Představte si, že máte před sebou na stole prestižní zakázku, v prestižní stavbě, na které pracovali jen ti nejvýznamnější architekti, jejichž jména zná ve vašem oboru každý. Vše navíc korunuje i velmi prestižní klient a vy se tím pádem posouváte do této kategorie, protože se od vás čeká stejně prestižní výsledek, jako odvedli ti všichni před vámi.

Mluvím zde o V-Toweru v Praze, budově, která byla v posledních letech hojně mediálně diskutovatelná a srovnávána s jinými světově významnými budovami. Budova se pyšní luxusními materiály a takovými službami, které dle slov na jejich webových stránkách nemají ve střední Evropě konkurenci. Mimo toto je také významná nadčasovými technologickými řešeními, mezi které spadají například speciální chladící stropy. A to je věc, která umí designérům a realizátorům navrženého díla velmi zkomplikovat život.

V tu chvíli si kladete otázku „Co je na prvním místě? Hladký průběh realizace, nebo zadání a požadavky klienta?“ Do jaké míry jste v tu chvíli schopni ovlivnit obojí a co tedy upřednostnit? Pak přišlo to primitivní heslo každého obchodníka a to: Náš zákazník, náš pán! K tomu se navíc přidal ten vtíravý hlásek a pocit, že si přesně tuto zakázku chcete užít, protože vás to baví a protože se vám hlavou honí tolik nápadů, které si zaslouží realizovat. Setřásla jsem tedy strach a technické věci hodila při svém návrhu za hlavu.

Klient si žádal pánský luxusní interiér v barvách převážně bílých a černých, materiály s vysokým leskem, čisté hladké linie a v neposlední řadě osvětlení zapadající to tohoto stylu, tedy hladké, a přitom luxusně dominantní. A já se ve svých myšlenkách rozhodla přesně na tomto celý návrh interiéru postavit! Zvolila jsem zápustná liniová světla po celém bytě. Některé linie kopírovaly hranu nábytku, nebo zajížděly nadoraz ke stěně obložené leštěným kamenem, ve kterém se jejich linie odrážela jakoby do hlubin kamene. Navrhla jsem zápustná světla také do rohu místnosti, kde překážel rastr sádrokartonové stěny, a světlo přecházející ze stropu do zdi. Zkrátka jsem si hrála jako malá holka a nemyslela na to, že by něco nemuselo technicky vyjít.

Teď je ale potřeba si říct, na čem se zakládá sálavé vytápění a chlazení stropů v budově bytového projektu V-Tower. Jedná se o sádrokartonový kapilární chladící a topný strop, kde jsou na horní straně sádrokartonového podhledu umístěny kapilární rohože. Ty jsou instalovány mezi profily -rastry podhledu. Kapiláry jsou tak v těsném styku s deskami podhledu. Topný a chladící výkon je navíc maximalizován použitím speciálně upravenými sádrokartonovými deskami s vyšší tepelnou vodivostí.

Zkrátka, jestliže chceme do takového stropu zabudovat svítidlo, je potřeba vyříznout daleko více speciální sádrokartonové desky, než by bylo zapotřebí kdekoliv jinde. Následně je třeba kapiláry opatrně nadzvednout, vytvořit pro ně nad místem osvětlení konstrukci, na které budou nadále ležet, vložit co nejnižší profil s osvětlením a znovu prostor kolem světla vyplnit sádrokartonem, který navíc není běžně k dostání. Mnoho těchto spojů má navíc za výsledek to, že strop mezi světly nebyl rovný, jak bylo potřeba a muselo nastoupit několik firem, které se snažily strop vyrovnat. Nakonec se to povedlo, ale pro všechny realizátory to byla velká zkouška trpělivosti a učení se novým věcem.

Zkoušek a překážek bylo v tomto projektu daleko více. Například nesčetné množství stavbou připravených sádrokartonových nik hlubokých pouhých 30 cm na ploše jedné chodby. Dodnes nevím, co tím chtěl stavitel říci. Jestli měly tyto niky sloužit všechny pro ukládání bot, knih nebo soch, zdali měly být vyplněny nábytkem rozděleným těmito příčkami sádrokartonu, nebo jak to bylo původně zamýšleno, ale přiznám se, že já si pod pojmem „čistý a luxusní interiér“ představím raději nábytek v jednom kuse, což jsem také nakonec do prostoru chodby zvolila. Ina úkor vysekání těchto příček a zapravení nových prken podlahy, která byla kolem sádrokartonů obřezána.

Též jsme doslova srovnali příčku mezi ložnicemi se zemí a vystavěli novou, abychom splnili investorovi přání výhledu na Prahu rovnou z postele. Sice je to možná v rozporu s průchozí zónou, ale tento přesun stál za to – no řekněte, kdo by takový výhled nechtěl?

 

Poučení: Nevzdávejte se a nebraňte se kreativitě, i když je to někdy technicky náročnější. Nalaďte se na klienta, odhadněte jeho představy (vizuální i finanční) a poslouchejte svůj vnitřní hlas. I když víte, že to bude náročné a komplikované, jděte za svou myšlenkou!