Výstava Small Worlds, která se konala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, představila výběr domečků pro panenky – miniaturních modelů interiérů a budov ze sbírek londýnského Victoria and Albert Museum od Childhood (Muzeum dětství).

Exponáty jsou otiskem doby, přibližují způsob bydlení a každodenní život vyšších vrstev britské společnosti od 18. století do současnosti. Demonstrují na několika ukázkách také podoby vývoje architektury a designu, nalezneme zde venkovská sídla, vily, městské domy i výškovou budovu na okraji města. Vystavené artefakty spojuje jejich vazba na dětského diváka či uživatele, nicméně jejich geneze, podoba a primární účel bývají rozmanité. Dochované informace o výrobě modelů šlechtických rodových sídel máme již od 17. století, kdy se převážně v oblasti dnešního Nizozemska či Německa tato výroba těšila velké oblibě.

Domečky té doby sloužily spíše než volnému hraní vážné výuce dědiců, budoucích majitelů sídel, kteří se ve zmenšeném modelu a formou hry učili potřebám a povinnostem, spojeným s vedením domácnosti a údržbou domu. Jednalo se takříkajíc o základy managementu, zahrnující péči o provoz budovy, organizaci prací a koordinaci často početného obsluhujícího personálu.

Chod domu ovlivňovalo nejen povolání a životní styl majitele, ale také množství striktních společenských pravidel, povinností a zvyklostí. Model domu nabízel získání návyku tohoto způsobu života již od raných let. Kromě tohoto využití však byla také obvyklá reprezentace majetnosti a společenského statutu osoby majitele formou modelu jeho nemovitosti, např. pokud obchodník vlastnil rodinný dům ve městě a zároveň venkovské sídlo, pak byl model nemovitosti umístěn vždy ve vstupní hale nebo v salonu druhého objektu.

Tyto miniaturní modely nepodléhaly dětské hře, přistupovalo se k nim jako ke stabilnímu dekorativnímu předmětu. Zhruba od začátku dvacátého století se tato tradice proměnila a okázalost a idea doslova vzdušných zámků vystřídala původní potřebu působit solidním a charakterním dojmem.

Na pomezí mezi seriózním účelným a zároveň dekorativním předmětem, který představoval jeden z důležitých prvků vybavení interiéru a užitým herním prostředkem určeným ke spotřebě spočívá jeden specifický způsob přístupu k modelu interiéru. Jedná se o jeden z obvyklých způsobů trávení času představitelek šlechtického rodu – sběratelská činnost, jejímž předmětem jsou miniatury nábytku, nádobí, oblečení a dalších položek z rejstříku interiérového mobiliáře.

Tato činnost dospělých, zaobírajících se vážně miniaturami, nám může poskytnout skutečný vhled do způsobu a podoby zařízení dobových interiérů, z nichž můžeme posléze usuzovat, jaký životní styl se s takovým vybavením pojil, jaké hodnoty obyvatelé zastávali, jaký vkus preferovali a o co usilovali.

Často se zájem převážně ženského osazenstva soustředil na interiér, nikoli na celkovou podobu domu, tudíž nebylo pravidlem, aby se vyráběly makety domů. Pro manipulaci s mobiliářem bylo možno využít např. stávající kusy nábytku, např. truhly, komody či kabinetu, které tvořily obvyklé nábytkové typy domácnosti.

Kabinet má jako typ nábytku podobu skříňky s děleným vnitřním uspořádáním, např. se zásuvkami a přihrádkami. Stojí na vysokých nohách, takže umožňoval dospělému člověku manipulaci s obsahem skříně. Zásuvky a přihrádky neboli vnitřní vybavení bývá kryté dvoukřídlými osovými dvířky nebo i výklopnou deskou, někdy ale samy tvoří fasádu kabinetu. Pokud je takový domeček neboli soubor interiérů dvířky uzavřen, nic nenaznačuje, jaký obsah skrývá.

Jinak je tomu např. u transformace truhly na domek pro panenky. Zde může dekorativně pojatá fasáda na boku skříně – úložného prostoru pro textilní a oděvní hmotný majetek – vybízet ke „vstupu“ a prohlídce interiéru, ke hře.

Výroba domečků pro panenky jako předmětů na hraní pro dětského uživatele prodělala cestu zjednodušení forem, výzdobné prvky a dekorace se začaly omezovat pouze na fasádu domu a ubývalo místností. Rodinné sídlo s mnoha patry a řadou samostatných místností se postupně zmenšovalo. Městský rodinný dům ještě opakoval některé prvky sídla jako akcentovaný vyvýšený hlavní vchod, oddělené suterénní prostory byly vizuálně i hmotně upozaděny, místností však ubylo a okolní prostředí se stalo do velké míry omezujícím či určujícím faktorem.

Hračky – domky ve městě, do uliční zástavby – se často zmenšily do podoby tzv. back box house. Tyto domečky malé velikosti byly masově vyráběné artefakty, sestávají z jednoduché dřevěné krabice a odklopným víkem, které coby jediná dekorativně pojatá část předmětu představovalo fasádu trojpodlažního domu – bytu.

Struktura domku zahrnovala pouze tři místnosti, každá z nich obsáhla celé jedno patro, spojení mezi místnostmi zaručovalo v interiéru postranní strmé schodiště. Dalším krokem v hračkářské nově nastoupené průmyslové výrobě byla produkce levných umělohmotných bytečků. Tyto drobné bytové jednotky si mohly děti pořídit za symbolické kapesné – pro tyto hračky se vžil jednotný název – tzv. penny toys.

Garsonky bylo možno sestavovat do domů různých tvarů, nicméně spíše než bungalovy bylo příhodné sestavovat z nich výškové budovy, tzv. věžáky. Jednotlivé místnosti, z nichž každá měla stanoveno své konkrétní užití – jako salon, jídelna, ložnice a tak podobně, je zde zahrnuta do jedné jediné místnosti. Ta se potom stává zároveň ložnicí, kuchyní i hernou pro děti.

Měnící se podoba interiéru je obecně dokladem o změnách životního stylu různých vrstev společnosti a nemusí se jednat pouze o zvláště diferencovanou britskou společnost. Je také dokladem toho, jakým způsobem naopak měnící se životní styl, preference činností a nároků na naše domácí prostředí zpětně ovlivňuje a přetváří podobu interiéru. Např. stírá hranice mezi interiérem a exteriérem, mezi pracovním a osobním prostorem, mezi veřejným a soukromým životem, stejně jako se to děje v současné době globální vesnice, sociálních sítí, virtuálních počítačových her a dalších projevů formování okolního prostředí člověka člověkem.