Jak se pozná dřevo

Máte rádi pravé dřevo? Tak to už můžete začít vybírat.

Do bytu se hodí v podstatě každé dřevo. S každým tuzemským navážete hned přátelský vztah a zcela jistě se zlepší vaše nálady i zdravotní stav.

Jak poznat dřevo?

Myslím, že má pravdu jeden pan profesor, když říká, že je to jako věštění z křišťálové koule – někdy se trefíte, někdy ne. Žádné dřevo není stejné. Záleží na tom kde a jak vyrostlo, když bylo stromem. Kolik je mu let a z jaké části kmene je vyříznuté.
Další nesnáz bývá v tom, že dřevo, které vám ukážou, křeslo, podlaha, police, hůl, je něčím nalakované, napuštěné, mořené. A vy nevíte, čím. Pak je „poznávačka“ opravdu náročná.
A navíc – nemůžete si do něj říznout, rozštípnout ho, brousit a tak. A když je zabudované, nejde ani potěžkat.Přes uvedené těžkosti se o něco přece jen pokusit můžeme. Řekněme, že dostanete do ruky tenhle kus dřeva – a teď – co to je?
Foto 1

Budeme postupovat jako kriminalisté, vylučovací metodou – co říkáte?
Takže – jsou dvě velké skupiny dřevin, které mají výraznou kresbu, jasně patrné letokruhy.
První jsou jehličnany, např. borovice, modřín, smrk.
Foto 2

A potom listnaté stromy, které mají cévy kruhovitě uspořádané. (Představte si strom jako hustý svazek tenkých trubiček, těm můžete říkat cévy – zjednodušuju!)
Třeba akát, jasan, jilm dub.
Foto 3, příčné řezy, shora akát jasan, jilm, dub

Ta naše dřevěná „ukázka“ takovou výraznou kresbu nemá, takže můžeme jít dál, ke dřevům s cévami volně roztroušenými.
Ta se dělí na tvrdá a měkká. Řekněme, že máme štěstí a že ten náš kus můžeme nejen potěžkat, ale rýpnout si do něj alespoň nehtem. Třeba usoudíme, že jde o dřevo tvrdé.
Takže můžeme „vyloučit z podezření“ měkké dřeviny, např. vrbu, olši, lípu, topol, jírovec.
Foto 4 Lípa, olše, topol

Co dál?
Některé dřeviny jsou tak výrazné, poznatelné, že si je po několika setkáních už nesplete – díky barvě například ořech, nebo švestku. Můžeme je tedy dát stranou.
Foto 5, švestka

Další dřeva (cévy volně roztroušené – tvrdé) mají barevně odlišené jádro a běl, jabloň například nebo třešeň. Odložíme.
Foto 6, mísa, třešeň

A teď už se můžeme zeptat, co z našich nejznámějších dřevin zbylo. Bříza, habr, buk, javor. Tady už je rozlišení těžké. Dal bych pryč buk, bývá tmavší a s výraznější texturou než ostatní tři. Ale pro „odhalení a zatčení“ je třeba mít jednotlivé vzorky pro srovnání – přistoupit k identifikaci.
Foto 7, bříza, javor, habr

Následuje cela předběžného zadržení…A soudcem bude mikroskop a porotou praxe.
Dřevo na fotce č. 1 je bříza.
Bříza, první na foto č. 7 má tzv. falešné jádro.

Pokud chcete vědět o dřevě více, přečtěte si knihu Tajemství dřeva.

Kniha o tajemstvích dřeva je jubilejní, desátá. Jistě nejkrásnější. Už v ní skoro nikoho nic neučím, vysvětluju jen málo. Prostě dřevo vybírám, ukazuju a nechávám mluvit. A příběhy vyprávím, ty naše, lidské.
Nakonec – nemáme žádného většího, lepšího a bližšího přítele pro život, než je dřevo. Dřevo co kdysi dlouho žilo ve stromech. A stálost, jistotu a věrnost mají stromy už v kořenech.

Kniha „Tajemství dřeva“ je autorova poslední kniha o Dřevě, tentokrát i pro ženy. Vypráví příběhy, které stromy zapisují do svého těla. O tom, co potřebujete pro radost, pro dobrý život. O tom co pro vás dřevo znamená. Kde všude ho najdeme a proč ho potřebujeme.
Kdybychom chtěli zjednodušit – autor postupně ukazuje výrobky ze dřeva i obrazy ve dřevě a vysvětluje, jak možná vznikly. Vybírá tajemství. A dokládá, že – co se týče dřeva – žádným vysvětlením krása nezevšední. Vyprávění je dřevěné a patřičné. Najdete tu i malé povídky i obrazy, které jste ještě nikdy neviděly/i. I vtipy, staré dřevoryty a chuť do života.