Tentokrát jsme nezpovídali zkušené designéry, ale zeptali jsme se jedné mladé designérky – představitelky mladší generace. Vybrali jsme si Anežku Šeinerovou, která před nedávnem dokončila bakalářské studium v oboru interiérového designu v Southamptonu a má svým vrstevníkům, a nejen jim, co předat.

Kdy jste se začala zajímat o obor navrhování interiérů?

S navrhováním interiérů jsem se poprvé setkala, když mi bylo přibližně 7–8 let. Od taťky jsem dostala počítačovou hru The Sims. Hra spočívala v tom, že jste nejdřív měli vybavit domácnost a pak se hrál život Simíků, ale navrhování mě nadchlo natolik, že jsem jen vybavovala interiéry domů a život Simíků moc nehrála.

Pro jakou střední a VOŠ jste se rozhodla a co vás k tomu vedlo?

Věděla jsem, jakým směrem se ubírat, a tak když jsme si měli vybrat v deváté třídě, na jaké střední bychom chtěli studovat, rozhodovala jsem se mezi dvěma školami. První byla v Příbrami a druhá v Praze. V té době jsem dělala závodně vrcholový sport step aerobik v Příbrami. Tréninky jsme měly 5× týdně a nemohla jsem si dovolit dojíždět z Prahy, protože bych většinu tréninků nestihla, tak jsem šla studovat do Příbrami na střední průmyslovou školu, obor Pozemní stavitelství a architektura. Za své rozhodnutí jsem byla ráda, protože mi škola dala základy a dobrý start do světa navrhování.

Po maturitě jsem si podala pouze jednu přihlášku, a to na Vyšší odbornou školu Akademie Michael, obor Design interiéru, v Praze. Věděla jsem, že je to škola a obor, který by mě bavi a tak se i stalo. V posledním, třetím ročníku jsem získala 1. místo – hlavní cenu za profesionální práci v oboru Design interiéru. Dokonce jsem měla vystavenou závěrečnou absolventskou práci na velkém banneru na náměstí Míru. Třešničkou na dortu bylo, že mě škola oslovila, abych natočila pro náš obor krátký reklamní spot na YouTube. Byla jsem i v novinách, na bannerech a různých mediálních typech. Udělalo mi to obrovskou radost a díky tomu jsem získala větší sebevědomí a drive.

Považujete volbu škol zpětně za ideální?

Určitě ano. Jak jsem již zmínila, rozhodnutí, které jsem učinila, nelituji, protože jsem se naučila všechno od základů a získala cenné informace od špičkových pedagogů. Umím nakreslit potřebné výkresy. Vím, jak komunikovat s klienty, a díky návrhu včetně realizace zakázek, na kterých jsem pracovala mimo školu, jsem převedla teoretické znalosti do praxe.

Proč jste se rozhodla studovat v zahraničí a jakÁ úskalí bylo třeba překonat?

Když jsem v roce 2018 nastupovala na vyšší odbornou školu, věděla jsem, že je možnost si dodělat bakaláře v zahraničí, protože v České republice zatím nemáme vysokou školu s oborem Design interiéru. V té době jsem o tom vůbec neuvažovala a říkala si „já a studium v zahraničí, to ne“. V polovině druhého ročníku jsem o tom začala přemýšlet a rozhodla se to zkusit. Vždycky si říkám „za zkoušku nic nedáš“, a tak jsem na tom postupně začala pracovat. Byla to pro mě velká výzva. Mít bakaláře ze zahraničí je sen. Věděla jsem, že mi to otevře nové dveře, že se posunu hodně dopředu a jako plusový bod se zdokonalím v angličtině.

Jedna z podmínek pro studium v Anglii byla, abych získala presettled status. Velká Británie odcházela z Evropské unie a díky tomuto statusu jsem nemusela platit vízum, pojištění a měla levnější školné.

Status jsem získala tím, že jsem na pár dní letěla do Londýna (konec roku 2020) a následný rok 2021 si o něj zažádala. Po více jak půl roce jsem ho konečně dostala. Je bláznivé, když si řeknu, že jsem na studiu v zahraničí pracovala skoro 2,5 roku.

Jakou školu v zahraničí jste si vybrala a proč?

Vybrala jsem si Solent University, která se nachází v Southamptonu na jihu Anglie u moře. Škola se mi velice zalíbila. Jejich učební plán se shodoval s tím naším a navíc jsem měla dobré známky, tak na základě učebního plánu a známek mi uznali 3 roky studia na Akademii Michael. Na Solentu jsem přeskočila 2 ročníky a šla studovat rovnou do závěrečného třetího ročníku. Za jeden rok jsem si dodělala bakaláře s vyznamenáním v oboru Design interiéru. Kdybych měla studovat 3 nebo 4 roky na bakaláře, nešla bych do toho (smích).

Jaký hlavní rozdíl vnímáte mezi českým a zahraničním přístupem ve škole?

Největší rozdíl v zahraničí jsem vnímala v přístupu vyučujících. Jsou milí, laskaví a vždycky chtěli pomoci. Brali každého jako jedince. Záleželo jim na nás i na naší kariéře a čemu se po škole chceme věnovat. Mrzí mě, že v České republice profesoři/učitelé nemají větší zájem o budoucnost studentů. Hodně často se stává, že student vystuduje školu a pak se v tom daném oboru nechce realizovat.

Dodnes jsme s učiteli v kontaktu a informujeme je, o jakou práci se ucházíme. Po všech závěrečných zkouškách jsem si dělala portfolio, abych jej odeslala do interiérových studií. Jeden z učitelů mi s tím pomáhal. Žije několik let v Anglii a ví přesně, co vše by mělo portfolio obsahovat. Jsem mu nesmírně vděčná, protože to dělal nad rámec svého času.

Co vás nejvíce překvapilo při výuce?

Nejvíce mě překvapilo, jak velký důraz dávali učitelé na udržitelnost. Při veškerých návrzích, ať už to byl návrh domu, a nebo projekt wellness centra, jsme měli dávat pozor na udržitelné materiály, jejich recyklaci a celkově jak žít udržitelně.

Co plánujete nyní?

Během školního roku jsem přemýšlela, zda se vrátit zpátky do Prahy, a nebo zkusit štěstí v Anglii. Nakonec jsem se rozhodla pro Londýn. Hledám si tam práci v oboru interiérů. Při rozhodování jsem si byla vědoma toho, že v Londýně začnu opět od nuly, ale beru to jako výzvu, na kterou se moc těším.

Držíme palce a děkujeme za rozhovor!

Foto: archiv Anežky Šeinerové