Skicuj jako architekt

Tentokrát se ptáme Davida Dražila, který není jen architekt, ale také autor projektu Sketch Like an Architect.
Ten určitě znáte, ale pokud ne, tak to rychle napravte! Skicování je totiž skvělý nástroj pro prezentaci vašich projektů a rychlé zhmotnění vašich myšlenek. Více v rozhovoru…

Jaké významné rozdíly jsou v oboru architektury a designu v českých a zahraničních školách?

Mohu mluvit pouze ze své vlastní zkušenosti, ale hlavních rozdílů mezi FSv ČVUT v Praze a AAU (Aalborg University, Dánsko) bylo hned několik.

Zaprvé, individuální versus skupinová práce. Na fakultě stavební, kde jsem studoval 4letého bakaláře, byla drtivá většina zadání individuální. To znamenalo, že každý student musí dokončit všechny úkoly v rámci zadání sám. Naopak na AAU, kde jsem studoval 2letý magisterský stupeň, bylo celé studium (už od bakaláře) pojato jako skupinová práce. Pracovalo se ve skupinách od 2 do 6 studentů. Na první pohled se mi to zdálo jako pokrokovější přístup, ale v průběhu studia se ukázalo, že to umožňovalo některým studentům se vyhnout nepříjemným úkolům, které za ně nakonec vždy někdo ze skupiny udělal. To mělo za následek velmi nevyrovnané úrovně dovedností a obecnou absenci smyslu pro osobní zodpovědnost. Dále tematické zaměření akademického roku – na FSv měl rozvrh víceméně středoškolský formát, s 10–15 předměty opakujícími se každý týden po celý semestr. Na AAU měl každý akademický rok svoje téma – pro naše magisterské studium to byly tedy dvě hlavní témata, a to tektonika a udržitelnost v architektuře. Semestr byl rozdělen do tří předmětů – první předmět – zkouška (3 týdny), druhý předmět – druhá zkouška (3 týdny), ateliérový projekt a jeho obhajoba (8 týdnů). V rámci 3. semestru magisterského studia na AAU byla dobrovolně povinná stáž. Studenti si ji museli sami sehnat a bylo pouze na nich, zda byla placená, či ne, v Dánsku, nebo v jiném státě.

Dohromady to za mě byla skvělá kombinace. Obě školy jsou zaměřené na technický pohled na architekturu, a zatímco moje bakalářské studium bylo individuální, hodně detailní a časově náročné, magisterský stupeň mi dal možnost většího nadhledu, kdy najednou ty detailní znalosti zapadly do souvislostí a začaly dávat větší smysl.

Co podle vás českému školství chybí, respektive z čeho by si mohlo vzít příklad ze zahraničí?

Na AAU byly skvělé pracovní dílny, stáže, studijní výlety – tudíž celkové zaměření na výuku skrz osobní zkušenost, práci rukama a zážitek z reálného procesu. Samozřejmě, tyto příležitosti jsou finančně náročné a jako většina věcí záleží kromě jiného na finančních možnostech školy a státních investicích do vzdělávacího sektoru.

Měl jste ke skicování – kreslení tužkou, vždy blízko, nebo to přišlo až během (po) studií? A proč?

Asi jako většina dětí jsem si rád kreslil – ale to byli většinou superhrdinové jako Batman a Spiderman. V průběhu střední školy jsem spíše přestal kreslit – a to ze strachu. Ze strachu, že to nebude vypadat dobře. Tak dobře, jak jsem si to představoval v hlavě. A měl jsem pravdu. Dobře to nevypadalo! Protože jsem netrénoval kresbu. A tenhle cyklus nedostatku kresebné praxe a zklamání z výsledku mě celkově demotivovaly a trochu jsem ztratil tu lásku ke kresbě, kterou jsem znal z dětství.

Nový začátek – a trochu „tabula rasa“ přístup – přišel s vysokou školou. Způsob výuky kresby na ČVUT jsem přijal s otevřenou myslí – na rozdíl od některých ostatních studentů jsem si nepřinesl svůj vlastní kresebný styl, a bylo tak pro mě jednodušší přijmout vyučovaný pohled na architektonické kreslení.

Je skicování podle vás více o talentU, nebo o cviku?

Talent je velmi přeceňovaný. Je fajn mít přirozené nadání pro cokoliv – ale samotné nadání nám k ničemu nebude, pokud ten potenciál nebudeme dál rozvíjet. Sám se nepovažuji za nijak extrémně talentovaného na kresbu či malbu. Měl jsem štěstí v tom, že jsem si ke kresbě vytvořil pozitivní vztah v rámci studií a vytvořil jsem si návyk používat kresbu zejména jako návrhový nástroj – pro brainstorming, rozvíjení myšlenek, a sdílení nápadů s ostatními. Jednoduše tím, že jsem kresbu často používal, jsem se časem pomalu zlepšoval. Z mé zkušenosti s on-line studenty vyplývá, že většina lidí má představu, že talent je stěžejní, a jsou demotivovaní stylem „já stejně nemám talent“ – možná proto, že jim to někdo v minulosti řekl. Kresba je dovednost jako každá jiná, a dá se tedy i naučit jako cokoliv jiného. Druhý kámen úrazu bývá ve vypracování návyků. Nikdo dnes nemáme času nazbyt. Všichni jsme „busy“. A představa, že budeme kresbě věnovat chvilku času každý den, nebo i jen párkrát do týdne, je nepředstavitelná. Natož vymyslet, co vlastně mám kreslit a jak začít? Proto na mém Instagramu nebo v knížkách jsou jednoduchá cvičení, která netrvají dlouho, provedou studenty tím, co kreslit a jak, a ve výsledku si tím tu kresbu procvičí, což je jediný způsob, jak se zlepšovat.

Využíval jste skicování i pro běžnou praxI, nebo je (bylo) spíš koníček a relax?

Pro mě to od začátku studia na vysoké škole bylo spjaté s architekturou a praktickou profesí. Čím dál tím víc se kresba stávala jedním z mých architektonických nástrojů, který mi sloužil k pochopení vizuálních principů a prezentaci myšlenek, designu, projektu… Tím pádem se z původní dětské záliby stával víc a víc pracovní nástroj. Dnes se to snažím balancovat tím, že se vracím zpět k začátečnické mysli a učím se a objevuji nové oblasti vizuálu – ať už je to digitální skica a malba, motion-grafika, concept art, či animace…

V čem vidíte s odstupem času výhodu „umět skicovat“?

Rychlost, spontánnost, efektivita. Právě efektivita vizuální prezentace je pro mě gró skici. Umět vizuálně vysvětlit svou představu tak, aby ji divák (klient, kolega, šéf) přesně pochopil. Na každodenní bázi mi skica pomáhá dostat se do stavu FLOW a začít proces hluboké práce, kdy přicházejí ty nejlepší nápady a řešení problému. Mám oblíbený citát od amerického architekta Edmunda Bacona: „It´s in the doing that the idea comes“. Tedy že nápady přicházejí až v průběhu práce. Přesně tak to pro mě funguje a skicování je tím generátorem nápadů a řešení.

Kromě toho vidím dnes ruční skicu (popř. kombinaci s digitálním postprocesem) jako čím dál tím víc populární alternativu k (hyper)realistickým vizualizacím. Sám jsem takové vizualizace produkoval v Dánsku a jsem stále velkým fanouškem celé oblasti i technologií s tím spojených. Jen je z mého pohledu tento průmysl už přesycený a všechny renderované vizualizace vypadají téměř stejně, což je dáno tím, jak se softwary zjednodušují, zlepšují a stávají se přístupnějšími pro širší skupiny lidí. Ruční skica v tom přináší unikátnost, výrazný a rozpoznatelný styl, což může být marketingově výhodné pro samotné projekty či studia. Navíc jsou takové kreslené vizualizace méně časově i technologicky náročné a tím i levnější.

Doporučil byste skicování i interiérovým designérům? A případně proč?

Doporučil bych to právě a zejména architektům a designérům – ať už interiéru, nábytku, produktů, či landscape… Jednoduchá kresba tužkou či perem využívá přímého propojení mezi naší myslí a naší rukou. Není tam žádná technologická bariéra jako u většiny softwaru. Proto myšlenky mohou proudit volněji a my zažíváme nejkreativnější stavy mysli. Když to porovnáme s prací na počítači, kde máme v ruce klávesnici, myš, soustředíme se na obrazovku, kam kliknout, jaká ikonka dělá co, apod. – jsme v úplně jiném nastavení mysli, než které potřebujeme pro efektivní kreativní tvorbu a řešení problému.

Hezkou kombinaci výhod z obou světů – tedy analogového a digitálního, je například kresba na iPadu. Pořád využíváme přirozeného propojení ruky a mysli a zároveň získáváme všechny výhody digitálního prostředí – jako je rychlost, preciznost, snadná editace a sdílení.

Kdy vznikl první projekt o skicování Sketch like an architect? A jaký je jeho postupný vývoj?

Začalo to jednoduchým sdílením tipů a triků na kreslení na Instagramu na přelomu let 2016 a 2017. Zpětně si uvědomuji něco teď možná zjevného – a to, že bylo nejdůležitější mít na paměti, pro koho ten obsah vytvářím. Snažit se pomáhat. A naslouchat.

Právě z instagramového publika přišly nejlepší nápady na další obsah nebo produkty. Z jednotlivých tipů vznikl e-book, z e-booků tištěné knížky. Videoobsah dal vzniknout on-line kurzům. Kurzy se přesunuly i offline (ještě před pandemií, pamatujete?) a dál v přednášky na univerzitách a konferencích. A dnes je to už trochu větší a strukturovanější ekosystém obsahu, událostí, produktů a služeb, který mě živí.

Napadlo vás někdy, že se budete živit tímto projekteM, a kdy došlo k tomu zlomu?

Na úplném začátku vůbec. Nebyla tam ani žádná ambice na vybudování velkého on-line publika. Byla to spíš zábava, nadšení do nového projektu a hodně experimentování. Celý ten proces byl velmi postupný, pozvolný a organický. První 2–3 roky jsem pracoval na plný úvazek jako architekt v Kodani a Sketch Like an Architect byl jen vedlejší projekt, který jsem dělal po večerech a o víkendech. Myslím, že důležité bylo to nadšení pro věc. Dělat něco svého, zkoušet nové věci a učit se prodávat, zviditelňovat v on-line světě a budovat něco většího, než jsem já. Zlom přišel, když jsme se na začátku roku 2019 přestěhovali se ženou z Kodaně zpátky do Prahy, protože jsme čekali narození prvního syna. Ta celá situace pro mě byla impuls naplno se ponořit do Sketch Like an Architect a zkusit z toho udělat vydělávající živnost, která nás uživí. Naštěstí to od té doby jde jen nahoru. Zároveň je to součástí oblasti a průmyslu, kterému pandemie paradoxně pomohla, protože velká část pozornosti světa byla nucena se obrátit právě do on-line světa, kde tento projekt žije.

Co děláte teď jako relax, když se z relaxu stal business?

Nejvíc mi teď pomáhá pohyb, sport a změna prostředí. Jak už jsem zmínil, hledám balanc a návrat k amatérskému nadšení a lásce ke kresbě, ale pochopitelně ta profesionální deformace se do toho velmi prolíná. Skoro nad vším přemýšlím ve smyslu nového obsahu. Když objevím novou vizuální techniku nebo dostanu zajímavou otázku ve zprávách na Instagramu, hned přemýšlím, jestli by z toho nemohlo být úspěšné YouTube video.

Jak plánujete projekt rozvíjet dál?

Další příležitosti naštěstí přicházejí samy – vnímám to jako vedlejší produkt obsahové tvorby. Snažím se teď pracovat na procesech a automatizovaných systémech tak, abych byl co nejméně potřeba pro chod toho ekosystému. Také jsem najal svou první virtuální asistentku, která mi pomáhá s úkoly, které nutně nemusím dělat já, nebo pomáhá rozjet důležité projekty, které už dlouho leží ladem (Pinterest, blogování, SEO apod.).

Je to kombinace určité větší vize pro Sketch Like an Architect jako globální platformu a adaptace na přicházející trendy a standardy v „creator economy“. Teď se soustředím na tvorbu nového on-line videoobsahu pro kurzy, YouTube, živé webináře či on-line konference.

Děkujeme za rozhovor!

Webová stránka, blog, newsletter: www.SketchLikeAnArchitect.com
Všechny knihy: www.SketchLikeAnArchitect.com/books
Youtube: https://youtube.com/c/DavidDrazil
Instagram: https://www.instagram.com/david_drazil/