Podobu nábytku a bytové kultury formovaly ve 20. a 30. letech 20. století dvě výjimečné osobnosti – Jan Vaněk a Jindřich Halabala. Oba architekti-návrháři pracovali v brněnských Spojených uměleckoprůmyslových závodech, pro podnik sami navrhovali a podíleli se na utváření jeho výrobního programu i na propagaci výrobků. Vývoj této společnosti, vyrábějící od počátku 20. let 20. století nábytek a bytové doplňky průmyslovou cestou, ovlivnili také v rovině marketingu.

Manažersky zdatný, v Německu vzdělaný Jan Vaněk převzal v roce 1911 otcovu třebíčskou firmu na nábytek. Uměleckoprůmyslové dílny, jak se jeho podnik od roku 1913 nazýval, navázaly záhy spolupráci s předními architekty. Výroba v menším moravském městě však ambiciózního vizionáře neuspokojovala, a v roce 1921 se proto rozhodl pro fúzi s brněnskou firmou Karla Slavíčka. Nový podnik se stal základem Spojených uměleckoprůmyslových závodů v Brně, ustavených v roce 1922. Jan Vaněk stál v čele od založení do roku 1925.


Pod jeho vedením se zrodila úspěšná firma, která zanedlouho patřila k největším ve střední Evropě. Vaňkovou zásluhou bylo zavedení výroby tzv. typového nábytku: tvarově „úsporné“ modely typového nábytku dokázal uvést do života a potřebu typizace v nábytkářství odborně zdůvodnit a podpořit prostřednictvím výstav a soutěží. Ke spolupráci získal renomované architekty a teoretiky, mezi nimi J. Grunta, E. Wiesnera, P. Janáka, J. Gočára, J. Kotěru nebo A. Loose. Mnozí z nich pak přispívali do časopisu Bytová kultura, který byl určen zejména pro prezentaci a propagaci vlastních výrobků firmy, ale byl také důležitou odbornou platformou pro oblast architektury, nábytku a interiérů. Vaňkovy aktivity, které zahrnovaly mimo jiné výstavní, přednáškovou, publikační a vydavatelskou činnost, však byly příliš nákladné. Z postu ředitele musel nakonec z finančních důvodů, kvůli velkému zadlužení firmy, odejít.

Celý článek najdete v tištěném magazínu 03/2019.