Jak dobře známe své klienty?

Stejně jako spotřebitel přizpůsobuje výběr produktu svým potřebám, i designér hledá opodstatnění své tvorby v kreativní seberealizaci.

Naplněním potřeb cílových skupin je zároveň uspokojováním potřeby designéra tvořit – materiálně odůvodnit fungování věcí a hledat řešení problémů, které zlepšují kvalitu života.

Subjektivní pohnutky designéra v konečném důsledku vplývají na široké publikum uživatelů. V tom spočívá velká síla a zároveň zodpovědnost vůči lidem, protože designér formuje naše směrování k pokroku a změnám v životě. Při práci se však designér musí vypořádat i s různými návyky při užívání prostor, které změnit nejde. Komplikace je v tom, že některé návyky si lidé sami neuvědomují.

Vytváření stereotypů

Při používaní předmětů si vytváříme stereotypy v chování, které vznikají pochopením jejich funkcí a pravidelným opakováním. Racionální konání se přesouvá na podvědomou a automatickou úroveň. Jednoduše řečeno, používáme příliš mnoho věcí na to, abychom jsme se museli nad každou zamýšlet. Umožňuje nám to vykonávat více činností najednou pomocí naučeného chování. Stereotypy si taky vytváříme i ve vnímání předmětů v kontextu interiéru.

Zvyk používat zařízení určitým způsobem je stejně silný jako stereotyp ve vnímání rozmístění jednotlivých prvků. Právě proto může být řešení nestranného pozorovatele velice nápomocné. Při zařizování prázdného prostoru se řídíme určitými potřebami, vstupujeme s představou o funkčních možnostech, kde budeme vykonávat specifickou činnost. Tuto fázi charakterizuje kreativní a zároveň racionální uvažování. Přizpůsobujeme vnitřní architekturu tak, aby vyhovovala našim nárokům.

V procesu používání si však vytváříme zvyky a tím ověřujeme správnost umístnění.

Platí to také při používaní jednotlivých předmětů, jako i při fungovaní interiéru jako celku. Doba, která je potřebná na změnu návyků, závisí od intenzity vytvořeného stereotypu a složitosti funkcí. Člověk ovlivněný stereotypní zkušeností postupuje stále podle stejného vzorce a na jeho změnu potřebuje dostatečný čas a určitý počet opakovaní určité činnosti.

Časem se ze zvyku vytváří stereotyp, který je jen málo náchylný k změnám a zbavit se ho je těžké.

Jeho vznik vyplývá ze spokojenosti správně plněných činností a shody s individuálními očekáváními. A že těchto stereotypů není málo, se můžeme přesvědčit pozorováním lidí v prostoru, mapováním „neuklizeného“ prostředí v různých fázích dne, týdne nebo ročních období. Neexistuje žádný seznam stereotypů, ale mnoho z nich si je možné po letech praxe povšimnout.

A co ty stereotypy jsou?

Často jsou to zakořeněné zvyky ukládat nebo shromažďovat věci na specifické místo, které je těžké jasně definovat, ale dá se předpokládat, taky odpozorovat, nebo se na něho přímo zeptat. Nejčastější, kterého si lze povšimnout, je odkládaní nošeného oblečení, které je špinavé na to, aby mohlo jít zpátky do skříně, ale dost čisté na to, aby se mohlo znovu nosit. Znáte ty hromady na křesle, posteli, v koupelně, nebo třeba cyklotrenažéru.

Specifická místa si nachází různé věci, které podvědomě odkládáme při návratu domů, jako klíče, boty, pošta, ručník v koupelně, a mnoho dalších. Dokážeme je najít prakticky v každé místnosti. Zejména tam, kde odkládáme hodně věcí najednou, rychle a automaticky. To je důvod, proč si například připadáme v cizí kuchyni nemotorní.

Na cizím pracovním stole si musíme věci nejdřív přeorganizovat a na návštěvě nevíme, kde si můžeme v předsíni složit věci. V koupelně zase hledáme ručník, i když ho máme pod nosem.

Tyto stereotypy jsou tak nevědomé, že je někteří ani nedokážou popsat, i když se na ně zeptáte. Na shromažďování slouží někdy podivná až komická místa. Taky však můžou prostor udělat nepřehledným, nefunkčním nebo ošklivým.

Cílem kvalitního designéra je specifické stereotypy najít a při navrhování vzít do úvahy.

Umístnění prvků poskytne prostor jejich opakování a zároveň nenaruší funkčnost nebo estetiku interiéru. Týká se to převážně interiérů soukromých, ale i ve veřejných prostorách je možné odpozorovat stereotypní chování skupiny lidí, kterou v tomto případě vnímáme jako jednoho klienta s různými vlastnostmi.

Designéři, ruku na srdce! Kdo reálně tyto stereotypy identifikuje a respektuje ve svých návrzích?

Ptáme se zákazníků na jejich záliby, co rádi dělají, jaké jsou jejich denní rituály. Dobré je taky zaměřit se na drobné odchylky či zlozvyky. Designér by měl především svého klienta dobře poznat, vystihnout jeho charakter a soustředit se i na jeho zvyky. To mu zaručí, že je jeho návrh hodnocen pozitivně.

Je však v moci designu zvyky měnit? Částečně ano, návrhem lepší dispozice a funkčnějších řešení.

Navzdory tomu jsou některé návyky tak stereotypní, že ani ten nejdokonalejší návrh je změnit nedokáže. Nepřinutíme člověka pověsit klíče na háček, nebo ihned uklidit oblečení. Jsme schopni jenom líp organizovat věci v prostoru. Různí lidé používají stejné věci rozličným způsobem. A to, co je pro designéra samozřejmé, nemusí byť přirozené a logické použivateli.

Navrhnout interiér s ohledem na stereotypy svých klientů je v zájmu obou stran a může posunout používání prostor na kvalitativně vyšší úroveň.

Pro zákazníka znamená spokojnost, protože pobyt v prostoru zohledňuje i takové nároky, díky kterým v něm dokáže bezproblémově fungovat. Pro designéra to znamená, že v reálném životě jeho řešení bude praktické a krásné zároveň i po letech používání. Ne jako aranžovaná fotka z časopisu, ale přirozeně zařízen a zabydlen maličkostmi běžného života.