V prostředí interiérového designu se často mluví o důležitosti detailu, vysoké kvality a preciznosti. Když jsme v našem Klubu interiérových designérů otevřeli téma perfekcionismu, první reakce většiny zněla jednoznačně: „Být perfekcionistou je přece v našem oboru výhoda! Každý designér musí odvádět perfektní práci.“ Na první pohled to zní logicky. Ale je tomu skutečně tak? Je perfekcionismus silnou stránkou, nebo se může stát brzdou?

Kdo je perfekcionista

Perfekcionista je člověk, který klade extrémně vysoké nároky na sebe i své okolí a usiluje o to, aby vše, co dělá, bylo bezchybné, dokonalé a naprosto přesné. Nestačí mu „dobré“ nebo „velmi dobré“ – cílem je dokonalost. A dokud jí nedosáhne (nebo si alespoň nemyslí, že jí dosáhl), není spokojený.

Na první pohled to zní jako ideální vlastnost pro interiérového designéra. Klienti přece očekávají kvalitní službu, profesionální přístup a promyšlený návrh. Na druhý pohled se ale ukazuje, že perfekcionismus může být i nebezpečnou pastí. Typickými projevy bývají:

  • Neustálá snaha vylepšovat i maličkosti, které už nejsou podstatné.
  • Strach z chyb, kritiky nebo neúspěchu.
  • Pocit, že „to ještě není dost dobré“ – i když ostatní jsou s výsledkem dávno spokojeni.

Perfekcionista často věří, že díky svému důrazu na detail odvádí nejlepší možnou práci. Ve skutečnosti ho ale tato potřeba dokonalosti často zdržuje, vyčerpává a někdy mu brání i v tom, aby se pustil do nových věcí.

Kdy perfekcionismus pomáhá

Perfekcionismus sám o sobě není špatný. Jak se říká – může být dobrým sluhou, ale špatným pánem. V interiérovém designu, kde záleží na estetice, funkčnosti i detailech, může být určitá míra perfekcionismu velkou výhodou:

  • Zajišťuje vysoký standard práce. Perfekcionista si všimne věcí, které jiným uniknou. Díky tomu působí projekty promyšleně, harmonicky a profesionálně. A při realizaci neunikne takovému designérovi žádná chybička.
  • Buduje reputaci. Klienti často ocení preciznost a důraz na detail – právě tyto vlastnosti mohou být důvodem, proč se k designérovi vracejí a doporučují ho dál.
  • Podporuje profesní růst. Perfekcionisté bývají nároční i sami na sebe, což je motivuje hledat nové postupy, vzdělávat se a neustále zlepšovat své dovednosti.
  • Přináší uspokojení z práce. Pocit, že jste něco vytvořili opravdu kvalitně a bez kompromisů, může být silným hnacím motorem.

Kdy se perfekcionismus stává brzdou

Jenže mezi zdravým perfekcionismem a tím destruktivním je velmi tenká hranice. Pokud ji překročíme, přicházejí problémy:

  • Paralýza z nedokonalosti. Perfekcionista často odkládá odevzdání návrhu, protože „to ještě není ono“. Typickým příkladem je také snaha o dokonalé vykreslení nejmenších detailů ve vizualizacích. Jenže dokonalost je iluze – a klient raději dostane kvalitní návrh dnes než „perfektní“ za měsíc.
  • Ztráta času a peněz. Hodiny strávené dolaďováním nepodstatných detailů ubírají prostor pro jiné projekty nebo kreativní rozvoj. Nemluvě o tom, že ty hodiny a hodiny dolaďování jste zřejmě nezapočítali do ceny zakázky a tak přicházíte o peníze.
  • Strach z chyb a odmítnutí. Perfekcionismus může vést k obavám ukázat svou práci, experimentovat nebo udělat odvážný krok.
  • Prokrastinace. Perfekcionista, který trpí už jen pomyšlením na to, že by jeho práce mohla být nedokonalá, raději nedělá nic.
  • Vyhoření a frustrace. Neustálý stres a tlak na bezchybnost vedou k vyčerpání – a místo radosti z tvoření přichází pocit „stejně nikdy nebudu dost dobrý/á“.

Stručně řečeno: perfekcionismus není totéž co profesionalita nebo vysoké nároky na kvalitu.

Profesionalita znamená odvést skvělou práci, zatímco perfekcionismus často znamená, že práce nikdy není dost dobrá ani hotová.

Perfekcionismus a podnikání

Zatímco v samotné tvorbě může být perfekcionismus do jisté míry prospěšný, při budování podnikání se stává velkou překážkou. Mohla bych vyprávět spoustu příběhů. Například o tom, jak se někdo rozhodl jít na volnou nohu, chtěl navrhovat interiéry  a pomáhat lidem – ale roky (!) ladil svou webovou stránku a nikdy nezačal nabízet své služby, protože „web přece ještě není dost dobrý“.

Tohle souvisí především se sebedůvěrou a s tím, jak sami sebe vnímáme. Perfekcionismus často není jen touhou po kvalitě – je to maska, za kterou se skrývá strach z odmítnutí, z neúspěchu a z toho, že o vás někdo řekne, že „nejste dost dobří“. Tyto obavy často sahají hluboko do minulosti – mnohdy až do dětství.

Jak píše Damon Zahariades ve své knize Radost z nedokonalosti – Jak se zbavit perfekcionismu a být šťastnější (Grada, 2021):

„Prvním krokem k nápravě je uvědomit si iluzorní povahu perfekcionismu. Být dokonalí vyžaduje mít vždy kontrolu nad všemi situacemi, okolnostmi a podmínkami. Problém samozřejmě spočívá v tom, že něco takového prostě není možné.“

Závěrem

Perfekcionismus může být vaším spojencem – pokud vám pomáhá odvádět kvalitní práci, posouvat hranice a vytvářet interiéry, na které můžete být hrdí. Ve chvíli, kdy vás ale nutí zůstávat stát na místě, oddalovat akci nebo pochybovat o vlastních schopnostech, přestává být silnou stránkou a stává se překážkou.

V životě i podnikání totiž nevyhrává ten, kdo je dokonalý, ale ten, kdo je odvážný.

Až budete příště mít nutkání znovu „ještě něco vylepšit“, položte si jednoduchou otázku:

Pomůže mi to posunout se dopředu, nebo mě to brzdí?

Foto: Desenio