Odolnost materiálu v exteriéru

Současný trend v architektonické výstavbě nebo zatraktivnění exteriérového prostředí v bezprostřední blízkosti obytných budov je využití přírodního materiálu na bázi dřeva především pro jeho vizuální požadavek přirozeného vzhledu dřeva v kombinaci s ostatními materiály. Textury a přirozenost dřeva se velmi často v dnešní době využívají jako obložení stěn budov, rastrové designové stěny oddělující dva prostory nebo výplně stavebních otvorů, jako jsou dveře nebo okenice. Časté využití je i pro umělecká díla nebo designové doplňky stavebních konstrukcí. Problém ve většině případů nastává při nevhodné povrchové úpravě. Často vidíme obklady stěn budov po relativně krátké době zešedlé nebo zčernalé. Někdy bývá i viditelná konstrukční destrukce vlivem nedostatečně vysušeného vstupního materiálu určeného pro venkovní prostředí. Dřevo může být ve venkovním prostředí poškozeno abiotickými a biotickými faktory. Abiotické faktory zahrnují sluneční záření, korozi, oheň a mráz, zatímco biotické faktory jsou dřevokazné houby a hmyz. Přirozená trvanlivost dřeva se týká jeho odolnosti proti těmto biotickým faktorům. Některé druhy dřeva jsou odolnější, a pokud existuje riziko napadení, je třeba vybrat dřevo s vyšší přirozenou trvanlivostí nebo použít chemickou ochranu. Další důležité aspekty při výběru dřeva zahrnují impregnovatelnost, což je schopnost dřeva absorbovat kapaliny. Dřevo s nízkou absorpční schopností má menší riziko napadení houbami v podmínkách zvlhčení. Naopak dřevo snadno impregnovatelné může být lépe chráněno pomocí chemických prostředků. Je tedy velmi důležité si na počátku v rámci architektury nebo designu plánování budoucího prostředí za využití přirozeného dřeva rozhodnout o typu dřeviny, její vstupní vlhkosti pro samotnou montáž a následně zvolit vhodnou povrchovou úpravu. Exotické dřeviny mají tu výhodu, že jsou již přirozeně impregnovány vlastními látkami, proto mají dobrou rozměrovou stabilitu a pružnost, díky které pak exotické dřevo není náchylné na sesychání a bobtnání a nereaguje na změny teploty v prostředí, kde je instalováno. Současně mají výborné mechanické vlastnosti, vysokou trvanlivost a odolnosti prot biotickými činitelům. Nevýhodou je jejich vyšší vstupní cena.

Agresivní prostředí

Ne každý nábytek vyráběný standardním způsobem, ze standardních materiálů určených do interiéru se hodí do každého prostoru. Nadměrná vlhkost například u zimních stadionů způsobuje dva specifické jevy. V přechodovém období se nad ledovou plochou tvoří mlha. Dalším jevem je zvýšená kondenzace vodních par na stavebních konstrukcích, zvláště pak na konstrukci střechy. Stejně tak pára kondenzuje na všem ostatním vč. nábytku. Hlavní příčinou obou jevů, kterou se tyto stavby liší od ostatních halových objektů, je přítomnost velice chladné ledové plochy s povrchovou teplotou cca -5 až -8 °C, která sdílí teplo s okolními plochami stavební konstrukce především sáláním.

Další agresivní prostředí je například prostředí vinného sklípku. Při výrobě a dodávce masivních dveří do prostředí s výskytem sklepních plísní je nutné používat kvalitní kování s antikorozní úpravou a dřevěné plochy opatřit kvalitní povrchovou úpravou. Sklepní plíseň ve vinných sklepech udržuje vlhkost v prostředí, která má negativní vliv na korozivní materiály.

Obdobně je tomu v interiérech laboratoří, kde dochází ke styku agresivních látek s povrchem především pracovních ploch nábytku. Pro tyto účely jsou vyvinuté specializované desky, které poskytují dobrou odolnost při užití vysoce koncentrovaných kyselin, jako je kyselina dusičná nebo kyselina chlorovodíková, a nezpůsobují žádné změny na povrchu na rozdíl od všech ostatních pracovních ploch.

Často vídáme poškozené a poleptané pracovní plochy, protože byly vyrobeny z běžného vysokotlakého laminátu (HPL), který pro tyto povrchy není vhodný.

Nežádoucí styčná místa

Především v minulosti bylo běžné využívat bočnice u úložného nábytku jako nosný prvek až k zemi. Běžně byly opatřeny kluzáky, které se mohly vlivem stěhování odlomit a docházelo pak k přímému styčnému spoji mezi dřevem a podlahou. Dochází pak, především na nesavých površích, ke vzlínání vlhkosti do dřevěného materiálu. Běžné je i v dnešní době, že z důvodu úspor na materiálu se neviditelné hrany deskového materiálu vyrobeného z laminovaných dřevotřísek u hotových výrobků např. výše zmíněného úložného nábytku neopatřují lamino nebo plastovými hranami. Vlhkost má pak možnost přirozenou sorpcí nebo vzlínáním (styk materiálu s vlhkými zdmi) vnikat do jádra materiálu a způsobit tak bobtnání, které je neopravitelné. Je tedy třeba, pokud je vertikální prvek z hlediska designu požadován až k zemi, jej opatřit u dřeva kvalitními povrchovými úpravami, především u pórovitých materiálů, jako je dub, a styčnou plochu maximálně zabezpečit proti zatečení nebo mechanickému namáhání. U jiných materiálů povrchem takovým, který odolá mechanickému nebo vlhkostnímu namáhání např. při úklidu.

Vstupní a výstupní parametry materiálu

Na základě výše zmíněných pár příkladů z běžné praxe, a mohli bychom takto popisovat další obdobné, je třeba mít na paměti při výběru vstupního materiálu, především dřeva, jeho vstupní a následně výstupní parametry. Nejdůležitějším parametrem je vlhkost dřeva, které bude pro dané prostředí určeno. Pokud se materiál bude využívat v interiérech, jeho vstupní vlhkost by měla být v rozmezí 12–16 % v nevytápěných prostorách, 9–13 % ve vytápěných budovách s teplotami od 12 do 21 °C a 6–10 % ve vytápěných budovách s teplotami přes 21 °C.

Pro venkovní prostředí by měla být vlhkost dřeva v rozmezí 12–19 %. Dalším důležitým parametrem je kvalitní povrchová úprava. Je třeba mít na paměti, že i přes kvalitní povrchovou úpravu bude dřevo nadále absorbovat vlhkost. Pro venkovní prostředí je vhodné aplikovat před samotnou povrchovou úpravou i impregnaci, která zvýší odolnost proti působení biotických a abiotických činitelů. V neposlední řadě je důležité při návrhu velkých dřevěných ploch mezi dvě pevné překážky (např. dřevěná podlaha nebo obklady mezi stěny), především ve venkovním prostředí, počítat s jistou dilatací v příčné rovině. Dřevo je hygroskopický materiál, tzn. že neustále přijímá a odevzdává vlhkost v závislosti na proměnné relativní vlhkosti vzduchu, tím je způsobeno bobtnání nebo sesychání materiálu. Nábytek či jiné výrobky s vyšším obsahem vlhkosti v materiálu se postupem času přizpůsobují vlhkostním podmínkám okolního prostředí. Během tohoto procesu dochází k vysychání materiálu, což se projevuje například borcením ploch, otevřením spojů a spár. S poklesem vlhkosti souvisí také výskyt sekundárních vad, jako je uvolnění konstrukčních spojů, uvolnění lakového filmu od povrchu apod. Uvedený proces může probíhat i v opačné rovině, pokud je nábytek nebo výrobek určený pro suché prostředí vystaven vlhkému prostředí.

Foto: archiv autora