Až do konce 19. století byly hračky především miniaturním obrazem světa dospělých, světa reálného,

kterému se chtěly co nejvíce připodobnit. Základní životní potřeby se v reálném světě vždy projektovaly do okruhů rodinných vztahů, pracovních činností a bydlení. Jedním z několika základních typů hraček pro děti byly a jsou domečky pro panenky. Jejich zpracování z hlediska použitých materiálů prošlo pouze nemnohými změnami. Proměny interiérů se týkají především přístupu k bydlení obecně, zásahy do podoby souvisí s odlišným způsobem využití částí interiéru a tedy i jejich charakteru.

Místo, které ze všech částí obytného prostoru prošlo během posledních tří set let největší a nejviditelnější proměnou, je kuchyně.

Dá se říci, že výchozí pozicí kuchyně bylo místo v hospodářské části sídla. Kuchyně představovala upozaděné místo s nutným provozem, obsluhovaným výhradně příslušníky nižších vrstev. V souvislosti se společenskými změnami je v dnešní době kuchyně naopak srdcem domácnosti, rozšiřuje se o obývací pokoj, někdy i pracovnu nebo terasu a představuje naopak prostor, sloužící nejen majiteli, ale i jeho návštěvám. Ještě v devatenáctém století bylo běžné, že majitel nemovitosti kuchyni vůbec nenavštěvoval, nadto mezi obsluhou kuchyně a obsluhou majitele existoval ještě mezistupeň v podobě vyšší vrstvy sloužících. K přijímání hostů sloužily salóny, reprezentativní místnosti, kde bylo zvykem stolovat, nikoli jídlo připravovat.

Domečky a pokojíčky pro panenky kopírují v rámci své historie vývoj kuchyně z hlediska pozice v celkovém rozvržení stavby,

vývoj kuchyně z hlediska podoby interiéru kuchyně i jejího vybavení. Nejstarší dochované miniatury pocházejí z Německa a Holandska 17. století. Domečky sloužily spíše než hře výuce mladých dam k dosažení schopnosti vést domácnost s množstvím sloužících, organizaci práce v domě a zachování společenských pravidel. Kuchyně byla v této souvislosti vždy umístěna ve spodních částech domu, vcházelo se do ní samostatným vchodem pro sloužící. V centru kuchyně se nacházela plocha na samotné vaření, po stěnách řady polic se závěsnými systémy na cínové nádobí. V sousedství kuchyně se nacházely další obslužné místnosti, přípravny, spíže, vinný sklep, prádelna, sklad a ložnice sloužících. Komunikaci mezi kuchyní a salonem či jídelnou majitelů zajišťovala další řada sloužícího personálu. Pro domeček pro panenky, který sloužil jako ukázka, se používal název Baby House jako vyjádření přesné kopie domu v menším měřítku.

Také další charakter mohl mít domeček pro panenky pro privilegované vrstvy společnosti.

Reprezentativní účel miniatury splňoval charakter jakési kvalitní makety sídla a sloužil movitějším majitelům jako živá ukázka jejich bohatství, takže např. v městské rezidenci si bylo možné prohlédnout ukázku letního sídla a naopak. Ruku v ruce s tímto zaměřením se vyvinul další způsob užití miniatur, a to jako prostředek trávení volného času ženské části obyvatel domu a tím se stalo sběratelství těchto drobných předmětů. Tato činnost nepožívala stejné vážnosti jako sběratelství vysokého umění – obrazů, sochařských děl apod., ale představovala do určité míry respektované zaměstnání v rámci sevřených pravidel a omezených možností seberealizace žen. Kuchyně se tedy pozvedla z pozice nutné hospodářské činnosti na sbírku předmětů z kvalitních materiálů a kvalitního zpracování. Kromě toho měly domečky, vzhledem k předávání z generace na generaci také funkci jakési časové schránky, která sloužila jako vzpomínka.

Kuchyně doznala dalších změn v rychle se měnícím prostředí měst v období průmyslové revoluce a technického pokroku.

Obsáhlá migrace lidí z venkova do měst, kde hledali nové pracovní příležitosti v nově zakládaných průmyslových podnicích, si vyžádala nový způsob bydlení – činžovní domy, sdílené sociální prostory atd. Domečky pro panenky se začaly vyrábět masově a tomu odpovídal i striktnější způsob výroby. Detailní kopie realistických objektů neměly obsáhlý rejstřík, smyslem těchto domečků byla spíše dosažitelnost co největšímu okruhu zákazníků za přijatelnou cenu.

20. století přineslo další zásadní změny ve společnosti.

Konec 1. světové války znamenal změnu struktury v sociálním složení a tedy i v provozu domácností. Vrstva domácího obsluhujícího personálu postupně vymizela. Požadavkem doby se stala jednoduchá, úsporná moderní kuchyně. Jedna z prvních byla představen v německém Výmaru na výstavě Bauhausu, autorem byl Marcel Breuer. Mezi jeho zájmy patřily i domečky pro panenky. Kuchyně byly nyní doplněny o moderní pomocníky hospodyň, mezi které patří plynový nebo elektrický vařič nebo lednička. Kuchyně byla uzpůsobena co nejjednoduššímu, nejefektivnějšímu provozu, zároveň umožňovala snadnou údržbu a byla tudíž přípustná i z hygienického hlediska.

Samostatnou kapitolu ve vývoji kuchyní představuje také období po 2. světové válce.

Zničené země se vzpamatovávaly ze zdevastované podoby měst a vesnic a brzy navazujícím problémem s bydlením. Jedním ze způsobů, jak co nejrychleji a tedy nejjednodušeji zajistit možnost bydlení pro co největší množství lidí, byla stavba věžáků, panelových domů a sídlišť. Vznikl nový prostor jako přijatelná podoba bydlení, a tou byla garsoniéra, bytová jednotka, v niž se všechny funkce bytu soustředily na jedno místo. Kuchyně se v tomto uspořádání omezila na kuchyňský kout, také vybavení se omezilo na základní položky. Z domečků pro panenky se stávají byty – pokojíčky. Vyráběny jsou z umělohmotného materiálu a fungují na principu stavebnice.

80. léta přinesla sousedství kuchyně a jídelny,

vybavení tvořilo soudobý dřevěný, ale i umělohmotný nábytek, rozšířil se rejstřík spotřebičů – kávovar, nový typ odpadkového koše, otvíraného ze shora, pračka apod. Mezi příklady, které zachycují životní styl specifických skupin společnosti, patří zvláště Kaleidoscope House z roku 2001, původem z USA., od firmy Bozart Toys. V tomto konkrétním případě představuje kuchyně místnost v domě, která zasahuje dvě podlaží domu, stala se svým způsobem dvoranou či vzhledem k obydlení prostoru uměleckými díly spíše výstavní síní. Kuchyňské vybavení se nepoužívá, chybějící doplňkové vybavení a spotřebiče činí z kuchyňského koutu sterilní opuštěnou laboratoř, která je výrazem nezájmu obyvatel o praktické činnosti, zájem se soustředí výhradně na duchovní zážitky a umělecké objekty. Její funkce se tak stala proměnlivou, definovanou životním stylem obyvatel domu.

Foto: archiv autorky