové práce.

Převládajícím tématem a jedním z údajně dominantních aspektů lidské psychologie při přemýšlení o prostoru  a předmětech v něm je myšlenka vrozených dualistických tendencí. Zdá se, že tato teorie má základy založené na pozorování esencialistických a antropomorfistických interpretací objektů dětmi, kde některé důkazy ukazují na strukturu mozku jako potenciální vysvětlení (van der Cruijsen et al., 2018), (Euston et al., 2012 ), (Harter, S., 2012). Během studie jsem při mnoha příležitostech pozoroval rozdílné používání dekorativních a jiných předmětů,  což poukazuje na různorodé vnímání jejich významu a prostorového chování, ze kterého můžeme odpozorovat některé osobnostní a psychologické vlastnosti. Některé mechanismy si můžeme představit na následujících příkladech.

Nejprve si představíme subjekt Martiny a její domov (viz foto 1, 2, 3). V prostoru si můžeme všimnout velkého množství objektů pestré škály, ať už jde o emocionální regulátory, nebo proklamace identity (Gosling et al., 2002). Všechny vyprávějí příběh o majiteli a jeho způsobu užívání prostoru. Nemáme přístup k fotografiím předchozího domova, ale podle popisu uživatele se zdá, že nebyl zdaleka tak zdobený jako současné prostředí, což vychází z vlastních popisů subjektu „… byl to celkem standardní městský byt…“. Určitá změna preference mohla být způsobena skutečností, že mezi výměnou domácích prostorů měla Martina se svým partnerem dítě, což by mohlo vysvětlovat určitou rostoucí tendenci k teplejší, „šťastnější“ malebné estetice a změnilo její celkové pojetí domácího prostředí a toho, jaký by měl být zamýšlený účel a funkčnost prostoru. Nepodléhejme však domněnce,  že tyto tendence vznikají pouze s hormonálními změnami. Může dojít k jejich dočasnému zesílení, ale naše obecné preference vznikají mnohem komplexněji. Bohužel jsme nedostali povolení k fotografování domácího prostředí,  které v současné době obývají rodiče subjektu, ale i zde bychom mohli vidět dominantně dekorativní až eklektický ráz objektů v prostoru. Zajímavým faktem je, že Martina ani její sestra, podle vlastních popisů, nevyrůstally v prostoru s tímto charakterem. Domov, ve kterém nyní žijí jejich rodiče, byl postaven až potom, co se obě dcery odstěhovaly z původního bytu. Genetický argument zde zcela neobstojí, jelikož když se podíváme na domácí prostředí sestry subjektu Kateřiny (viz obrázek 4, 5, 6), shledáme značné rozdíly, a to právě v četnosti dekorativních prvků. Zdá se, že korelace mezi rodinnými příslušníky nekončí u charakteru prostoru a že stejně jako existují podobnosti v celkové atmosféře prostředí matky a jedné z dcer (subjekt Martina), existovaly podobnosti také osobních charakteristik (vysoká extroverze, vysoká otevřenost a také další podobnosti osobnostních vlastností) mnohem větší než podobnosti matky a druhé dcery (Kateřiny). Právě tyto informace mimo jiné mohou značně pomoci při navrhování optimálních změn či zcela nové koncepce prostoru. Efektivní a dobře provedený rozbor osobnostních charakteristik a některých psychologických behaviorálních rysů v prostředí subjektu je uveden v práci Sama Goslinga a jeho laboratoře (Gosling et al., Br), (Gosling et al., 2008), (Gosling et al., 2002).

Hledání psychologických prvků v domácím prostředí by mělo být prováděno jako součást procesu návrhu,  která nám pomůže při vytváření zdravějších a lépe fungujících prostředí.

„Prakticky všechny městské smyslové zážitky byly tvarovány lidskou rukou, a tak drtivá většina z nás zažívá fyzický svět jako filtrovaný procesem designu.“

– Henry Petroski, The Evolution of Useful Things