ORNAMENT V ARCHITEKTUŘE A BARVA V INTERIÉRU

Historie a vývoj

Cestováním po různých částech světa jsem začal porovnávat interiéry minulosti a současnosti. Moderní interiéry ve mně vyvolávají rozpačité reakce, protože jsou většinou nebarevné, strohé a banální. Počátky ornamentu a barevnosti sahají do mladého paleolitu v estetice šperků, jeskynních maleb a předmětů každodenní potřeby. Později dochází k soustavě ornamentů – ornamentice, která se váže na určitá časová období, výtvarný styl nebo činnost s ornamentem spojenou. Architektonický a interiérový ornament a barevnost propojuj í stavbu, umění a řemeslo v jeden celek. V každé vyspělé civilizaci architektura a interiér představovaly nejdůležitější společenskou, duchovní a světskou složku. V interiéru jako soukromém nebo veřejném prostoru funkční a obytná složka plnily estetickou a reprezentativní roli. Tento princip se rozvíjel a zdokonaloval od starověké Mezopotámie a Egypta přes Indii a Čínu až po Mezoameriku. Egejské, anatolské a řecké vlivy ve Středomoří transformovala Římská říše do antické tradice, která se dále rozvíjela ve středověké Evropě. Tento estetický řád se udržoval po celá staletí až do první světové války. Ornament a barva defi novaly vysokou uměleckou a řemeslnou úroveň interiéru. Z této tisícileté tradice vzešly jedny z nejvznešenějších principů estetiky architektury a interiéru, které defi novaly např. hnutí Beaux-Arts ve Francii nebo Arts & Crafts ve Spojeném království a v USA.

Ornament a barva

Ornament a barva jsou propojeny s tradicí a v minulosti dokázaly jejich význam v architektuře a interiéru. Vzhledem k současným trendům v navrhování interiérů, kde modernistická estetika vylučuje ornament a barevnost, má současný tradicionalismus nezastupitelné místo v utváření kvalitního životního prostoru. Přestože jsou ornament a barevnost tradicionalisty pokládány za jedny z nejhodnotnějších estetických a stavebních prvků v architektuře a interiéru, jsou dnes tyto techniky, pod vlivem současného modernistického odmítavého postoje, téměř zapomenuty.
Ornament a barevnost nevidím jako pouhou dekoraci k ozdobě exteriéru a interiéru, ale vnímám je jako jedny ze základních kompozičních prvků. Jsou potřebné k dotvoření sloupů, architrávů, balustrád, oken, dveří, kovaných prvků atd. Absence ornamentu a barevnosti cítím jako degradaci architektury na pouhý fyzický objekt bez dalšího významu. Bez detailů, které ornament a barevnost reprezentují, si nemyslím, že lze navrhovat kvalitní interiér a exteriér. Ani uspokojivý vzhled ulice, či dokonce celkový estetický vjem města. Ornament a barevnost pokládám
za neoddělitelné součásti architektury a interiéru a jejich úloha spočívá v podobě uměleckého díla. Zmíním i přímou součást designu interiéru (např. sochy Atlasů vyrůstající z ornamentálního základu budovy a podpírající její vstup) nebo u drobnějších předmětů ve formě estetické a praktické funkce (např. jídelní příbory). Ornament je zpravidla polychromován a může být vytvořen z kamene, dřeva, kovu, omítky, sádry nebo hlíny, které barevně doplňuje kresba, freska, mozaika, sgrafito atd. Opakování ornamentu a barevnosti následuje daná pravidla a předlohu. Ornament a barevnost nejsou samostatnými subjekty, nýbrž vyžadují nosnou matrici, v případě architektury zeď, omítku, kamenný sloup, dřevěnou konstrukci, v interiéru nábytek, vitráž, koberec, záclony atd. Ornament se objevuje též v kovaných mřížích, na hlavicích sloupů nebo na zábradlích.

Zlom ve 20. století

Rok 1918 pokládám za zásadní zlom jak v celospolečenské oblasti, tak v oblasti estetiky, která postupně významně ovlivnila barevnost a tvarosloví v navrhování interiérů. O rok později, v roce 1919, v rámci nové Výmarské republiky vznikl Bauhaus, který estetiku interiéru a architektury poznamenal nejvíce. V nové funkcionalistické doktríně, která začala prosazovat do té doby neslýchanou věc, že „forma musí následovat funkci“, vidím volnou návaznost na esej Adolfa Loose Ornament a zločin nebo Le Corbusierův „dům jako stroj na bydlení“. Vila Tugendhat Ludwiga Miese van der Rohe se postupně stala modlou modernistické architektury a interiéru, kde ornament a barevnost již byly neznámými pojmy.

Způsoby resuscitace

Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že resuscitace tradičního ornamentu a barvy v architektuře a interiéru může začít osobní tvůrčí a uměleckou činností, která je založena na tradičních postupech a přírodních materiálech, jako je kámen, dřevo, keramika nebo hlína. Osvětovou činnost jsem realizoval v podobě workshopů a letní školy, dále jsem podpořil tuto ideu solidní vědeckou základnou a touto cestou směřoval k reformě současného uměleckého a architektonického školství. Pokud jsem například přijížděl z jižní Asie směrem na sever, tak jsem pozoroval proměnu z rozmanitosti ve strohost. Podobně jsem také vypozoroval tuto vlastnost, když jsem cestoval z Itálie, Francie, Španělska nebo Anglie do středoevropského prostoru. Při pozorování proměny odkazu antických tradic a jejich recepce v architektuře a interiéru jsem nabyl dojmu, že převážně tyto tradice zůstaly zachovány v místech, kde se nacházela bývalá Římská říše. V místech bývalých římských vojenských táborů se dnes nacházejí současná významná evropská města. Tuto jižanskou barevnost a bohatý ornament si spojuji s místním temperamentem antické a egyptské tradice. Ovšem intenzívní doktrína modernismu, pocházející ze severu, stále významněji narušuje tuto harmonii a namísto tradice předkládá svět bez barevnosti a ornamentu.

Workshopy

Mé začátky s definováním obnovy tradice v interiéru jsem realizoval prostřednictvím workshopů a letních škol. Před sochařským a malířským workshopem „Ornament v architektuře“ na FA VUT v Brně v roce 2018 jsem uskutečnil aktivity spojené s edukací studentů na středních uměleckých a řemeslných školách. V roce 2012 jsem zrealizoval první sochařské sympozium na Střední škole elektrostavební a dřevozpracující ve Frýdku-Místku a o čtyři roky později, v roce 2016 jsem na střední škole G. T. College v Hongkongu vedl semestrální kurz „Socha v architektuře“, kterého se zúčastnilo 24 studentů. V roce 2018 jsem na fakultách architektury a sochařství zrealizoval čtyři odborné workshopy, z nichž dva byly na FA VUT v Brně a na Fakultě architektury a umění v čínském Nanningu. Během týdenního workshopu se účastnilo celkem 20 studentů, kteří modelovali ornament ze sádry na polystyrenovou matrici. Výstupem byla výstava na chodbě FA VUT, jako součást doktorské konference. Další workshop jsem uskutečnil ve stejném roce v Centru stavitelského dědictví v Plasích, kde jsem studenty architektury učil tradičním řezbářským technikám ornamentu ze dřeva. Dvoudenního workshopu se zúčastnilo 12 studentů. Následující workshop jsem vedl v Nanningu, kterého se zúčastnilo 10 studentů. Ve stejném roce se na FA VUT v Brně konal „Workshop archaické hliněné barvy v moderním ekologickém použití“, kterého jsem se osobně zúčastnil a díky němuž vznikly malované barevné tradiční ornamenty přírodními pigmenty. Podkladem byl papír, dřevo, plátno, hliněná omítka, keramika a další materiály, na které jsem nanášel vlastnoručně namíchané nátěry s hliněnýni pigmenty a pojivy, jako jsou kasein, žitná mouka, vaječná tempera, třešňová klovatina atd.

Letní škola

V roce 2019 za pomoci mých dlouholetých kontaktů v Číně jsem zrealizoval na FA VUT v Brně „První mezinárodní letní školu klasické architektury a sochařství“, která proběhla na zámku v Račicích na Moravě. Spoluúčastníky této mezinárodní akce byli pedagogové a studenti z univerzity architektury a umění z čínského Nanningu. Výsledkem této letní školy byla mezinárodní výměna mezi studenty a pedagogy a odborné přednášky čínských profesorů. Výstupy na konci letní školy byly prezentovány na půdě FA VUT v Brně v podobě výstavy ve 4. patře v Ústavu teorie architektury jako architektonické návrhy řešení zámecké zahrady v Račicích, včetně architektonických dostaveb a sochařských detailů. Vznikly také pozoruhodné dřevěné modely tradiční čínské architektury a reliéfy tradičního čínského sochařství. Kromě návštěvy Brna, Vídně, Olomouce, Kroměříže a skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm jsem účastníky letní školy osobně provedl Prahou a Benátkami.

Řeč materiálu

K projektu „Řeč materiálu“ jsem se dostal jako současný student Klasické archeologie a Etnologie na FF UK v Praze. Jedná se o projekt, který probíhal ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Národním technickým muzeem a zahrnuje výzkum tradičních uměleckořemeslných technik, které přímo souvisejí s ornamentem a barevností v historickém interiéru. Jedná se o konkrétní řemesla, jako jsou čalounictví, kamnářství, nábytkářství, parketářství, tkalcovství, řezbářství, štafířství, štukatérství, truhlářství, vitrail a zámečnictví. Všechna tato uvedená řemesla významně přispívají současnému interiéru a zvyšují jeho kvalitu. Výstupem tohoto projektu byly workshopy a konference v minulém roce v Praze. Více informací o tomto projektu je na stránkách www.recmaterialu.cz.

Hlína jako tradice

Dalším významným projektem, který podporuje myšlenku tradičního ornamentu a barvy v interiéru, jsou aktivity Sdružení hliněného stavitelství, které spojuje zájemce o nepálenou hlínu a další přírodní materiály v nových stavbách a podporuje ochranu a záchranu existujících hliněných staveb jako součásti našeho kulturního dědictví. Sdružení úzce spolupracuje s FA VUT v Brně a pravidelně pořádá konference a workshopy, které jsou přednostně zaměřeny pro pedagogy FA VUT, ale v případné rezervě je možná i účast veřejnosti. Z některých mohu uvést např. „Dekorace v hliněné omítce“, „Archaické hliněné barvy v moderním ekologickém použití“, „Kurz výstavby španělské hliněné pece“, „Workshop přírodní barvy“ nebo letní školu „Stavby z dusané hlíny“. Více informací o těchto aktivitách je na stránkách www.hlina.info.

Foto: archiv autora