Krásná jizba, založená jako pobočka nakladatelství Družstevní práce na konci roku 1927, patřila k nejvýznamnějším českým institucím v oblasti bytové kultury a designu první poloviny 20. století. Stala se platformou uplatnění zásad funkcionalismu a prosazování požadavků na kvalitu průmyslové výroby užitných předmětů. Působila jako arbitr účelného a vkusného bydlení a svými aktivitami – prodejními, produkčními, výstavními i poradenskými – pronikla do každodenního života tisíců domácností.

Elementární potřebu bydlení, která vyvstala po první světové válce, nahradila ve 20. a 30. letech 20. století snaha zlepšit kvalitu života jednotlivce. Také proto se Krásná jizba, původně zaměřená na prodej uměleckých předmětů, ani ne po roce fungování soustředila na kulturu bydlení a prodej bytových doplňků a vybavení.

Jedním z impulzů této změny byla Výstava soudobé kultury v Brně v roce 1928, na níž expozice Svazu československého díla i dalších vystavujících výrobců ukázala orientaci na účelnou funkcionalistickou estetiku a průmyslovou výrobu. V souladu s tehdy populárními tezemi Adolfa Loose odsuzujícími samoúčelnou zdobnost kladli designéři důraz na čistotu tvaru a jednoduchou geometrickou formu, nezatíženou ničím, co by výrobu zbytečně prodražovalo. Do popředí se dostávaly přirozené vlastnosti materiálů, jejich povrchů a struktur.

Pod uměleckým vedením Ladislava Sutnara uváděla Krásná jizba tyto ideje a nároky do každodenního života – například prostřednictvím jím navržených nápojových a jídelních souborů, které se staly ikonickými artefakty meziválečného designu a nejprodávanějším zbožím této instituce.

Dost bylo funkce

Podobu produkce Krásné jizby na počátku 30. let určil ortodoxní funkcionalismus a geometrická abstrakce, které však do interiéru vnášely jistou strohost a odosobněnost. V polovině třicátých let začala být znovu doceňována hodnota individuality, intimity a jedinečnosti domova. Proto se začalo stále více prosazovat organické tvarosloví, oživil se zájem o řemeslnou a lidovou tvorbu, ve větší míře se uplatňovaly impulzy soudobého umění. Nejintenzivněji se tento posun projevil v textilní tvorbě. Zboží Krásné jizby, především tištěné textilie, se stávalo součástí nákladných individualizovaných interiérů pro náročnou klientelu architektů Ladislava Žáka, Vladimíra Grégra a dalších. Představy o ideálním interiéru začaly ustupovat variabilitě potřeb a zájmů jeho uživatelů.

I přes významnou proměnu neslevila Krásná jizba ze svého úsilí zajistit dostupný hodnotný standard co nejširším vrstvám, i když bylo čím dál více zřejmé, že při udržení vysokých nároků na kvalitu je takový cíl utopií.

Improvizace, naděje a deziluze

V závěru třicátých let prošla Krásná jizba proměnou, ke které dospívala postupně s opouštěním ortodoxního funkcionalismu, ale výrazně ji akcelerovaly politické události i personální proměna ve funkci uměleckého vedoucího. Po okupaci Československa se ze Spojených států nevrátil Ladislav Sutnar, který zrovna instaloval národní pavilon na světové výstavě, a na jeho místo nastoupil Antonín Kybal.

V Krásné jizbě prosadil zájem o autentickou lidovou tvorbu a svým dílem rehabilitoval dlouho zatracovaný ornament. Ohrožení národní kultury se ve společnosti projevovalo tíhnutím k lidové tradici a folkloru – tak se v sortimentu Krásné jizby čím dál víc objevovaly rukodělné výrobky ze slámy, z lýka, dřeva. Nebylo to však jen projevem nacionálního sentimentu, ve válečných letech to mělo zcela praktický důvod v naprostém nedostatku zboží, způsobeném přednostním zásobováním Říše. Proto je zboží Krásné jizby z první poloviny 40. let potřeba vnímat především jako snahu udržet fungování podniku.

Po válce se i přes výrobní potíže podařilo vrátit k programu kultury bydlení a interiérové tvorby. Pomalu se upouštělo od nároku na sjednocení interiéru. Často se objevovala práce s kontrastem materiálů a vzorů a ve větší míře se uplatnila dekorativní funkce předmětů.

I přes slibnou poválečnou obrodu situaci komplikoval nedostatek materiálů a to zásadně ovlivnilo působení Krásné jizby. Ta sice stále plnila roli arbitra vkusného bydlení, její zboží však vznikalo v malých sériích a bylo nedostatkové. S nucenou organizační změnou po roce 1948 ztratila Krásná jizba svůj význam – podnik nesoucí nadále toto jméno měl jiný program, zaměřený na lidová řemesla.

Pro komplexní pojetí kultury bydlení založené na demokratických principech nebylo už v nové době místo.

Ladislav Sutnar (9. listopadu 1897 v Plzni – 13. listopadu 1976 v New Yorku)Talent Ladislava Sutnara se projevil v mnoha oblastech tvorby – v malbě, grafickém designu a naprosto zásadně v designu užitných předmětů. Jejich prostřednictvím vstoupilo Sutnarovo dílo do života tisíců domácností meziválečného Československa. Jím navržený čajový soubor z varného skla byl ve své době technickou inovací, stejně jako příbory z nerezavějící oceli Anticoro. A početný čajový a jídelní porcelánový soubor byl prodejním trhákem Krásné jizby v první polovině 30. let. Sutnarova invenční a organizačně zdatná osobnost se projevila nejen v roli uměleckého vedoucího Krásné jizby, ale i na postu pedagoga a později ředitele Státní grafické školy. Stejný důraz na účelnost a společenskou užitečnost, který Sutnar uplatňoval v návrzích předmětů každodenní potřeby, určil i cíle a prostředky jeho tvorby v oblasti grafického designu. Věnoval se především knižní tvorbě a typografii, od konce 20. let působil jako výtvarný redaktor nakladatelství Družstevní práce. Grafický design se stal těžištěm jeho tvorby v USA, kde se prosadil v tamní zakladatelské generaci moderního grafického designu. Do Spojených států odešel kvůli přípravě československé expozice na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939 a kvůli okupaci Československa, válce a poválečnému vývoji se domů již nevrátil. V 60. letech se vrátil zpět k malbě rozsáhlým souborem Venuší, ve kterém reagoval na americký pop-art i odkazy evropského art-deca.