Letušky a piloti, sekretářky a ředitelé, zdravotní sestry a doktoři… Ne, o tom článek nebude, pojednává však o jiném fenoménu, který je společný snad pro všechny obory. Ne nadarmo své blízké a známé neoperují doktoři, nesoudí soudci. Už vás oslovil někdo z okruhu vašich příbuzných či přátel s dotazem na pomoc nebo poptával projekt či realizaci interiéru? Pravděpodobně ano, velká většina z nás s tím má své zkušenosti. A ty jsou často rozporuplné, jak co do výsledků, tak průběhu. Taková spolupráce má zkrátka svá specifika, ale někdy to prostě „vzít“ musíte. Pojďme se zamyslet nad tím, co dělat a jak z toho nejlépe vybruslit, zvláště pokud jste interiérový designér. U této profese totiž řada lidí neví, co obsahuje, jaké má návaznosti atd. Často jde o mylnou představu, že máte spoustu času a rada „nic nestojí“.

PROČ PRÁVĚ JÁ?

Důvodů, proč jste byli osloveni, může být hned několik. Stejně tak úrovní „zadání“, od žádosti o radu po nasměrování nebo názor. To je ten snazší, víceméně bezproblémový případ. Ale pokud se jedná o spolupráci většího rozsahu, při znalosti tazatele již často tušíme sami a současně si odpovídáme: jsem jen po ruce, očekává nižší cenu, naprosto mi věří a nechce riskovat? V posledním uvedeném případě máme tak trochu vyhráno, neboť případná spolupráce se rovná doporučení a pravděpodobně zadavatel a priori neočekává ani lepší cenové podmínky
nebo nadstandardní rozsah. I když…, vše se může také změnit. Převažují-li první dva případy, mohou být na jedné straně v sázce nepošramocené rodinné vztahy, známosti a přátelství, na straně druhé, té naší, nervy navíc, úbytek energie, ztráta času i financí. Co tedy s tím?

JAK NA TO

Jestliže použijete onu obligátní výmluvu typu „nemám čas“, tak není jisté, že bude účinná, i když bude například pravdivá, neboť v rozplánovaném měsíci, kdy se váš diář podobá školnímu hodinovému rozvrhu, se není co divit. Pravděpodobněji jen žádost oddálíte, možná navíc vzbudíte nedůvěru ohledně vaší snahy „jinak vyhovět“. Pokud tušíte, že vaše intervence bude z různých důvodů neodvratná, navrhněte raději rovnou nějaký vzdálenější, ale pravděpodobnější termín. Navzdory naprosté naivitě žádosti, je-li tak opravdu myšlena, „až bys měl(a) čas, potřeboval(a) bych od tebe…,nebo až pojedeš kolem“, je tato věta poměrně frekventovaná. Představa, že se již tak šíleně nudíte, že byste se raději zabavili službou pro kamaráda a u toho si výborně odpočinuli (od své práce designéra), je stejně tak úsměvná jako k nepochopení. Pokud není možné „přehrát“ zadání z různých důvodů na konkurenci (specifičnost požadavku, okraj vaší hlavní činnosti apod.), kam se vazby nepřenesou, musíte vyrazit do protiútoku. Nejlépe neformálním způsobem, třeba i s nadsázkou a vtipem, můžete na rovinu uvést klady, ale i zápory takové spolupráce, tím také vymezíte jasnější mantinely, které vám později umožní alespoň o trochu více manévrovat, skoro stejně tak, jako by se jednalo o běžného klienta. Můžete tak eliminovat nereálné představy hned na počátku. Znalost „protihráče“ může být konečně výhodou. Byla za tím jen pohodlnost oslovit i někoho jiného, nebo očekává projekt skoro zadarmo a nejlépe také hned? Konkretizujte návrhem VAŠICH termínů a možností sjednání schůzky ve vaší běžné pracovní době. Trvejte na setkání ve VAŠÍ kanceláři, pracovně nebo ateliéru (alibi: nerušivé prostředí, vzorky). Už tím získáte zpět mnoho výhod, které se zdály být ztracené, nebo alespoň ohrožené.

Lépe tak vystoupíte z těžké dvojrole designér – náš Jeníček nebo Mařenka. I druhá strana se bude muset v případě vážného zájmu přizpůsobit. Ve sjednaném termínu a místě konzultace může snáze dojít k „prozření“, že vaše profese není jen kratochvílí a že návrhy skutečně netrháte hotové ze stromu. Vhodné je také předložit nějaký podobný model spolupráce s výstupem projektu, nejlépe také s cestou variantních návrhů až po rozpracování finální podoby a podkladů pro realizaci. Ano, možná obětujete takové schůzce hodinu, možná nakonec i zbytečnou hodinu. Ale pokud má ke spolupráci dle rozumných a narovnaných pravidel nakonec dojít, je právě tato počáteční časová investice nesmírně důležitá. Stejně tak musíme postupovat i u klienta, který vysílá podobné signály, pokud chceme do takové zakázky jít. Současně získá vaše slovo, názor a doporučení na váze, neboť na VAŠEM hřišti budete v očích protistrany již méně ten Jeníček nebo Mařenka a více odborník.

A CO ZA TO

Ohodnocení vaší práce pro blízké a příbuzné může mít více rovin a stanovení jeho výše i více vhodných a oboustranně akceptovatelných postupů. Pokud má být finanční, začněte takovou debatu sami položením otázky, kolik mohou do projektu sami investovat nebo jakou představu o výši mají? Na základě jejich sdělení přímou úměrou si stanovte reálný rozsah spolupráce do této výše, opřený např. o běžně počítaný hodinový tarif nebo taxu za navrženou jednotku (obývací pokoj se dvěma konzultacemi a dvěma návrhy po třech pohledech apod.). Pokud se slitujete nebo chcete přece jen trochu nadstandardně vyhovět, můžete něco málo v rozsahu navíc přidat nebo v tarifu mírně ubrat. Tento bonus jednak významněji sdělte a jednak to určitě nepřehánějte. Znáte to přísloví o prstu a celé ruce, že? Pokud nedojde k obratu a skutečně přesvědčivému odsouhlasení spolupráce v právě prezentovaných podmínkách hned na první schůzce, nechte protistraně standardně čas na rozhodnutí. Následně totiž může dojít ještě k redukci požadavků na spolupráci, či dokonce k rozmyšlení a ustoupení od realizace projektu při následném uvědomění si reálné komplexnosti a náročnosti vaší práce. Jinou formou odměny může být také dobrý pocit, radost a přirozená obětavost, zvláště pokud se jedná o práci pro vlastní rodiče, sourozence či děti. To je pochopitelné a není potřeba tento typ spolupráce více rozebírat. Už jen proto, že nejbližší rodinní příslušníci mnohem lépe znají vaši profesi a množství mnohdy neviditelné energie, kterou do projektů opakovaně musíte vkládat. Zde je pro nás často limitní pouze čas, ale i to si ti nejbližší jsou schopni uvědomit.

ZÁVĚREM

Jednoznačná odpověď, zda se absolutně a nekompromisně podobným „zakázkám“ vyhýbat, neexistuje. Vždy je na zvážení, co je pro nás důležitější, zda klid v okruhu známých, blízkých a na domácí půdě, či nepřidělávání si komplikací k ostatním zakázkám. Jedno je ale jisté, nebuďme za Jeníčky a Mařenky. Vzniká ještě podotázka, zda může mít rodinná nebo kamarádská pomoc „za hubičku“ nějaký jiný kladný význam. Ano, pro studenty, kteří v oboru a zejména komunikaci teprve získávají ostruhy. Pokud je zadavatel alespoň trochu soudný, patrně je požádá o přiměřený rozsah návrhu. Pokud soudný není, stále pravděpodobněji to může dopadnout lépe, než kdyby se do návrhu a snad i realizace pustil takový zadavatel sám. A student má právo v některých částech chybovat, to musí také každý uznat a vědět. Na druhou stranu může student přijít s neotřelým řešením, které alespoň co do užívání posoudí budoucí uživatel prostor sám. Student na každém takovém reálném projektu nesmírně povyroste. A že bude trochu za toho Jeníčka a Mařenku? Však víte, jak to s nimi nakonec dopadlo, z hustého lesa se nakonec vymotali a vše dobře skončilo. Děti, ty „mlsat“ ještě mohou!