Českého designéra Jana Čapka není třeba blíže představovat. Jako jediný se stal již podruhé designérem roku v soutěži Czech Grand Design a to  za PET lahve pro minerální vodu (Fatra).

Kdy jste se rozhodl, že se bude živit jako designér? Bylo to již při rozhodování, na jakou střední školu půjdete? Jaká byla vaše studia?

Že budu designér, jsem si řekl, když mi bylo 26 a byl jsem ve 3 ročníku Umprum na stáži v atelieru produktoveho designu. Předtím jsem na školách vystřídal různé uměleckořemeslné obory, které s designem částečně souvisely, ale do designu jako takového, se to překlopilo až takhle pozdě. Cesta k designu byla klikatá. Střední uměleckoprumyslovou školu jsem absolval v Turnově. Poté jsem 2 roky pracoval v New Yorku v brusírně drahých kamenů. Po návratu jsem nastoupil na Univerzitu JE Purkyně do Ustí nad Labem do atelieru Keramiky a Porcelánu. Ambice mě táhly na Pražskou Umprum, kam jsem se napodruhé dostal. Bylo to však do atelieru Kovu a Šperku VK Nováka. Odtud jsem po odešel na stáž na design a už se nevrátil.

A kdy jste se rozhodl, že se budete živit jako designér na 100% a že se tak uživíte?

Živení se designem začalo přicházet postupně a přirozeně. Během studia jsem začal brát a hledat zakázky, které se designu týkaly. Dost mi v začátku se svými kontakty pomohla moje přítelkyně Klára, která byla grafickou designerkou, a někteří klienti mimo grafiky potřebovali i něco prostorového.

Jakým projektem začala vaše úspěšná dráha designéra?

První realizace byla dárkové balení skleněné lahve Mattoni. Zakázku jsem dostal skrze smíchovskou reklamní agenturu Fogi Design, pro kterou jsem tenkrát externě pracoval.

Vymyslel jsem atypické polystyrenové vajíčko, které ukrývalo tehdy novou lahev. Vyrobila se limitovaná serie těchto balení a Mattoni zaujala natolik, že mě později napřímo oslovili abych, navrhl sportovní variantu PET láhve. Po úspěchu lahve Mattoni Sport mi firma zadala pracovat na dalších lahvích a díky tomu, že jde o výrobky, které vidí každý, začali postupně přicházet další klienti.

Co vás nejvíce baví na spolupráci s českými firmami?

Že jsou pak výrobky vidět v českých obchodech.

A naopak co vás nejvíce rozčiluje při spolupráci s českými firmami?

Na českých firmách mě nerozčiluje nic. Naopak. Takhle nelze paušalizovat. Je možné, že některý člověk se v některé firmě třeba zachová tak, že se mi to nelíbí, ale z možné pracovní neshody se nedá vyvodit nic, co by platilo obecně pro vytvořenou skupinu s názvem „české firmy“.

Co byste doporučil začínajícím designérům po ukončení studií?

Aby začali pracovat už během školy. V ideálním případě aby v posledních dvou ročnících už měla škola člověka vlastně brzdit v jeho skutečné práci. Měla by to být ale ta správná práce. Řada studentů si během školy vydělává v jiném oboru. Neuvědomují si, že to je pak ale obor, u kterého pak řada z nich po škole skončí, protože v něm získali pracovní zkušenosti a není nic přirozenějšího než pokračovat. Obzvlášť když se datum nájmu opět velice rychle blíží. Pokud tedy student produktového designu si během studia přividělává jako grafik v reklamce, tak je pak dost těžké jako ten grafik neskončit.

Popište nám, jak probíhá celý proces jedné zakázky od A až do Z.

Zadání práce, rešerše, navrhování, prezentace, upravy návrhu, prezentace, finalizace zvoleného návrhu, příprava 3D modelu nebo makety, odsouhlasení návrhu, příprava dat pro výrobu prototypu, korekce a úpravy, předání upravených finálních dat k výrobě forem, zahájení výroby.

Navrhoval jste někdy interiéry nebo pouze produkty? Pokud ano, jaké zásadní rozdíly zde vidíte?

Několik interierů jsem navrhoval a jsem rád že to nedělám. Je to moc práce, kterou ještě k tomu člověk nemá pod kontrolou. Výsledek je na firmách, které práci realizují. Navíc ke konci klientovi dojdou peníze a stejně si to pak udělá už podle svého. Těch zkušeností nemám zas tolik, ale díky nim jsem dospěl k názoru, že přemlouvat cizího čověka, jakou bude mít ve svém obýváku nebo firemní zasedačce židli a stůl, mi za to vše nestojí.

V současné době jsem na tom ale o dost lépe než tenkrát po škole, když jsem byl těmto typům zakázek přístupnější. Je to díky tomu, že jsem mezitím zařizoval a rekonstruoval několik bytů.

Nejblíže k interiéru se v současnosti dostávám v realizacích výstavních stánků na Designbloku, nebo podobných akcích. Snažím se to vymyslet vždy tak, aby tam byl minimální prostor pro lidskou chybu. Abych se nemusel s nikým dohadovat, že něco udělal nepřesně nebo jinak. Například před pár lety jsem dělal stánek firmě ABB, kde se měla prezentovat moje řada vypínačů LEVIT. Idea byla organický prostor s jednou dynamicky se vlnící stěnou pokrytou zcela vypínači. Vymyslel jsem systém plechových žeber, které se naohýbaly na přesné úhly a celé se to vypálilo laserem, nalakovalo a jen sešroubovalo. Stánek byl hotový a na milimetr přesně tak jak jsem chtěl. Bylo to docela dost práce a vymýšlení u počítače, ale na to jsem zvyklý. Do stěny jsem třeba integroval neviditelné dveře do miniskladu. Stěna měla nastavovací nožičky aby vyrovnala možnou křivost podlahy. ABB ještě stánek použilo znovu na veletrhu AMPER a nyní ho má rozložený někde u sebe a přemýšlejí, že stěnu ještě někde permanentně použijí. Jinak výrobní cena stánku byla překvapivě velice nízká.

 

Když navrhujete produkt nábytek, přemýšlíte také o interiéru jako celku?

Ne. Přemýšlím jen o konkrétní věci.

Toužíte vytvořit nějaký produkt, vám osobně blízký, na který ještě nepřišla poptávka?

Dnes je doba, kdy designér může vzít aktivitu do vlastních rukou a začít produkovat a prodávat věci sám. Já se na to právě chystám se svým projektem komponentů na kolo.

Děkuji za rozhovor!

Foto: archiv Jana Čapka