„Není nic krásnějšího než děsit lidi za peníze.“ je jedním z vtipných bonmotů Alfreda Hitchcocka.
Má však své místo v článku o nedoucích interiérového designu? A není to až příliš dramatické přirovnání? Uvidíme, že není, neboť téma se nedotýká je zdánlivě povrchního hodnocení estetických kvalit, zásadní jsou především dopady v oblasti psychologie bydlení, která je jedním z klíčových faktorů ovlivňujících kvalitu života každého z nás. A tady se problematika teprve stává skutečně závažnou. Ale od začátku…
Pole pro odvážné a nevázané?
Různorodá kvalita nabídek a zejména výsledků různých studií, ateliérů a interiérových designérů může být pro zákazníky velmi překvapivá. A právě zákazníci – laici, kteří se bez ověření referencí svěřují do rukou těch „méně poučených“ se sami stávají jejich živnou půdou, kruh se tak trochu uzavírá a jeho průměr se zmenšuje jen pomalu. Kde problém infiltrace nedouků začíná? Možná právě v popularizaci oboru samotného. Namísto dobře vstřebatelných a použitelných informací o pravých příčinách a důsledcích dobrého i špatného bydlení určených pro širokou veřejnost je obor prezentován jako pole pro odvážné a nevázané. Nedivme se proto, že řady interiérových designérů neustále doplňují designérští samozvanci, kteří mají pocit, že jejich pozitivní vtah k estetice bude dostatečnou kvalifikací. Vzdělání nahrazuje přejímání nápadů a hotových řešení, které jsou vytržené z kontextu a nefungují, o nějakém minimálním technickém povědomí už nemůže být vůbec řeč. Snad každý řemeslník při vyslovení slova designér vzpomene na nejednu nervózní realizaci „vzdušných zámků“. Odkud přicházejí impulzy stát se ze dne na den designérem a co je posiluje?
Živnost volná?
Na počátku rozhodnutí stát se interiérovým designérem může být namísto vidiny snadného výdělku v atraktivní, prestižní a snad nenáročné práci (pro nezasvěcené, opak je více než pravdou, zvláště ve středo a východoevropských zemích, důvodů je více) opravdu dobrý úmysl svým přispěním pomoci klientovi k příjemnějšímu bydlení nebo pracovnímu prostředí. Zařazení designérské činnosti mezi takzvané živnosti volné tomu jen nahrává. Odhodlání tedy máme, internetové stránky uděláme s pomocí šablon za dopoledne, teď už jen „zbývá“ rychle doplnit nějaké informace, aby se mohlo s navrhováním začít. Kde nejdříve? Samozřejmě, na internetu!
Jak oddělit zrno od plev?
Internet je přirozenou součástí informací pro každou profesi. Jen je potřeba vědět, jaké informace mohou být pokládány za relevantní a na kterých stavět naopak nebudeme. Bohužel nejen v počátcích, ale i po pár letech praxe, nelze na první pohled a pokaždé oddělit zrno od plev. Výborně zabalené zboží, tedy profesionálně vyhlížející stránky, snesou někdy mnoho subjektivních a málo využitelných tezí „opřených“ například o názory úzkoprofilových odborníků: obkladač radí, jaký způsob pokládky bude vypadat nejlépe, malíř pokojů o zaručených účincích zemitých barev v našem návrhu, aniž by byly zmíněny další vlivy a relativita předkládaných řešení. Ale i na internetu lze najít mnoho profesionálních webů, kde se v rozhovorech s opravdovými profesionály můžeme inspirovat například systémem práce nebo uvažováním při řešení zadání. Stejně tak je dobré vnímat informace řemeslníků o problematice technologií a materiálů, se kterými pracují, aniž by museli suplovat roli designéra. Vždy bude záležet na původním autorovi textu, proto pečlivě vybírejme a neztrácejme čas čtením mýtů a polopravd.
Pomůže kniha?
Knihy jsou dalším přirozeným zdrojem informací, navíc je zde předpoklad, že každému hned tak něco přece nevydají. Ale ano, vydají, a o to rafinovaněji nekorektní mohou být informace z některých knih. Problém je opět v marketingu, resp. poptávce a nabídce, ať už jedna tvoří druhou či naopak, jak je v posledních dekádách běžné. Setkáváme se potom s věcnou bezobsažností, kde mnoho slovní vaty doplňuje bohatý nebo převažující doprovod fotografií. Ten je „vyvážen“ textem obsahující takové pojmy a klišé jako je „vzdušnost interiéru“ nebo užití velmi relativního a zprofanovaného „selského rozumu“ a podobně. Chybějí celkové přehledy nebo ideové nákresy, tj. půdorysy odhalující celý fungující celek s jednotlivými vazbami či myšlenkové pochody vedoucí k řešení, zaznamenaných designérem nebo architektem ve skicách. Namísto nich vidíme spíše home stagingové fotografie, které tvoří jen mozaiku bez možnosti pochopit fungující systém návrhu jako celku. Oproti tomu některé povedené knihy, například zahraniční, s vysokou informační (rozumějme studijní a inspirační) hodnotou, leckdy trpí slabou překladatelskou úrovní. Snaha o doslovný překlad mimooborového angličtináře se odráží v posunu obsahu při snaze o zachování formy.
Lépe tedy nečíst na internetu ani v knihách a podívat se na nekonečné televizní série o zařizování bydlení? Ani tam nenajdeme klíč k profesi navrhování, neboť práce designéra je zde spíše efektní než efektivní, jde přeci o sledovanost. Rozbor těchto pořadů by dal na samostatný článek, byť jim nelze upřít zvýšení povědomí o existenci služeb designéra, ovšem profil jeho činnosti je velmi zkreslen a tyto několikaminutové pořady celý proces tvorby a tedy i obor spíše devalvují.
Studovat versus studovat
„Četla jsem tak strašné věci o kouření, že jsem se rozhodla přestat číst.“ řekla Rita Marleyová a my se po jejím vzoru raději rozhodneme nic dalšího samostatně nestudovat a zaplatit si víkendový kurz interiérového designéra. Co očekávat od takovéto „uměleckoprůmyslové školky“? Dovede vměstnat do dospělého a často pracujícího jedince v rekordně krátkém čase to, co do studenta za 4 roky na střední nebo 5 let na vysoké škole? Kde jsou základy nauky o materiálech, konstrukcích, základy dějin umění na kterých se pozorováním učíme vnímat, abychom později ve stovkách hodin navrhování pod vedením praktiků začali vytvářet původní návrhy a jen nekopírovali? Produktem je velké množství neuplatnitelných dekoratérů, kteří pracují jen se vzorníky a katalogy hotových produktů…a často také tuto profesi po pár zkušenostech z praxe zklamaně opouštějí. Ale stejně jako dobré internetové články či dobré knihy existují i renomované organizace a instituce, které mohou činnost designéra po absolutoriu a úvodní nesnadné praxi alespoň nastartovat. Stejně jako nevěříme v ovládnutí cizího jazyka na komunikační úrovni za dva týdny, nevěřme ve vlastní zrození v interiérového designéra v podezřele krátkém čase. Nezapomínejme ani na to, že „český rybník“ je také dost malý. Teprve jazyková vybavenost nám může pootevřít oči a mysl při studiu cizojazyčných materiálů. Učíme se srovnávat nové, vnímáme věci v jiném kontextu, což nám pomáhá kriticky myslet a odtrhnout se od domácích evergreenů.
Co ještě nevíme?
Vliv interiéru na duševní a fyzické zdraví v každodenním životě a nezbytnou pohodu zázemí pro regeneraci sil (v případě bytového interiéru) je naprosto zásadní. Jedná se o celkovou koncepci, od dispozic s různými zónami a komunikačními trasami, návrhy konstrukcí, detailů, materiálů, kombinace barev, udržitelnost stavu ale i možnost elegantní změny za 5 nebo 10 let a mnoho dalších komponent návrhu. A na to není žádný univerzální postup, neboť životní potřeby každého klienta jsou alespoň trochu jiné a skutečné (než předkládané) zadání si musíme teprve vytvořit při společných konzultacích, přistupujeme-li k projektu poctivě. Důsledků své práce si musí být každý designér plně vědom a úměrně tomu zodpovědně svou profesi vykonávat. Základ je nejen ve vzdělání ale také v průběžném a nekončícím vzdělávání. S postupující praxí můžeme být zkušenější, ale často také ještě zodpovědnější a pokornější, neboť sami před sebou dovedeme stále tiše žasnout, co jsme ještě nevěděli, že nevíme.