Název tohoto článku by mohl znít také jako ostrov jednoho architekta nebo umělce, ale to není až tak podstatné. To hlavní je, že dokázal, nebo respektive měl možnost ovlivnit estetiku, architekturu a celkový vizuální styl celého ostrova Lanzarote, který je součástí Kanárských ostrovů.

Díky jeho vlivu, názorům, které dokázal protlačit, díky příležitosti, které se chopil, změnil mnohé. Nebylo to zpočátku přijímáno s velkým nadšením, ale nyní je oslavován a celé Lanzarote čerpá (hlavně finance z cestovního ruchu) z velké části z jeho děl. O kom hovoříme?

César Manrique

Tento lanzarotský rodák se narodil roku 1919 v Arrecife, hlavním městě ostrova, a jak se tak říká, již od mala ho zajímalo umění a tvorba. Nejdříve studoval na místní univerzitě La Laguna, ale po dvou letech studia zanechal a přesunul se do Madridu, kde dostal stipendium na škole výtvarných umění Escuela Superior de Bellas Artes. Ve 26 letech studium dokončil a začal vystavovat své obrazy jak na Kanárských ostrovech, tak i v kontinentálním Španělsku a dalších zemích.

V roce 1964, tedy po 19 letech, se přesunul do tehdejší Mekky umění – do New Yorku, kde se obohatil o řadu zkušeností. V NY vydržel dva roku a pak se vrátil natrvalo zpět domů na Lanzarote. A to v pravou chvíli, protože v té době se začal rozvíjet turistický průmysl. César se svými kolegy vypracoval novou estetickou ideologii Art-Nature a zahájil ambiciózní kreativní projekt intervence za vzhled území, jehož hlavním cílem bylo zachování a zkrášlení samotného přírodního prostředí.

Zní to až neuvěřitelně, skoro jako pohádka, ale ono se mu to podařilo. Na Lanzarote tak nenajdete až na jednu výjimku více než třípatrové budovy (vyšší než místní palmy) a také se mu podařilo prosadit zákaz billboardů. Začal vytvářet stavby, jež ladí s okolní krajinou, a různé objekty, jako jsou například větrné sochy na kruhových objezdech, a další a další díla. A my se teď na ně půjdeme podívat.

Začneme v původně obytném domě Lagomar, který je opředen řadou příběhů, protože se jedná o dům dříve slavného herce Omara Sharifa. V současné době slouží objekt jako muzeum a jeho prohlídka z pohledu architektury a designu interiérů stojí za to. Dům vznikl ve starém vulkanickém kamenolomu a je tvořen přírodními jeskyněmi a terasami, které jsou vzájemně propojené tunely. Nechybí zde centrální bazén v bílé barvě s pozvolným vstupem do vody. Co najdeme v interiéru? Samozřejmostí je funkční kuchyňská linka, jídelna, obývací pokoj s úžasným výhledem, ložnice i koupelna s vanou. V oddělené části pak odpočinková místnost spojená s pracovnou přímo ve „skále“. Podlaha je vždy bílá a interiér je plný organických tvarů, živých rostlin, zajímavých skulptur i svítidel navržených přímo pro tento objekt.

Nyní se půjdeme podívat do Césarova domu César Manrique Fondation, kde žil od roku 1968 do roku 1988, pak se přestěhoval do jiného domu, který je možné také navštívit. My si však detailně prohlédneme tento prostor, abyste nasáli atmosféru a styl jeho tvorby.

Dům o rozloze 3000 m2 si navrhl samozřejmě umělec sám a nachází se přímo v lávovém poli. Horní patro je inspirováno tradiční místní architekturou, doplněnou však o moderní funkční prvky, jako jsou téměř bezrámová široká okna, velké místnosti a stropní osvětlení. Spodní patro je postaveno kolem pěti přírodních sopečných bublin, které jsou propojené tunely vyhloubenými v lávě. Představují překvapivě obyvatelné prostředí a jsou názornou ukázkou, jak pracovat s přírodním prostorem. Samozřejmostí je bílý bazén, pec, gril a spousta živých rostlin. V tomto případě se v interiéru i exteriéru objevují kromě bílé a vulkanické černé barvy také zářivé odstíny na nábytku, které tvoří zajímavý kontrast a dodávají originální vzhled. Tento dům, stejně jako předchozí Lagomar je otevřen návštěvníkům každý den.

Privátní stavby a interiéry nejsou hlavní umělcovou tvorbou. Nejvíce zasahoval do veřejných prostor a turistických objektů. Měl to štěstí, že mohl navrhnout návštěvnické centrum s restaurací včetně veřejných toalet a lávového grilu v centru národního parku Timanfaya. Restauraci koncipoval jako kruhovou, plně prosklenou stavbu, aby byl kontakt s okolní krajinou co nejbližší.

Za zmínku stojí také Casa Museo del Campesino. Jde o soubor staveb, kde se prezentují místní řemesla v horní části a dole se nachází velká restaurace, kam se dostanete po točitém schodišti obklopeném živými rostlinami osazenými ve vulkanickém masivu. Všemu dominuje památník Monumento a la Fecundidad jako zvláštní hold a pocta místním řemeslníkům.

Ve všech průvodcích vám také doporučí návštěvu jeskyně Jameos del Agua. Tuto lávovou jeskyni umělecky přetvořenou otevřeli turistům již v roce 1977. Zde se nachází restaurace, auditorium pro 550 osob a vulkanické muzeum. Nechybí zde bílý bazén a mnoho rostlin jako základní Césarův rukopis.

Posledním zmíněným objektem je kaktusová zahrada Jardín de Cactus, která je současně také Césarovým posledním velkým dílem. Na původním lomu, který se stal později skládkou, vytvořil netypicky koncipovanou zahradu obsahující dle údajů více než 4 tisíce druhů kaktusů. Zahrada je navržena jako amfiteátr a stejně jako jinde se zde nachází také restaurace, obchod se suvenýry, toalety a odpočinkový prostor. Vše je navrženo v jednom stylu, do posledního detailu, jako jsou svítidla, dekorace, madla i schematické ikony na WC. Je to krásná ukázka toho, že má smysl dotáhnout projekt do realizace do posledního dílku.

Všechna výše zmíněná místa lze běžně navštívit, a pokud plánujete letní nebo podzimní výlet, můžeme všem jen doporučit. Ostrov má opravdu charakteristickou architekturu od běžných obytných budov přes hotely po restaurace atd. a určitě se díky tomu odlišuje od ostatních ostrovů na Kanárech. Není to však pozoruhodný a obdivuhodný počin jen jednoho muže, jak je často prezentováno. Je třeba si přiznat, že musel znát ty správné lidi, musel je umět přesvědčit a pak dovést své nápady do finální realizace. Každopádně klobouk dolů!

Foto: Iva Bastlová, CACT Lanzarote