Znáte zprofanovanější slovo než „design“? Co to vlastně znamená, bylo řešeno již mnohokrát. Jaký ale design je a jaký má být?

Na to jsme se zeptali MgA. Veroniky Loušové, designérky a zakladatelky CZECHDESIGN.

Jak dlouho se v oblasti designu pohybujete? A jak to vlastně začalo?

Rozhodnutím jít studovat design na UMPRUM, díky diplomové práci v roce 2006 s tématem nábytku pro vozíčkáře jsem se mimo interiéry začala specializovat i na problematiku ergonomie a omezení pohybu v interiéru.

Vaší specializací je tedy interiérový design, a dokonce „design pro handicapované“. Jak byste charakterizovala přístup k takovým projektům? Je to odlišné od běžné zakázky a má to být vůbec odlišné?

Ve své diplomové práci jsem se snažila přijít s novým přístupem ke kuchyním pro vozíčkáře, tak aby nemuseli sedět při práci u linky bokem, ale čelem, měli maximum věcí v dosahu a použít kvalitní kování. Součástí práce byla analýza současného bydlení a problematiky interiérů handicapovaných. Ze začátku jsem do analýzy zahrnula i lidi se zrakovými vadami. To se mi později vyplatilo, jelikož mne oslovil Tyfloservis, organizace krajsky fungující po celé ČR, která se zabývá rehabilitaci osob se zrakovým postižením, součástí práce jsou kuchyně v každém krajském středisku, kde probíhá speciální nácvik pro sebeobsluhu v kuchyni.

Kuchyně pro slabozraké jsou dalším vaším počinem. Kolik jich již vzniklo a všem jsou specifické?

Dva roky jsme vyvíjeli pro středisko Tyfloservis v Karlových Varech kuchyni, která by zahrnovala prvky pro slabozraké i nevidomé a umožnila by kvalitní nácvik práce v kuchyni. Zrakové vady jsou velmi individuální, takže se zde hrajeme zejména s mnoha variantami osvětlení a kontrastem, klienti si vyhovující prvky mohou přenést domu. Během let se podařilo nakontaktovat stabilní partnery v kuchyňském vybavení a zhruba každé dva roky se podaří Tyfloservisu získat díky grantům peníze a začne se s obměnou v dalším středisku. Momentálně se realizuje čtvrtá do centra Českých Budějovic.

Dají se některé prvky z těchto kuchyní aplikovat i do běžných interiérů? Navrhujete i běžné privátní interiéry? Jaké jsou jejich nešvary?

Kuchyně, ať je pro kohokoliv, musí splňovat svoji základní funkci. Jsme v 21. století, dobré ergonomii napomáhá významně moderní kování, takže i kuchyně na stáří nám může být k pomoci a ne ke zlosti. Každá místnost má svoji funkci a ta by se měla ctít. Práce pro handicapované mne naučila pokoře a kladení důrazu na užívání místností. Je pak jedno, pro koho je interiér určený, vyhledávají mne klienti, kteří chtějí bydlet kvalitně, aniž by jim návrhář či oni samy omylem či kvůli designu nakladl překážky. Někdy totiž stačí zlomená noha a váš dům se najednou stane největším nepřítelem. Nejhorší jsou nové byty, často nejsou dispozice dělané pro bydlení, ale jen na efekt a hlavně, aby se vešly do projektu.

A teď trochu osobní otázka, co vy a váš interiér?

Bydlím ve staré zástavbě, mam ráda detaily špaletových oken a místnosti s oblouky bez sádrokartonu. Vestavný nábytek máme řešený na míru. Některý nábytek je z Ikea, jelikož to lze snadno doplnit i obměnit, naprosto to vyhovuje rostoucí rodině a změnám potřeb. Součástí bytu jsou i kousky po prarodičích, bereme to jako vzpomínku, ale zároveň odkaz poctivého užití materiálu a doplnění méně osobního stylu, hlavně v kontrastu s Ikea.

Vraťme se ještě k CZECHDESIGN – co vás vedlo jej založit?

Bylo to na studiích na Umprum u Jana Němečka a Michala Froňka, tenkrát fungovalo Design centrum ČR, ale tato státní instituce neměla k sobě žádnou alternativu a podle mého neposkytovala informace o dění v designu moc flexibilně. Jelikož můj životní partner je programátor, vyšel z jedné naší diskuze nápad na web s aktuálním děním v českém designu a možnost umístění portfolii designérů. S pomocí mnoha skvělých lidí se nám to pod rukama rozrostlo:)

Kam až se tento projekt posunul?

CZECHDESIGN jsme založili v roce 2003 jako neziskovku, jelikož to bylo na studiích brzy pro nás začaly být důležité akce a vzdělávání podporující studenty designu a designéry, kteří vstupovali do praxe. To zůstalo dosud. V roce 2010 se nám podařilo zřídit sídlo a galerii ve Vojtěšské ulici, kde je CZECHDESIGN dosud. Já jsem postupně z aktivní role řízení odešla, celý CZECHDESIGN řídí Jana Vinšová a jsem moc ráda, že naše myšlenky žijí dál. Komu se podaří předat nějakou instituci a ta se rozvíjí, může za to být jedině šťastný. V organizaci funguji jako konzultant pro konkrétní projekty.

A poslední otázka – jaký je design?

Design je dost zprofanované slovo, jeho význam se dost posunul, hlavně v reklamně je zneužívané. Podle mne je design zcela běžná součást života a vlastně neviditelná. Každá vyprodukovaná věc člověkem by měla mít funkci i vzhled, bohužel jsme v době konzumu a nelogického nadbytku věcí. Už přes dva roky to vnímám přes hračky, ošklivé, k ničemu. Často zabaleny pod slova interaktivní a vzdělávací, jsou to ale braky.