Design pod vlivem obchodních komodit

Objevovat zajímavé výstavy a místa jde v Anglii téměř kdekoliv. Manchester ale překvapí šíří témat i vazbou na globální obchod. Město patřilo k rodícím se centrům průmyslové revoluce díky síti kanálů, které propojují vnitrozemské město s námořní dopravou, a pozdějšímu rozvoji železnice. Do regionu proudila bavlna hlavně přes nedaleký Liverpool z amerického Jihu, Indie a Egypta. Spolu s ní se tudy pohybovaly i další komodity, tehdy velmi cenné: čaj, káva, cukr
a kakao. Právě tato historická infrastruktura obchodu se až překvapivě silně odráží v lokálních výstavách.

Průmyslová revoluce v muzeu

Dobu rodící se průmyslové revoluce lze nasát v Science and Industry Museum, v expozici se zpracováním bavlny. Původní stroje na bavlnu s raritními motory jsou opravené a používají se při akcích muzea. Z funkčních exponátů je patrný celý proces, od čištění bavlny a předení až po navíjení příze. Nářadí a pomůcky leží u strojů a atmosféra působí jako zastavení v čase. Součástí výstavy je i připomínka těžké práce s dlouhou pracovní dobou, častými úrazy a strádáním.

Samotná budova muzea je bývalý železniční sklad. Z dalších instalací doporučuji Stephen Hawking v práci – výběr významných předmětů z jeho kanceláře, který zblízka přibližuje pozoruhodný život a myšlení světově proslulého teoretického fyzika.

Typologie tvarů nádob v proměnách času

Na hodnotné komodity navazuje výstava v Manchester Art Gallery, která sleduje vývoj tvarů pro horké nápoje. Pro designéra je to nenápadná, ale cenná studijní expozice. Prostor je členěn podle komodit souvisejících s pitím, vedle čaje a kávy zde najdete také cukr, alkohol a čokoládu. Vitríny stavějí vedle sebe tradiční i velmi staré předměty a současné minimalistické kusy.

Čínský čajník z roku 1736 vyřezaný z jednoho kusu achátu ukazuje, jak těsně je forma svázaná s funkcí. Hubice ve tvaru ptáka s rozepjatými křídly není jen ornament, ale promyšlený tvar pro kontrolovaný proud při nalévání.

Status a bohatství 18. století reprezentují konvice z drahých kovů. Stříbrná čajová konvice doplněná malou lasturovou lžičkou pro přesné dávkování drahého sypaného čaje. Její protějšek představuje zlatá konvice s rytinami (r. 1737), hlavní trofej dostihů Leith Races ve Skotsku. Symbolicky spojuje zlatý pohár pro vítěze s čajem jako tehdejší luxusní komoditou. Na opačném konci škály je nerezová souprava z roku 1962 vyráběná masově. Minimalistický čajový set Roberta Welche pracuje s geometrií a technikami vhodnými pro nerez. Korpusy vznikají lisováním, hubice a hmatník víčka odlitkem do ztraceného vosku. Navržený úhel rukojeti zajišťuje kontrolu při nalévání a omezuje přenos tepla.

Současná praxe klade důraz na proces. EM 77 Tea Maker od Erika Magnussena pro Stelton zachovává siluetu konvice, ale podstata je uvnitř. Válcové tělo s tepelně stabilním pláštěm drží teplotu, nerezový filtr vede extrakci a píst umožní louhování zastavit přesně ve chvíli, kdy to uživatel chce. TEAPY® Rolanda Hilla na to jde ze strany služby. Na základě analýzy provozu ve veřejném prostoru vznikla skládačka pro jednu ruku: průhledný hrnek, víčko-odkladač sáčku a lžička se stohují do jedné sestavy. Síla nálevu je na očích a není nutná minutka. Pro hotely, kavárny a kanceláře jde hlavně o logistické řešení, které snižuje počet dílů k přípravě, odklizení a mytí.

Výstava připomíná i konceptuální polohu. Cornelia Parker proměňuje edwardiánskou čajovou konvici pádem z Bílých útesů v Doveru v objekt se stopou destrukce – křídový prach a narušený povrch přepisují její hodnotu i význam.

Z historických komodit vyčnívá čokoláda, nejdražší horký nápoj 18. století, která diktovala tvar vhodného nádobí. Hlubší podšálek, vysoký úzký šálek, často dvojitá ucha a víčko pro udržení tepla, obvykle bohatě zdobené.

Společenské rozměry pití ukazují africké kávové soupravy určené pro komunitní setkání – malé šálky, příprava před zraky hostů a pomalé dolévání. Protiklad nabízí „puzzle“ džbán z Liverpoolu (asi r. 1750): děrované hrdlo a skryté kanálky dělají z pití hádanku, humorné nápisy vybízejí zvládnout úkol bez rozlití.

Kontext doplňují i soudobé servírovací stolky, zejména výškově nastavitelný E1027 od Eileen Gray (r. 1927), původně pro její prázdninový dům, později vyráběný firmou Aram, dnes ikona, která ukazuje, že k rituálu nápojů patří i promyšlené „jeviště“ obsluhy.

Součástí muzea je také studovna se sbírkou designu a výběrem keramiky, skla a uměleckého kovotepectví. Předměty jsou řazené chronologicky, aby bylo patrné, jak nové myšlenky a technologie proměňovaly design od 16. století po současnost. Jednotlivé vitríny se věnují zejména stolování a vývoji dekorativních váz.

Salford: barvy, keramika, zážitek

Výstava Colour v Salford Museum and Art Gallery srozumitelně ukazuje, jak barvy ovlivňují vnímání, emoce a chování v kontextu umění a designu. Prezentuje jednoduché vysvětlení fungování lidského vidění s příběhem původní výroby pigmentů až po průmyslová barviva 19. století. Návštěvník o barvách nejen čte, ale také je prožívá prostřednictvím obrazů a oděvů.

Galerie v Salfordu uchovává největší sbírku keramiky Pilkington. Firma na počátku 20. století patřila k nejvýznamnějším mezinárodním dodavatelům dekorativních obkladů a umělecké keramiky. V této době dodávali dekorativní keramiku s metalickým povrchem pro Tiffany & Co. Firma se výrazně věnovala i obkladům ke krbům a expozice přibližuje proces od návrhů kachlí a modelování po kontrolu odstínů.

Součástí muzea je i viktoriánská ulička, kterou byste neměli minout. V temném nasvícení a polostínu působí mimořádně sugestivně a dobře přibližuje atmosféru tehdejších ulic.

Podobné stylizované uličky s obchody, dílnami a ukázkami bydlení jsou v Anglii velmi oblíbené a narazíte na ně ve většině větších měst. Anglická muzea obecně myslí na rodiny. Expozice jsou interaktivní, nabízejí názorné ukázky, možnost vyzkoušet si principy a kvalitní programy pro školy. Zároveň bývají velmi dobře přístupná pro osoby s tělesným handicapem, často lépe než u nás. Vstup do muzeí je zdarma.