NEJDŘÍV ZDRAVÍ, AŽ PAK INOVACE

Syndrom nemocných budov (SBS) je nedostatečně medializován, i odborníci – projektanti a hygienici – o něm málo vědí. Již roku 1984 WHO oznámila, že 30 % obyvatel ve vyspělých zemích trpí nemocí SBS, a následná statistika po roce 2002 signalizovala růst na 60 %. Jde o jeden z důležitých civilizačních problémů, jeho řešením se zabývá ergonomie, neboť se soustřeďuje na komplexní interakci těla a prostředí. Syndrom je spojen s nevhodným užíváním moderních technologií a upřednostňováním povrchně atraktivních trendů. Ty přeceňují pohodlí a byznys pak preferuje povrchní komfort namísto skutečného.

Pro dnešní fungování našeho organismu v technosféře je charakteristické, že jeho receptory „vyvinuté“ v dávné minulosti pro přírodní typ prostředí nejsou schopny vnímat kvality prostředí současného a přiměřeně s podporou emocí na ně ve prospěch těla reagovat. Lidský organismus pak odpovídá celkovým oslabením kondice spojeným  s bolením hlavy, nesoustředěností, podrážděním očí i dýchacích cest atd., které podnítí návazná onemocnění,  přičemž ženy vlivem své citlivosti trpí SBS více než muži.

Co nám technologie pokazily, pokoušejí se trochu napravit. Jednou z možností by byly dostatečně komplexní sdělovače v interiérech, případně v brýlích rozšířené reality snímající data měřicích systémů. Je ale třeba si uvědomit, že důsledná náprava není reálná. Výsledky měření se nám nabízejí převážně v racionální, emocemi neposílené rovině. Displej přístroje nás nebolí, technika by musela zajistit i simulaci bolesti, a to i dlouhodobé. Stejné je to  s ochranou těla proti negativním vlivům. Máme stovky různých pomůcek nebo celých zařízení či stavebních systémů, ale většinou je nemůžeme dostatečně důsledně využívat. A pokud je to fyzicky možné, může to být nepříjemné až nesnesitelné duševně. Vzpomeňme jen na pro mnohé psychicky nezvládnutelnou potřebu nošení respirátoru.

SBS podnítí propojení řady vlivů, které samy o sobě negativní reakci těla mnohdy nezpůsobí. Proto mohou být jednotlivé faktory člověkem často vyhodnocovány jako nepodstatné. Jaké to jsou?

Především jde o kvalitu vzduchu, charakter jeho proudění, akustické kvality, osvětlení včetně barevnosti prostředí, možnosti zrakového a dalšího kontaktu s vnějším, zejména přírodním prostředím, dále vibrace a smysly nevnímatelná záření. Negativně přispět může rovněž tvarování nábytku i celého interiéru a organizační možnosti využití prostoru. V dopravních prostředcích hraje roli také charakter jejich pohybu.

Typickým problémem akustických kvalit jsou relativně slabé nepřirozené technické zvuky např. ventilátorů,  servomotorků přístrojů, vzduchotechniky, kompresorů chladniček. Problém nespočívá v síle, ale v nepřirozené formě zvuku. Pokud jde o různé brumy o kmitočtu 10–50 Hz, může docházet k přímému ovlivnění činnosti mozku, podobně jak to dokážou psychowalkmany.

Kvalita osvětlení se týká intenzity a chromatičnosti světla, tonálního řešení celku i detailů interiéru, problému oslnění a rušivých světelných odrazů. V neposlední řadě pak již připomenutého vizuálního kontaktu s vnějším prostředím, ovladatelnosti zastínění a užití tmavých skel v oknech. Vizuální kontakt s vnějším prostředím nám dává přirozené signály o lokaci, kde se nacházíme, denní době, vývoji počasí a v dopravním prostředku o rychlosti  a směru pohybu i jejich změnách. Pokud chybí, je naše vnímání reality narušeno. Je nutné odstraňovat rozdíly současně vnímatelných zdrojů teplého a studeného světla, které dezorientují naše adaptační systémy. Málokdo si také uvědomuje negativní vliv ztmaveného skla na naši psychiku. Narušuje přirozený vjem exteriéru i při slunečném počasí, natož pak když je pod mrakem. Přispívá k posílení dnes často medikamentózně léčených depresivních stavů.  Pro odstínění silného slunečního svitu jsou optimální lokální záclony, které dokážou přizpůsobit různá místa  interiéru jedincům s odlišnými potřebami.

Teplota a proudění vzduchu spolu úzce souvisejí. Vlastnosti teplotního komfortu různých jedinců při různých činnostech jsou velmi odlišné a není možné je unifikovaně vnucovat. Jakéhokoliv teplotního vjemu lze dosáhnout jen samotnou regulací proudění bez chlazení, které přináší zbytečná chemická i biologická rizika a energetickou zátěž. Pravidlem je přizpůsobení se menšině slabších jedinců. Ke komfortu vede především nezbytná lokální individuální regulace směru a síly proudění.

Často se diskutuje o neškodnosti různých typů elektromagnetického záření. Přímá škodlivost se nesnadno prokazuje, když však vezmeme v úvahu jeho frekvence a intenzitu, je jistě vhodné se snažit jej minimalizovat v interiérech, kde může spolupůsobit s dalšími faktory.

Nejkomplexnější problém SBS tvoří kvalita ovzduší. Tradičně ji nejlépe regulovala nedostatečně těsnící okna, pokud dům stál ve zdravém prostředí. Dnes, kdy kontaminace přichází z vnějšku i zevnitř, se musíme potýkat s řadou negativních faktorů najednou. S plynným chemickým znečištěním, prašností různého typu (včetně nanoznečištění), biologickým znečištěním (viry, bakterie, plísně, roztoči…), vysokou nebo nízkou vlhkostí, jejíž účinky se projevují ve vztahu k dané teplotě a rychlosti proudění vzduchu, nedostatkem kyslíku či záporných iontů. Přesto, že máme
k dispozici sofistikované měřicí a čisticí technologie, je nezbytné spoléhat především na odstraňování zdrojů znečištění a jednoduché, ručně prováděné procesy přístrojově a energeticky nezatěžující ekosféru.

Je nutné si uvědomit, že nakolik je syndrom nezdravých budov typickým komplexním uvnitř i vně provázaným jevem, k jeho řešení člověk potřebuje takové výkonnější typy inteligence, které umožňují vnímat fungování složitějších systémů, k nimž patří jak samotné lidské tělo, tak globální společnost a celý ekosystém.

Literatura:

Kolektiv: Vnitřní prostředí budov, Brno, 2001, ISBN 8072930230.
https://www.bezpecnostprace.info/rizika/syndrom-nezdravych-budov/