Výuka designu už dávno není jen o kreslení a prezentacích. Je to prostředí, kde se učí přemýšlet, komunikovat, spolupracovat i obstát. MgA. Petr Hák, Ph.D., architekt a asistent Ateliéru designu interiéru a nábytku D2 na UMPRUM, popisuje, proč je pro něj důležitější připravit studenty na realitu než jim vytvářet iluzi spokojenosti.

Už od svých třinácti let mám jasno v tom, že chci tvořit. Kreslit, vyrábět, zkoušet materiály, hledat proporce a vztahy mezi věcmi. Tahle touha vznikla paradoxně na matematické základní škole – v prostředí, kde logika a přesnost vládly nade vším. Právě tam jsem si uvědomil, že mě přitahuje jiný druh přesnosti: estetická, řemeslná, ta, která se dotýká prostoru a tvaru. Od té doby mě architektura a design provázejí každý den – jako práce, ale především jako vášeň, která se stala životním rámcem.

Dnes vedu vlastní studio, které se věnuje architektuře, interiéru i produktovému designu, a zároveň působím jako pedagog na UMPRUM, kde společně s duem Vrtiška & Žák vedeme od roku 2016 Ateliér designu interiéru a nábytku D2. Naším cílem je přenést do výuky co nejvíce zkušeností z praxe – tedy z toho „skutečného“ světa, který čeká za zdmi školy. Proto v ateliéru vytváříme prostředí, které simuluje reálný provoz designérského studia: od prvotní myšlenky a koncepčního návrhu, přes týmovou práci až po prezentaci klientovi. Studenti se tak učí nejen tvořit, ale i obhajovat a artikulovat svůj záměr, reagovat na zpětnou vazbu a pracovat v týmu.

Naše výuka vychází z moderních pedagogických přístupů, které reflektují, že dnešní studenti mají jiný rytmus a jiné potřeby než generace před nimi. V tomto ohledu je škola bezpečným prostorem, kde mohou experimentovat, zkoušet různé polohy designu a poznávat své silné i slabé stránky. Nesnažíme se nahrazovat praxi, ale připravovat na ni. A čím víc se vzdělávání otevírá a zjednodušuje, tím víc je podle mě důležité zůstat náročný – férově, srozumitelně, ale důsledně. Protože snadnost přístupu k informacím, literatuře nebo nástrojům, jako je AI, paradoxně znamená, že být opravdu připravený vyžaduje víc než kdy dřív.

V rámci výuky, která klade důraz na výsledky a udržuje přirozeně kompetitivní prostředí, vzniká i mnoho momentů, které nejsou příjemné. Mnohdy jadrná diskuze a upřímné hodnocení dokážou vytvořit napjatou atmosféru – chvíle, které by někdo mohl označit za nespokojené nebo demotivující. Tyto situace však považuji za důležité. Nejsou cílem, ale prostředkem – záměrně vystavujeme studenty tlaku, který jim pomáhá růst a pochopit, že design není jen o estetice, ale i o odolnosti, komunikaci
a schopnosti obhájit vlastní postoj.

V našem ateliéru se proto snažíme studentům ukazovat, že talent a technické dovednosti jsou jenom začátek. Skutečnou sílu designéra tvoří schopnost reagovat, chápat souvislosti a umět myslet kriticky. Cílem není vytvořit spokojeného studenta, ale připraveného člověka, který obstojí ve světě, kde konkurence je obrovská a rychlost změn neúprosná. Někdy to znamená jít do konfrontace, někdy zpochybňovat vlastní nápad, jindy přijmout kritiku s nadhledem.

K tomu, aby tahle dynamika fungovala, je nezbytné prostředí důvěry a otevřenosti. Snažíme se budovat atmosféru, ve které ani ten nejpřísnější komentář není brán osobně, ale profesionálně. Pro každého studenta máme přehlednou tabulku, kde sledujeme všechny jeho projekty – od malého produktu přes nábytek až po architekturu. Díky tomu dokážeme zajistit, že každý projde všemi stupni designérské zkušenosti a pochopí propojenost jednotlivých měřítek. Tento systém pomáhá vytvářet nejen kvalitu výuky, ale i konzistenci výsledků.

Obor designu dnes chrlí každoročně stovky absolventů. Je proto naprosto nezbytné, aby si každý student uvědomil, že bude muset běžet rychleji než většina jeho kolegů. Bylo by skvělé, kdyby se nám už během studia podařilo motivovat všechny k tomu, že je důležité být co nejlepším – a to nejen po stránce kreativní, ale i lidské a profesní. Jako velkou příležitost do budoucna vidím také větší vzájemnost mezi designéry: sdílení kontaktů, dodavatelů či zkušeností s naceněním zakázek by mohlo posílit celý obor. Zatímco škola klade důraz především na rozvoj kreativity, historického povědomí a kontextu, ekonomické vzdělání zůstává často stranou. Naše generace tak vychovala mnoho talentovaných, ale finančně negramotných designérů. A to je oblast, na kterou se musí vzdělávací systém v budoucnu zaměřit – aby vychovával nejen umělce, ale i podnikatele, vynálezce a lídry.

Design je disciplína, která se mění a rozšiřuje stejně rychle jako technologie. Učit ji dnes znamená vést dialog – ne přednášet z pozice autority, ale sdílet zkušenost a být partnerem. Společně se studenty vědomě riskujeme, že studium nemusí být vždy příjemné, ale má smysl. Mým cílem není, aby byli spokojení během školy, ale aby byli spokojení po ní.

Po devíti letech existence našeho ateliéru mohu s radostí říct, že devadesát procent absolventů zůstává aktivních v oboru. Pracují v nejrůznějších studiích, často zakládají vlastní, a mnozí z nich se k nám vracejí – jako hosté, konzultanti nebo kolegové. To je pro mě největším potvrzením, že naše filozofie funguje: být náročný, ale férový, otevřený, ale důsledný.

Většina našich absolventů mi dává naději, že design je stále oborem, kde je co objevovat – a kde upřímná práce, pokora a vášeň pořád mají cenu.

Foto: archiv autora