Pokud nemáte mnoho času na čtení, mohu vám hned na úvod sdělit, že ano. Pokud máte o trochu více času, stačí vám být „v obraze“, ale chcete nechat věci ještě trochu dozrát bez vás, čtěte dál. Nakonec se musím omluvit všem ostatním, kteří dosud nějaký čas měli, ale po přečtení článku se pustili do testování… Ale stálo to za to, že?

S AI, nebo proti ní?

Určitě se každému z nás dostala do ruky nějaká stará kniha, ve které byla vylíčena představa budoucnosti, respektive období, ve kterém žijeme nyní. Je to úsměvné, možná romantické, ale čím více se vydání takové knihy posouvá k dnešku, tím více se tyto představy od skutečnosti liší. Jinými slovy, je naprosto nepředstavitelně obtížné odhadovat a domýšlet budoucí podobu a stav věcí, jejich fungování a nové možnosti, které vytlačují evoluci revolučními změnami, urychlovanými synergií vývoje v mnoha oblastech současně. Aby byla tato akcelerace zřejmá, stačilo by se k tomuto a podobným článkům o AI vrátit za jediný rok či dva. I přesto má cenu pokoušet se držet krok s dobou, rozhodně i navzdory vnitřnímu přesvědčení, že AI nebudete potřebovat nebo její nynější nedokonalostí a sterilitou možná i opovrhujete. Jediné, co se může stát, pokud se člověk rozhodne nové trendy ve svém, jakémkoliv, oboru ignorovat, že vás jen jako stojící na místě obejdou a směle pokračují dál. Bez vás. A s ostatními. Že jsou nástroje AI nedokonalé? V nadsázce AI zažívá něco, co zažívala naše Země před 3,5 miliardami let, kdy začaly vznikat první známky života. Byly primitivní, ale byly pro náš život naprosto přelomové. Čím více toho dnes o životě víme, tím více máme dalších otázek. Chápeme, že úplného poznání „všeho“ nikdy nedosáhneme. Ano, příroda nás úplně předběhla.    A za několik let nás předběhne AI. Tak jako se člověk stal přirozeně součástí ekosystému (alespoň po mnoho tisíciletí před dnešním stavem, ze kterého se budeme obtížně k rovnováze navracet), stejně tak se budeme muset naučit stát se součástí systému virtuálního světa a života v něm, ideálně v symbióze a s hranicemi, které si sami určíme.    Jak se změní a bude vypadat role interiérového designéra za několik dekád, úplně nevíme. Přirozeně se objeví mnoho slepých uliček, ale jisté je, že bude dobré mít alespoň povědomí a základní orientaci v každém čase, ať už pro vlastní využití nových možností, nebo naopak v „boji“ proti jejím nedokonalostem.

Kde všude může AI pomoci

V současnosti, podle statistiky německé agentury ZipDo, využívá alespoň některou podporu AI přes 65 % interiérových designérů. Kde všude a jak můžeme využít podporu v našem oboru?

Moodboardy a vizualizace: Asi 80 % high-end studií používá některé nástroje AI pro tvorbu koncepčních koláží a prostorových návrhů.

Optimalizace rozvržení: Algoritmy analyzují ergonomii, osvětlení a prostorové vztahy (pro specializovaná studia).

Generování stylů: AI nástroje jako Interior AI, Renovate AI nebo Planner 5D umožňují převod fotografií místností do různých stylů (podrobněji níže).

Virtuální staging: Realitní sektor využívá AI pro rychlé vizualizace nemovitostí.

3D a simulace virtuální nebo rozšířená realita (VR/AR): Klienti si mohou „projít“ návrh ještě před realizací.

Ze stejného průzkumu se dozvídáme, že AI výrazně zrychluje u této skupiny uživatelů návrhový proces až o 40 %, čímž také snižuje o 22 % náklady. K tomu si připočtěme další podporu, například administrativní, která je uplatnitelná i napříč jinými obory nebo v běžném životě. Z těch zajímavých uveďme alespoň nahrávání a následně zautomatizované přepisy schůzek a jednání s možností strukturace takového výstupu třeba pro vyhledávání v proběhlé komunikaci za celé období spolupráce u větších projektů. To se zdá být opravdu praktické (Zoom, Google Meet, Teams atd.). Samozřejmostí je nespočet aplikací, které pomohou s vlastní správou projektů menším designérským studiím nebo freelancerům. Sdružují organizované kapitoly schůzek a harmonogramu, poznámek, rozpočtů, a to pro obě strany, s graficky přehledným rozhraním (např. Notion AI, integrovaný od letošního roku v Google Drive, GPT-4 aj.).    Otestovat můžete i zdokonalující se nástroje (Google Sheets apod.) pro rychlé kalkulace nákladů navrhovaného interiéru. Samozřejmostí je každodenní podpora AI při dohledávání informací (technické nebo administrativní dotazy), která může stejně tak dobře posloužit pro rešerši řešení rozličných problémů nebo jako doplňující checklist k přípravě na schůzku (všestranný ChatGPT, Copilot integrovaný v MS Office 365, Grok – sledování trendů, Claude ad.).

Jak lze očekávat, obrovskou sílu nabízí aplikace AI v marketingu, ten však z úspory místa i času vynechme, neboť to by bylo na samostatný článek (s krátkým časem    „do data spotřeby“, neboť se rovněž bouřlivě vyvíjí). Pojďme se však podívat přímo na nástroje vlastní tvorby!

Navrhujeme s AI

Než se dostaneme k hodnocení těchto výstupů, doplníme výčet těch současných nástrojů k výše uvedeným, které kombinují jednoduchost, dostupnost a relativní funkčnost:

Paintit.ai – intuitivní rozhraní podobné ChatGPT, kde uživatel nahraje fotografii místnosti, zvolí styl (například „moderní skandinávský“) a AI navrhne nové rozvržení (dokonce s odkazy na skutečné produkty a jejich pořízení).

RoomGPT – bezplatný nástroj pro redesign místnosti z jedné fotografie s výběrem stylů (moderní, industriální, minimalistický), jenž okamžitě generuje nový návrh.

Planner 5D – 2D a 3D vizualizace, automatické rozvržení nábytku s rozsáhlou knihovnou prvků pro začátečníky i mírně pokročilé s možností rozšíření.

Interior AI – transformuje fotografie místností do různých stylů; vhodné pro virtuální staging a rychlé návrhy.

Homestyler – Drag-and-drop rozhraní, realistické 3D vizualizace, možnost VR prohlídek pro prezentace i menší projekty.

… to    je pravděpodobně výčet aktuálních AI aplikací, kterým možná budete také „čelit“ ze stran zákazníků, potencionálních klientů a chytráků přicházejících pro vaši „drobnou“ (rozuměj bezplatnou) radu, jestli vám výstup přijde „OK“ a co byste „jen“ navrhovali pozměnit. Tedy už rovnou míříme k další a nevyhnutelné kapitole, která by se mohla stát vaší argumentační platformou.

Aktuální klady a zápory AI v interiérové tvorbě

Ztráta autenticity. Asi první, co nás, tvůrce, napadne. Zkrátka „lidský dotek“, skutečné autorství, kreativita designéra vzešlá z empatie a intuice vaší a samozřejmě zákaznické individuality, autorská tvorba. Originalita konceptuálního myšlení…, ale    dovedete si představit, že jednou zhlédnete skvělý film, co vás překvapil a pobavil, který byste se nezdráhali vidět znovu? A nejeden takový film bude, docela jistě, také z dílny AI. A co kniha? A zajímají nás tvůrci produktového designu obyčejných všedních věcí? Nebude tomu budoucí stav konzumního způsobu žití a instantních řešení jen nahrávat? Vždyť výsledky mohou být „technicky správné“, i když budou návrhy generovány na základě předem naučených vzorů. Ale třeba to bude o možnosti volby nebo míry. Vždyť i dnes si můžeme vybrat produkt hromadné výroby, malosériovou „limitku“ nebo zakázkový produkt z manufaktury. Se všemi uvažovanými specifiky, jako je kvalita, cena, autorská originalita nebo naopak anonymita tvůrce.

Co však je a patrně zůstane zcela zásadní, je závislost na kvalitě vstupních dat. Nejen ajťáci dobře znají rčení „garbage in, garbage out“ (GIGO!). Zkušený interiérový designér musí být tak trochu (a někdy i trochu více) psycholog, aby uměl číst mezi řádky zadání, chytře se ptal a ještě chytřeji analyzoval, a to nejen z verbální či psané komunikace, ale i té neverbální, kdy rozpozná podprahové signály klienta. Jaké jsou skutečné, ale nevyřčené preference? Dají se taková měkká data kvantifikovat pro exaktní zadání a zpracování algoritmům?

Pokud se bavíme například jen o vizualizačních koncepčních návrzích AI generovaných z fotografií prostor, potýkáme se zatím s absencí alespoň nějaké základní přesnosti.    Špatně nasnímaný prostor nebo neúplné zadání vede zpravidla k nereálným návrhům, které nelze fyzicky realizovat. Například některé nástroje (RoomGPT, Interior AI) mají problém s realistickým měřítkem nábytku vůči prostoru. S tím jde ruku v ruce často také prozatím omezená schopnost zohlednit technické a ergonomické požadavky, bezpečnost, osvětlení nebo „provoz“ v místnostech (zvláště u méně profesionálních AI aplikací, v duchu „DIY“). Návrhy tak mohou být často esteticky přitažlivé, ale nefunkční v reálném životě, pokud by byly vůbec realizovatelné.

A tady se dostáváme k podstatě problému. Jedním je zcela jistě čas, který je zapotřebí k tomu, aby se nástroje pro tvorbu interiérů vylepšovaly, a je zřejmé, že kondice aplikací se bude dramaticky zlepšovat. Dalším faktem je, že mnohdy posuzujeme retailová řešení, která jsou určena – optimalizována – pro amatérské koncové uživatele, tedy domácnosti, nikoli profesionální designéry, s absencí technických vstupů i výstupů (například CAD podklady).

Co ale dokáže AI v rukou profesionálů? Rozhodně zvýšit efektivitu, aniž by projektu vládl odosobněný nástroj založený na algoritmech. Designér se může soustředit na kreativní část práce, zatímco rutinní úkoly přebírá řízeně AI. Těmi jsou technické normy a TZB, kde dokáže upozornit na nesoulad, doporučit vhodné technické řešení v oblasti rozvodů, osvětlení, akustiky či požární bezpečnosti, pracovat s rozličnými databázemi produktů, včetně jejich parametrů, dostupnosti i cen. Patrně velkou budoucnost ale čeká takzvaný personalizovaný model umělé inteligence, který je „trénován“ na vašich vlastních datech – například návrzích interiérů, vizualizacích nebo stylových preferencích. Takový systém se učí z vašich předchozích projektů a generuje výstupy, které odpovídají vašemu autorskému rukopisu. Obecně se těmto systémům říká Custom AI modely (vlastní modely), Fine-tuned generative AI (vyladěná generativní AI), Private AI nebo On-device AI (pokud běží lokálně) či Personalized AI assistant (v kontextu designu). Výstupy můžete samozřejmě upravovat, čímž „vlastní“ AI dále učíte. Pokud vás zajímají konkrétní současné nástroje, které umožňují personalizaci návrhů a jsou dostupné i pro běžné uživatele, můžeme uvést například již zmiňovaný Planner 5D (2D/3D návrhy s AI asistencí „inteligentního průvodce“, který generuje návrhy podle vašich parametrů a stylů) či REimagineHome (spíše low-code platforma), částečně Design Sense (aplikace stylů na vlastní obrázky i video). Velká studia ale dávají logicky přednost vývoji vlastních AI modelů, nad kterými mají plnou kontrolu (aplikace navržené pomocí platforem Google Vertex AI nebo Runway ML ad.).

Ne, žádné slovo závěrem

Jedna paralela. Během průmyslové revoluce docházelo k výrazným společenským a technologickým změnám, které měly zásadní dopad na pracovní podmínky. Jedním z výrazných jevů té doby, zvláště v Anglii mezi lety 1811 a 1816, bylo ničení strojů dělníky. Tehdy pochopitelným motivem byla ztráta pracovních míst (vyšší produkce s menším počtem lidí), zhoršení pracovních podmínek (monotónní a špatně placená práce, bez právní ochrany) a vůbec strach z budoucnosti (nahradí nás stroje úplně?).

Jistě se nechceme cítit jako tito „odpůrci techniky“, kteří se však stali z dnešního pohledu i symbolem odporu proti neřízené technologické změně. Nepropadněme proto nekriticky okouzlení z AI jako zástup laiků tušící obrovský potenciál aplikací, s jehož pomocí „dosáhnou“ jakékoliv oborové dokonalosti. Naopak, jako odborníci, chopme se příležitosti a užívejme AI nástroje jako pomocníky tam, kde nám mohou pomoci do té míry, jakou sami uznáme za vhodnou a užitečnou pro styl a úroveň naší práce. Jedině v rukou odborníků je AI neskutečně šikovným pomocníkem, na rozdíl od obchodníků s deštěm, pro které bude vzývání AI ve výsledku spíše interpretací zvukového citoslovce „íá, íá“, napodobujícího hlas osla. Vždy si vzpomeňte na „GIGO“!

Foto: Freepik