Abychom mohli správně uchopit chyby, které vznikají při tvorbě moderních počítačových vizualizací, je třeba se nejdříve podívat na to, co vlastně taková vizualizace v jádru je:
„proces vytvářející zrakový vjem za účelem prezentace myšlenky“1. Přeloženo do běžné řeči a aplikováno na design/architekturu se tedy jedná o nástroj pro prezentaci díla. Já bych ale dodal, že je to i nástroj pro jeho samotnou tvorbu. Účelem je pak co největší srozumitelnost prezentovaného designu pro klienta. Když se podíváme do minulosti, za stejným účelem se používala tvorba modelů, kresba a malba (obr. 1). Bylo to poctivé řemeslo, které patřilo k práci každého designéra/architekta. Vyžadovalo zvládnutí zvolené techniky a samozřejmě i umělecký talent. Některé malby dokonce dosahovaly až fotorealistických výsledků (obr. 2-1). Tedy stejně jako dnes při použití počítačového vykreslování (obr. 2-2). I to vyžaduje zvládnutí techniky – ovládání softwaru, navíc správné technické vybavení – hardware (PC, monitor…) a samozřejmě i ten umělecký talent. Moderní počítačová vizualizace je tedy nový nástroj hodný stejného respektu jako staré techniky.

Ukázka z přednášky

Popisů chyb při tvorbě vizualizací je, hlavně ve formě videí, na různých internetových platformách spousta. Co mi ale v této záplavě informací chybí, je nějaká základní strukturalizace. Proto jsem se o takové jednoduché rozdělení pokusil:

1. Chyby technické

Do této kategorie bych zařadil nedostatky vznikající primárně kvůli nezvládnutí softwaru pro tvorbu vizualizací.

a) Modelování

U použitých objektů-modelů je důležité, aby tvarově odpovídaly svojí reálné předloze, v ideálním případě aby ji vizuálně přesně kopírovaly. Základem je správná geometrie – mesh2. Měla by být hlavně jednoduchá a spojitá. Díky tomu se pomocí softwarových funkcí dá tvar dále jednoduše modifikovat, vyhlazovat – zkrátka vytvořit realistický model (obr. 3). Použití nekvalitních modelů je totiž na první pohled patrné a razantě sráží kvalitu výstupu (obr. 4).

Celý článek najdete v tištěném magazínu 03/2020.