V tomto rozhovoru se budeme ptát designérky Adriany Štefanové, která se před několika lety rozhodla opustit kuchyňské studio a stát se nezávislým kuchyňským poradcem. Jak náročná to byla cesta, kam ji zavedla a jak skvělé má nyní výsledky, se dozvíte na dalších řádcích.

1. Jak vznikl projekt „kuchyňský poradce“?

Nápad vytvořit projekt kuchyňského poradce se mi pomalu rýsoval v hlavě během mé práce pro jedno kuchyňské studio. Navrhování kuchyní mě bavilo, ale nevyhovoval mi proces, jakým to probíhalo. Taky mě vůbec nebavilo „prodávat“ a ne vždy jsem byla přesvědčená o tom, že klientovi dodávám tu nejlepší možnou variantu. V kuchyňském studiu je klient vždy omezen velkou řadou věcí – např. výběrem materiálů a dekorů, rozměrem a typem skříněk, značkou spotřebičů a doplňků atd. Studio se zkrátka trochu snaží klienta napasovat do svých „škatulek“ a ne vždy mu umí nabídnout to, co klient potřebuje. Tohle mě štvalo asi nejvíc a chtěla jsem to dělat jinak a lépe. Navrhovala bych, až bych brečela, ale neměla jsem prostor vymýšlet, co jsem opravdu chtěla.

Pro klienty jsem chtěla být více parťákem. Nechtěla jsem jim nic prodávat, chtěla jsem být schopná jim umět nabídnout vše, co potřebují, ničím je neomezit a provést je tou cestou od počáteční myšlenky na novou kuchyň až po kompletní realizaci se vším všudy včetně stavebních úprav. Vnímala jsem, že kromě návrhu potřebují klienti často pomoc s dalšími věcmi, které se nové kuchyně týkají. Postupně jsem tak službu kuchyňského poradce vyvinula v takový „full servis na klíč“. Ať už je to kuchyně do novostavby, či se prostor rekonstruuje, je potřeba vyřešit například stavební práce, novou podlahu, likvidaci staré kuchyně, osvětlení, stínění, jídelní prostor se stolem a židlemi atd. Není nic, s čím bych klientovi neuměla pomoci.

Kreativně myslet, rozumět konstrukcím nábytku a navrhovat za pomoci dalších materiálů, jakými jsou například kov, jsem se naučila až při práci sama na sebe. V kuchyňském studiu je to trochu více o „skládání skříněk“ vedle sebe tak, aby to do daného prostoru nějak vyšlo. Kreativita je tam hodně utlumená právě tímto způsobem práce.

Po odchodu z kuchyňského studia jsem pracovala ještě pro další dva menší výrobce nábytku, ale postupně jsem se připravovala na práci sama na sebe.

A protože kuchyně nejsou jen o nábytku, tak byla vize od začátku být na českém trhu největší profík na kuchyně i v rámci znalostí a možností ohledně spotřebičů a veškerého vybavení kuchyní. I proto několikrát do roka jezdím na různé veletrhy, školení a workshopy. Kvůli nábytku a designu se snažím jezdit hlavně do zahraničí, přece jen v Čechách jsou některé věci ještě stále trochu pozadu. Například veletrh Eurocucina v Miláně je pro mě v podstatě povinností. Ale v Čechách si zas užívám různá školení na spotřebiče a další výbavu kuchyní, kde zjišťuji různé novinky a vychytávky. Musím být stále v obraze, abych byla schopná klientům při výběru co nejlépe poradit.

2. Jak dlouho vám projekt funguje a jaké byly začátky tohoto projektu?

Projekt nyní funguje už sedmým rokem. Každým rokem vnímám posun. Na začátku to bylo více o návrhu kuchyně, zajištění stavebních prací a dodavatele kuchyně. Nyní je to už opravdu kompletní servis se
vším všudy, kdy s klienty řeším i nejmenší detaily – osvětlení, vzhled vypínačů a zásuvek atd.

Začátky byly náročné. Všichni mi víceméně říkali, že tohle tady na českém trhu nebude fungovat. Chvíli trvalo, než jsem i já sama sebe přesvědčila, že to půjde. Na začátku byl web a propagace přes Facebook, kde jsem se snažila nabídnout svoji službu a poradenství. Služba se od té doby ale velmi změnila a aktuálně už neřeším jen návrhy kuchyní, ale navrhuji a řeším i celé byty nebo domy.

3. Jaký typ klientů vás nejvíce oslovuje a víte, odkud k vám chodí?

Hodně mě oslovují klienti, kteří nemají čas to řešit a vědí, že je to poměrně náročný proces a vyplatí se jim za to někomu zaplatit. Taky jsou to klienti, kteří jsou úplně ztracení a vůbec nevědí, kde začít. Často mě pak oslovují klienti po negativní zkušenosti s návrhem v kuchyňských studiích, kdy jsou nešťastní jak ze samotného návrhu,
tak z přístupu.

Dnes mám již hodně klientů na doporučení a není výjimečné, že do nějakého developerského projektu navrhuji třeba tři byty. Stále ale neusínám na vavřínech, a tak svoji značku propaguji na Facebooku a Instagramu. O to se starám kompletně sama, aby to bylo opravdu autentické a reálné. A na Googlu mi pak běží různé kampaně, o které se mi stará jeden šikovný člověk.

4. Jaký typ reklamy (nemusí být placená) vám nejvíce funguje?

Nejlepší je vždy doporučení a já si ho nejvíce vážím. Rozhodně ale nerozděluji klienty na ty z placené a neplacené reklamy. Každý klient je pro mě důležitý. Velmi mě těší, když mě například klient několik měsíců nebo let sleduje na sociálních sítích a pak se ozve s tím, že se těšil, až si mě bude moci konečně pro svoji kuchyň či interiér objednat. To je velké zadostiučinění, když slyším pochvalu a vím, že se lidem moje práce líbí.

5. Kolik si účtujete průměrně od jednoho klienta a kolik zakázek stihnete během jednoho roku?

Pokud se jedná o kompletní servis pro jednu kuchyň, pak je částka jednotná. Služba stojí 30 000 Kč. To, co služba obsahuje a co do ní patří, mám dobře popsáno na své webové stránce. S každým klientem před začátkem spolupráce proberu nejdříve po telefonu, jak služba funguje a co může očekávat. Každý klient službu vyčerpá trochu jiným způsobem. Na začátku, když nebyla služba ještě tak obsáhlá, jsem stíhala i 60 klientů za rok. Aktuálně i díky tomu, že už neřeším jen kuchyně, ale celé interiéry, je to někde okolo 30.

6. Jaký je váš nejkurióznější profesní zážitek?

Nevím, zda mám nějaké kuriózní profesní zážitky. Mě už asi jen tak něco nepřekvapí a nezaskočí. Ty negativní jsem z hlavy vytěsnila a jinak mám super zákazníky, takže mám samé krásné zážitky. U jedné z mých prvních klientek jsem se ale při návštěvě u nich doma začala dusit. Po bytě se vesele procházely dvě kočky. Klientka byla alergoložka a nakonec jsem u ní skončila na vyšetření a zjistilo se, že mám alergii na kočičí chlupy :-).

7. Jaká zakázka vám sebrala nejvíce energie a KTERÁ naopak přinesla euforii z výsledku?

Asi nedokážu specifikovat jednu zakázku, ať tak či onak. Ale obecně mi nejvíce energie seberou zakázky, které se časově vlečou ať už z jakéhokoliv důvodu a já se musím k zakázce neustále vracet a hlídat, abych nikde neudělala chybu. No a euforii mi přinášejí nejvíce zakázky, kde jsem od začátku s klientem naladěná na stejnou vlnu v rámci designu a kdy mi klient zároveň dává volnou ruku na tvoření. Často jsou to pak klienti, kteří mi ještě po realizaci napíší velmi milý děkovný email, jak jsou z nové kuchyně nadšení. Tohle mě vždy nabíjí!

8. Co vám na klientech obecně vadí, co byste si přála, aby bylo jinak?

Řekla bych, že mi nejvíce vadí nedostatek důvěry. Důvěry v to, že to, co dělám, umím vážně dobře. Nerozumím tomu, když si klient najde profesionála a pak si nechce nechat poradit a nechce slyšet žádné argumenty. Když mám pocit, že mi klient vlastně radí a říká, jak to mám dělat, potom to nefunguje. Může se stát, že se s takovým klientem oboustranně domluvíme na ukončení spolupráce.

Více odvahy v barvách a materiálech by taky neškodilo. S trochou nadsázky tak můžu říct, že když po mně klient nechce bílou kuchyň s dřevodekorem a betonem, mám radost. Extrémem ale byla jedna kuchyně, kterou chtěla klientka úplně celou žlutou. To už bylo moc i na mě :-).

9. Co byste změnila na českém trhu v oblasti interiérů?

Obecně si myslím, že to tady není tak špatné. Vůbec by neuškodilo, kdyby zmizel z výloh a reklam nápis „návrh zdarma“. Jak takový návrh může mít nějakou hodnotu, když je zdarma? Proč je zdarma? Když je za tím nějaká práce, zkušenosti a um? Až tahle práce bude placená všude, budou si jí lidé více vážit a možná i ti návrháři budou mít více motivace se vzdělávat a někam posouvat.

Určitě by na českém trhu neuškodila i nějaká pořádná škola, která by byla opravdu zaměřená na návrhy interiérů. Architektů máme dost, chtělo by to více interiérových návrhářů s praktickým pohledem na věc.

V rámci médií, ať už jsou to webové stránky, či noviny, tak nevím o ničem, co by se dalo na českém trhu dlouhodobě sledovat a mělo to nějakou vypovídající hodnotu. Často to jsou jen PR články, které promují nějakou značku či výrobek. Zachraňuje to tady snad jen časopis Interiéry. Já většinou sleduji zahraniční stránky, kde se inspiruji a sbírám informace.

10. Jaká je vaše kuchyŇ doma?

Moje kuchyně doma je aktuálně trošku šílená, malá pracovní plocha, málo místa na všechno. Bydlím zatím v pronájmu, a není tedy dle mých představ. Nikdy mě ale nepřestane překvapovat, jak si lidé pořizují byty na investice s tím, že je pronajmou, a pak tam strčí nějakou kuchyň, jen aby tam byla. Jsem přesvědčená, že i do bytu na pronájem se dá udělat pěkná a praktická kuchyň za rozumné peníze.