Co se vám vybaví, když se řekne kuchyň?

Většina z nás kuchyň chápe jako prostor, kde se vaří. Někdy také jako místo, kde se odehrává rodinný i společenský život, protože kuchyň se stává čím dál častěji součástí obytného prostoru. Málokdo si asi ve spojení s kuchyní vzpomene například na sportovní disciplíny. A přesto – zkuste si uvědomit, jak vaše kuchyň funguje, respektive, jak vy fungujete v kuchyni? Nepřipadáte si někdy jako vzpěrač, který nad hlavu zvedá těžkou činku, když zvedáte z myčky do horní skříňky štos talířů? Nebo jako gymnasta a potápěč zároveň, když si musíte při vyndávání hrnce z té nejspodnější police dřepnout a „potopit“ se do skříňky? Anebo jako vytrvalostní běžec, když přebíháte při vaření od jedné skříňky k druhé, od lednice ke dřezu a zpět?

Pokud je kuchyň správně uspořádaná, je práce v ní snadná, pohodlná a časově méně náročná. Nepořizujeme si přece kuchyň místo tělocvičny, ale kvůli vaření. Přesto si mnoho lidí, byť nevědomky, nechá postavit kuchyň tak, že právě tělocvičnu, nebo chcete-li fitness, připomíná.

Běžec
Pokud je kuchyň příliš rozměrná, stojí zpravidla jednotlivé části tzv. pracovního trojúhelníku, tedy zásoby, mytí a vaření, daleko od sebe. V tom případě při práci v kuchyni zbytečně nachodíme, při nedostatku času spíš naběháme, zbytečně mnoho metrů navíc. Denně to můžou být desítky metrů, za rok několik kilometrů a za dobu životnosti kuchyně, např. za 20 let jsou to desítky kilometrů. Ale nemusí to být jen v důsledku velkých vzdáleností jednotlivých pracovišť. Mnoho kroků může mít příčinu také v nevhodně uložených věcech. Důležité je ukládat věci tam, kde je potřebujeme, například příbory a talíře poblíž myčky, vařečky, hrnce a pánve poblíž varné desky nebo nože a prkénka na krájení někde v prostoru, kde připravujeme pokrmy.

Vzpěrač
Je důležité dbát na to, aby všechny těžší předměty byly uloženy ve spodních skříňkách. A to, jak se lze dočíst v odstavci níže, nejlépe do výsuvů. Je celkem zvláštní, že mezi nejtěžší věci v kuchyni patří talíře, přesto je většina lidí ukládá, snad ze zvyku, v horních skříňkách. Pokud pak při vyndávání z myčky zdviháme do horní skříňky více talířů najednou, jedná se o poměrně velkou námahu. Myslete také na děti, které ve snaze dosáhnout na talíř, často lezou na pracovní desku kuchyně.

Gymnasta
Dřepnout, předpažit, vyskočit, kleknout, vstát… Pokud jsou ve spodních skříňkách kuchyně police za dvířky, připomíná ukládání a vyndávání věcí prostná cvičení. To, co na žíněnce v tělocvičně vypadá efektně, v kuchyni příliš efektivitě nepřidává. Takováto práce v kuchyni je namáhavá, nepohodlná a navíc časově náročná. Důležité je také pamatovat na starší uživatele nebo uživatele s pohybovým omezením. Taková osteoartróza v kyčlích a kolenou dokáže používání takto řešených spodních skříněk řádně zkomplikovat.

Akrobat
Máte málo úložného prostoru? Nechce se vám řešit utírání prachu na horních skříňkách? Líbí se vám hodně nábytku? Nechte si udělat horní skříňky až do stropu! Ale vážně. Skříňky až do stropu jsou poměrně častým a oblíbeným řešením. Nejčastějšími argumenty je estetické hledisko nebo nedostatek úložného prostoru. Znáte to: budu si tam ukládat věci, které potřebuji párkrát do roka – formu na velikonočního beránka nebo formičky na vánoční cukroví. Ano, proč ne? Ale pozor na to, že přístup do horních prostor je možný jen z nějakého stupínku nebo schůdků, což může být velmi nebezpečné. Opět hlavně pro starší lidi. Pády z výšek patří mezi nevážnější úrazy v domácnosti!

Pravda je, že moderní doba přináší změny životního stylu. Vše se zrychluje, zjednodušuje, automatizuje. Život se, díky různým vychytávkám, stává pohodlnějším. Negativním důsledkem je, že se méně hýbeme, méně namáháme, prostě jsme zpohodlněli. To s sebou přináší problémy v podobě civilizačních chorob. Velkým problémem vyspělého světa je obezita, způsobená špatnými stravovacími návyky a ano, nedostatkem pohybu. Když jsme u nás plánovali kuchyň pro jednu doktorku, diabetoložku, přála si, aby měla lednici co nejdál od dřezu, myčku co nejdál od skříňky pro ukládání příborů a talířů, prostě aby při práci v kuchyni mohla co nejvíce chodit. A že by to samé doporučovala svým pacientům, obézním lidem trpícím cukrovkou. Možná. Asi nám opravdu chybí takový ten běžný, každodenní, drobný pohyb. Takže pokud to tak někdo vysloveně tak chce, proč ne? Někomu by to asi prospělo. Přesto si myslíme, že než mít fitness v kuchyni, je lepší mít práci v kuchyni co nejrychleji a nejsnáze hotovou a za pohybem pak vyrazit spíše do přírody anebo někam do toho fitka.

www.blum.cz