Zrak je smysl, který je pro člověka jedním z nejdůležitějších, neboť více než 80 % všech informací získáváme ze svého okolí právě jeho prostřednictvím.

Každý designér si určitě nejednou kladl otázky, kam se budou oči uživatele upírat jako první, který prostor získá největší pozornost, zda je produkt dostatečně vizuálně přitažlivý atd.?

Je možné zjistit, kam se zrak soustředí?

Tuto otázku si lidstvo pokládá již drahnou dobu.
První pokusy o sledování pohybu zraku spadají do období přelomu 19.a 20. století, kdy se objevují první eye-trackery v podobě mechanických zařízení, u nichž je pohyb oka zaznamenáván pomocí speciálních kontaktních čoček.

Značný diskomfort a určitá nepřesnost vedly ke snaze vyvinout vhodnější zařízení. Tyto snahy vyústily ve vývoj očních kamer, které pracují na bázi odraženého infračerveného světla.

Oční kamera – eye-tracker je tvořen soustavou infračervených zdrojů světla (diod) a infračervených kamer.

Záznam pohybu oka probíhá na principu odrazu infračerveného paprsku od oční rohovky při současném záznamu pozice oční zornice. Pomocí infračervených kamer pak probíhá záznam pozice oka. Tyto kamery jsou mnohdy schopny zaznamenat i 2000 snímků oka v jedné vteřině.

Samotný pohyb oka by se na první pohled mohl zdát jako plynulý, ve skutečnosti se skládá z okamžiků, při kterých dochází k fixacím (tj. soustředění na jedno místo) a sakádám (tj. přeskoky či přesuny na další fixační bod).

Samotný eye-tracker má obvykle podobu přístroje, který pracuje v tzv. remote modu, tj. je například umístěn pod monitorem či na vlastním stativu v prostoru. U tohoto typu přístroje je vyžadováno, aby uživatel setrvával v klidu. Pro minimalizaci pohybu hlavy se zejména u vysokofrekvenčních eye-trackerů používá bradová opěrka, která zajišťuje fixaci uživatele na jednom místě.

Takovéto zařízení se využívá zejména v situacích, kdy jsou testovány webové stránky, tištěné materiály, sledován film či jiné vizuály, u nichž je kladen důraz na maximální přesnost naměřených dat.

Druhou variantu představuje eye-tracker brýlový, který má uživatel nasazený přímo na hlavě. Toto zařízení pak nachází uplatnění při sledování zraku v dynamických situacích, jako je například pohyb v prostoru (prodejní plochy, orientace na sportovišti), řízení vozidla či jiného dopravního prostředku a řada dalších možností.

Toto zařízení je však jistým kompromisem – stále je využívána technologie infračervených kamer, v tomto případě maximálně zmenšených, a nemůžeme tak očekávat stejnou kvalitu výstupu jako u stolního zařízení.

Vyhodnocení získaných dat je pak také složitější, neboť do celého procesu vstupuje pohyb hlavy i celého těla. Volba vhodného přístroje tak často souvisí se zkoumaným problémem.

Technologie eye-trackingu nachází své uplatnění v celé řadě vědních oborů a často bývá používána v kombinaci s dalšími technologiemi, jako je elektroencefalograf (EEG) či funkční zobrazování magnetickou rezonancí (fMRI). Oproti uvedeným technologiím má výhodu v relativně snadné aplikaci, kdy uživatel není v zásadě nijak omezen.

Z pohledu designu nachází technologie eye-trackingu využití při potřebě testovat vizuální složku daného produktu. Časté uplatnění je například při testování spotřebních produktů a jejich obalů, kdy je sledován dopad umístění jednotlivých vizuálních prvků na obalu na pozornost uživatele.

Při takovémto testování máme několik možností k jeho realizaci. Nejobvyklejší realizace je formou experimentu, kdy máme dvě podobné skupiny participantů, jimž zobrazujeme odlišné vizuální stimuly (tj. fotografie obalu produktu). Dalším přístupem je testování stejného stimulu na rozdílných skupinách participantů (např. srovnání muži vs. ženy, různé věkové skupiny či domácí a zahraniční uživatelé).

V obou případech jsou výsledky proti sobě porovnávány a pokud to získaná data dovolují statisticky testovány. Výstupem je potvrzení signifikantního vlivu provedené změny na pozornost spotřebitele.

Častým dotazem z řad uživatelů je, zda je možné pomocí eye-trackeru sledovat emoce. Samotné odhalení emocí toto zařízení primárně neumožňuje, existují však experimenty, ze kterých vyplývá, že jistým indikátorem může být i dilatace velikosti zorničky v krátkém okamžiku po expozici sledovaného stimulu.

Je třeba si ale uvědomit, že na velikosti zorničky má také vliv intenzita jasu sledovaného objektu či to, zda daná osoba v daném okamžiku manipuluje s nějakým předmětem.

Každopádně eye-tracker, ani žádná z výše uvedených technologií (EEG, fMRI), nedokážou odhalit ono bájné „Buy Button“ tlačítko, ukrývající se v mysli spotřebitelů.

Podívejte se krátké video – výběr z přednášky na on-line konferenci INTERIÉRY 2020 na téma „Eye-tracking a jeho praktické využití v oblasti designu“.