Představte si, že vstoupíte do krásně navrženého prostoru – a nemůžete se v něm pohybovat. Nedosáhnete na vypínač, neotevřete dveře, nemůžete využít nábytek, který je „jen o pár centimetrů“ vyšší, než by měl být. Prostor, který měl sloužit všem, vás vylučuje.

Design má ale sílu dělat pravý opak – umožnit soběstačnost, otevřít vám dveře a rozsvítit. Design pro všechny není trend. Je to postoj. A také obrovská příležitost – lidská i profesní.

Proč řešit přístupnost?

Zatímco udržitelnost se stala běžnou součástí diskuse o materiálech, technologiích i provozu budov, principy univerzálního designu často zůstávají na okraji zájmu. Přitom i přístupný návrh je formou udržitelnosti: interiér, který se nemusí přestavovat, protože je funkční pro různé životní situace, má delší životnost a větší společenskou hodnotu. Navíc přináší příležitost k profesní odlišnosti – empatie a schopnost navrhovat skutečně pro klienta se stane cestou, ne prázdným heslem.

Znamená to promýšlet ergonomii a pohyb v prostoru jinak. Co všechno říká prostředí o tom, kdo je vítaný a kdo se v něm dokáže snadno zorientovat?

Typickým prvkem, kde se tyto principy lámou, je vstup do veřejné budovy. Co když přichází osoba se zhoršeným zrakem a kognitivními schopnostmi? Najde skutečně hlavní vstup – nebo bude sledovat výrazný, ale nefunkční architektonický motiv? Co když přijíždí na vozíku – uvidí recepčního, nebo bude recepce působit jako nepřístupná bariéra?

Místo těchto konkrétních osob si můžete představit kohokoliv, kdo právě teď nepatří mezi rychlé, zdravé a sebevědomé uživatele. Každý z nás se někdy ocitne v situaci, kdy potřebuje prostředí, které pomáhá – ne klade překážky. A právě to je úkol pro nás designéry.

Legislativní přístupnost

Nápomocným nástrojem pro návrh veřejně přístupných prostor je i nová technická norma ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání, která vznikla v návaznosti na nový stavební zákon a nahradila původní vyhlášku č. 398/2009 Sb. Norma není automaticky závazná ve všech případech, ale získává závaznost skrze konkrétní ustanovení stavebního zákona, zejména tam, kde se hovoří o přístupnosti veřejných staveb. Pro designéry to znamená nutnost vnímat normu jako praktický nástroj a zároveň ji správně interpretovat v kontextu legislativy.

Norma definuje vizuální kontrast jako barevný a světelný rozdíl mezi prvkem a jeho pozadím, který má usnadnit orientaci v prostoru osobám se zrakovým omezením. Norma využívá výpočtu rozdílu světelného odrazu povrchů (tzv. LRV – Light Reflectance Value), ale i bez přesného výpočtu můžeme základní principy uplatnit už při navrhování.

Z praktického hlediska jde o to, aby byl důležitý prvek čitelný vůči svému okolí. Pro náš příklad recepce by měla být kontrastní vůči podlaze a stěně za ní, aby byla jasně rozeznatelná a uživatel k ní mohl snadno dojít. Pro většinu prvků v normě je minimální rozdíl kontrastu 30 %, což v praxi odpovídá poměrně jemnému vizuálnímu rozlišení.

Intuitivní prostor

Vytváříme prostor, který je intuitivní, snadno čitelný a přátelský pro všechny. V místech, která jsou z hlediska orientace zásadní – jako jsou vstupy, výdejní místa nebo recepční pulty – je vhodné pracovat s vyšším kontrastem, který je jasně vnímatelný pro všechny uživatele, bez ohledu na jejich schopnosti. Důležitou roli zde hraje také správné osvětlení. Rovnoměrné nasvícení eliminuje rušivé stíny a pomáhá zvýraznit relevantní body v prostoru. Naopak osvětlení, které akcentuje nevhodné či zavádějící prvky, může způsobit dezorientaci – a v krajním případě i vytvořit iluzi překážky tam, kde žádná není. Zapomínat nelze ani na skla a plexiskla, která chrání recepční, je přes sklo rozumět? Má případně k dispozici mikrofon i adekvátní technologii pro osoby se sluchadly?

Dotykové technologie a jejich limity

A co uživatel se zrakovým omezením, který musí využít například pořadový systém? Prvním požadavkem je, aby k němu trefil a v prostoru ho našel. Druhým, aby se s ním dorozuměl jinak než pouhým dotykovým displejem – ten je pro slabozraké a nevidomé osoby nepoužitelný. Stejně kritické je to u ovládání výtahů, kde je v některých budovách z důvodu plynulosti provozu použit výhradně dotykový panel. Přitom by měl vždy existovat alternativní způsob ovládání – například hlasová navigace kombinovaná s tlačítky doplněnými Braillovým písmem nebo automatické rozpoznání pomůcky (např. aktivace rozhraní pomocí bílé hole s NFC čipem), které uživateli zpřístupní přizpůsobené ovládání.

Evropská alternativa ovládání

Alternativní způsob ovládání požaduje nová směrnice European Accessibility Act (EAA), ta se zaměřuje primárně na přístupnost digitálních technologií a služeb, ale ve chvíli, kdy tyto technologie vstupují do fyzického prostoru – ovlivňují i samotný design prostředí. Základní princip je jednoduchý: každý způsob ovládání musí mít svou alternativu. Pokud je zařízení nebo rozhraní ovladatelné pouze vizuálně – například prostřednictvím obrazovky bez doprovodného hlasového výstupu či hmatové odezvy – jde o zásadní problém z hlediska přístupnosti.

Už v počáteční fázi návrhu je tak nutné uvažovat o paralelních cestách ovládání – vizuální, zvukové, haptické. EAA tím posouvá požadavky na designéry i vývojáře do zcela nové roviny: ovládací prvky musí být navrženy tak, aby byly použitelné i pro osoby se zrakovým, sluchovým či motorickým omezením.

Tento princip se nyní vztahuje i na nově vyvíjené webové rozhraní a mobilní aplikace – například pro ovládání zařízení v chytré domácnosti. Aplikace musí být kompatibilní s asistivními technologiemi, jako jsou čtečky obrazovky, umožňovat zvětšení písma, navigaci pomocí klávesnice nebo hlasové vstupy. Všechny tyto požadavky se v důsledku dotýkají návrhu samotného rozhraní, vizuální struktury i ergonomie ovládání.

Univerzální design začíná už v detailu

Při návrhu interiéru nebo produktu je důležité myslet nejen na estetiku, ale i na různorodost uživatelů a jasně definovaný účel. Principy univerzálního designu se přitom netýkají jen veřejných prostor – své místo mají i v běžných domácnostech. Sprchový kout bez soklu, bidet, kuchyň se zásuvkami v dobrém dosahu, osvětlení, které skutečně osvětluje pracovní plochu bez oslnění, nebo dobře přístupná toaleta s manipulačním prostorem – to všechno jsou řešení, která zvyšují kvalitu života pro všechny obyvatele bez ohledu na věk či kondici.

Je dobré mít na paměti, že domov je často místem, kde jednoho dne může asistovat pečující osoba. Pokud nebude mít v ložnici nebo koupelně dostatek místa k manipulaci, nebude možné zajistit domácí péči – a člověk bude muset odejít jinam. Někdy začíná soběstačnost u nenápadného detailu: madla u záchodu a přístupné sprše, nemluví se o tom – ale jsou to detaily, které mohou rozhodnout o tom, zda člověk zůstane doma, důstojně a bezpečně.

Slovníček pojmů

Univerzální design
Způsob navrhování, aby design vyhovoval všem – bez ohledu na věk, schopnosti či individuální potřeby.

Design pro všechny
Přístup k navrhování, který prosazuje rovnost příležitostí a umožňuje plnohodnotné zapojení všech lidí do společenského života.

Stavební zákon a přístupnost
Nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. zavádí rámcové požadavky na kvalitu staveb, včetně požadavku na bezpečné a přístupné užívání (§ 145 a § 149). Neodkazuje přímo na konkrétní technické normy, ale jejich závaznost stanovuje navazující vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Ta ve svém § 29 odst. 1 a příloze č. 14 bodě 3 výslovně uvádí normu ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání staveb jako výlučně závaznou, a to v případech, kdy je dle zákona přístupnost vyžadována.

Norma ČSN 73 4001 tak nahradila původní vyhlášku č. 398/2009 Sb., ale není automaticky závazná ve všech případech – její závaznost vzniká skrze legislativní odkazy. Pro designéry a architekty to znamená nutnost číst ji v kontextu aktuální legislativy, zejména s ohledem na ustanovení § 149 písm. b) stavebního zákona, které definuje typy staveb, u nichž musí být zajištěna přístupnost pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. K nové normě prozatím nevyšla žádná publikace vysvětlující detaily. Lze čerpat pouze z knih k zneplatněné vyhlášce.

Vizuální kontrast
Stanovuje se jako rozdíl hodnot LRV (Light Reflectance Value neboli světelného odrazu) mezi objektem a jeho pozadím či přilehlou plochou. Tato metoda, založená na hodnocení světelného kontrastu mezi sousedními povrchy, slouží ke zjištění zřetelnosti – čím větší rozdíl, tím snazší orientace a vyšší bezpečnost při užívání prostoru. Vzorce, použití a příklady obsahuje norma ČSN 73 4001.

Foto: Pexels, archiv autorky