Během praxe interiérového designéra, kdy pracujete každodenně s lidmi a kvůli projektům pronikáte do jejich soukromí, přicházejí různé zpětné vazby. Často jsou neutrální, lehce pozitivní a projekty běží dál dle plánu. Jindy to jsou výjimečně pozitivní ohlasy, které vás nakopnou k další práci, dodají energii a dobrou náladu. V ten moment máte pocit uspokojení, štěstí a vše vám dává smysl.

Praxe designéra však není každý den zalitá sluncem. Čím déle se v této oblasti pohybujete, tím více různých zážitků a reakcí dostáváte. A je třeba počítat i s negativními ohlasy. Ty mohou být způsobeny vzájemným nepochopením, kdy je třeba se na to vyspat, v klidu se podívat na problém z pohledu klienta a snažit si problém vysvětlit a vyřešit. Další možností může být zcela jiný úhel pohledu na věc, kdy výsledkem může být ukončení spolupráce. I to se může stát a nemusí se jednat o vaše selhání. V tento moment je třeba si přiznat, že obor interiérového designu je velmi emoční a subjektivní.

Když se s klientem nemůžete obecně shodnout a vzájemně se pochopit, ukončete spolupráci. Jsou tu však i další situace, kdy můžete obdržet negativní reakce a nemusí jít ani o vzájemné nepochopení, ale o snahu „vychytralého“ klienta vyhnout se doplatku, ukončit spolupráci, kterou neumí slušně formulovat. A přiznejme si, tyto reakce bolí dvojnásob. Nejhorší varianta je, když nejde ani o konkrétní výtky, ale o „prázdná“ negativní slova.

To kreativního člověka dokáže slušně vykolejit, někdy jen na chvíli, jindy na pár hodin, které byste mohli využít jinak, a možná to někoho sebere i na několik dní.

Je to škoda, nechat se takto rozhodit! Proto jsme pro vás v redakci připravili soubor několika příběhů, abyste zjistili, že v tom nejste sami a že se to stává každému z nás.

Dispozice bytu bez přidané hodnoty

Klient měl požadavek na novou dispozici bytu o ploše 55 m2, kde měly být dva dětské pokoje, kuchyně s obývací částí spojená s pracovnou a ložnicí. Vše z vybavení mělo jít pryč. Základním požadavkem byly také dvě toalety, jedna v koupelně, druhá oddělená. Vše se povedlo na centimetr a reakce: „Jsem poněkud rozladěn dodaným materiálem. Z mého úhlu pohledu hodnotím podklady jako nedostatečné pro obhajobu funkční dispozice, která by zohledňovala při osobní návštěvě projednávané prvky stávající výbavy, které jsme požadovali zachovat. Neshledávám žádnou přidanou hodnotu poptávané služby.“

Vzhledem k tomu, že se nejednalo o konkrétní výčet nesrovnalostí, dala by se zpráva přeložit i takto: „Doma jsme se nepohodli, nechci to zaplatit.“ Tak si nezapomeňte vždy nechat zaplatit zálohu!

Volba bytu k zakoupení

Klientka – starší single dáma – požadovala dispozici dvou bytů. Jednoho menšího a jednoho většího, aby se rozhodla, který si zakoupí. Po vyhotovení půdorysů se rozhodla pro menší byt a pokračovalo se v návrzích. Vše odsouhlaseno na první dobrou s velkým nadšením. V cílové rovince se přes víkend sešla paní se svými příbuznými. Reakce po rodinném víkendu: „Návrhy se mi nelíbí, vůbec neodpovídají mým představám, nebudu ve spolupráci nadále pokračovat.“ Žádost o doplacení byla bez odpovědi, a to jak po telefonu, tak i po e-mailu. Naštěstí byla záloha dost velká, aby pokryla většinu času, a žádaný doplatek nebyl velký.

Počítejte s tím, že klient může být hodně ovlivňován svým okolím a může být někdy natlačen i k nemorálnímu chování.

Zadavatel muž a těhotná manželka

Běžně řeší kuchyňskou linku žena a muže zajímají spotřebiče a jejich funkce. To ale bylo v tomto projektu zcela jinak. Klient byl hlavní komunikační zdroj a bylo vše v pohodě. Dispoziční řešení schváleno, barevnice schválena atd., až byl návrh těsně před zpracováním výkresů do výroby. Pak se pár, respektive klient odmlčel. Následně přišla negativní reakce, že je vše vlastně špatně, manželka je po porodu a s návrhem vůbec nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že zde bude pobývat hlavně ona, ukončují spolupráci. No co dělat? Je třeba si připustit, že v životě se stávají různé věci a někteří jedinci nemusí mít své dobré dny, ať jsou způsobeny čímkoliv. Naštěstí klient byl slušný a návrhy doplatil.

A další od designérky Hedviky Novotné z NOVOdesign

Dítě na piedestalu

Moji zahraniční klienti chtěli navrhnout obytnou místnost spojenou s kuchyní a jídelním stolem. Připravila jsem pro ně návrh, za kterým si dodnes stojím. Hned poté, co jsem jim promítla první obrázek vizualizace obytného prostoru, následovala tato reakce klienta: „Celkem hezké, ale nic pro nás. Nevšimla jste si, že máme tříletého chlapce, který zde bude jezdit na tříkolce. Vůbec jste se nevžila do jeho potřeb, nejsou tu žádné dráhy pro tříkolku.“ Samozřejmě že jsem argumentovala tím, že chlapeček bude tříkolku používat jen rok, zatímco celá rodina bude obytný prostor používat dalších 20 let. Nenechali si nic vysvětlit, jejich dítě bylo na pomyslném piedestalu. Navrhla jsem ukončit spolupráci, načež mi klienti řekli, ať jim vrátím cestovné za dnešní schůzku, protože jsem jim řekla, že jedu ještě k jinému klientovi, a tato schůzka se prý stejně nepovedla, tak nevědí, proč by měli platit.

Nesmyslný rozpočet

Když jsem pro svoji klientku pracovala už 5. týden, její přítel se zeptal, kolik bude jen tak hrubým odhadem stát kuchyň se vším všudy. Jejich požadavky: studená spíž, teplá spíž, 2× monoklimatická lednice, 2× mrazák, digestoř, varná deska, mikrovlnka, trouba, pračka, sušička, rozkládací stůl pro 6 osob. Absolutně nebyl problém s místem, vše bylo navrženo ergonomicky a funkčně. Když bylo vše navrženo a klienti návrh dispozičně odsouhlasili, řekli mi, že za tuto kuchyň vč. spotřebičů nedají více než 100 tisíc Kč. Když jsem oponovala, že je to utopie, mladík (23 let) řekl: „Ahá, takže vy jste neschopná designérka, protože neumíte udělat kuchyň dle našich požadavků za 100 tisíc. Tak to nám vraťte peníze za návrh (pozn.: návrh byl již hotový a klienty odsouhlasený), protože my toto řešení nepoužijeme.“ Když jsem vysvětlila, že peníze z principu nemohu vrátit, protože už jsem pro ně pracovala 5 týdnů, tak pán odvětil: „Jsem odborník přes SEO problematiku a na webu vás zničím. Udělám proti vám kampaň, založím web o tom, že jste zlodějka a navrhujete nebezpečná řešení.“ Samozřejmě že jsem ničemu z toho nevěřila. Do pár měsíců ten mladík spustil webové kampaně, kde si všichni mohli přečíst, že kradu a navrhuji nebezpečná řešení. Samozřejmě jsem dala věc k soudu pro poškození dobrého jména, a mladík tak přišel o desetitisíce… (pozn.: během soudního líčení se zjistilo, že je psychicky narušený, jak by se dnešní terminologií řeklo, „klasický hejtr“, protože takto online škodil více firmám a značkám, k čemuž se aktivně přiznal, a byl na to dokonce pyšný).

Fotografie míchačky

Jednou jsem byla u klienta na stavbě (dělala se kompletní rekonstrukce). Vyfotila jsem si obrázek míchačky a kupy písku. Tuto fotografii jsem nasdílela na svůj firemní FB profil. Neuvedla jsem, o jakou rekonstrukci se jedná ani v jakém městě se rekonstrukce provádí, prostě nic, co by mohlo mít spojitost s majitelem. Na fotografii nebylo poznat, zda jsem ve sklepě, nebo na půdě, nebo v kuchyni. Prostě jen míchačka a kupa písku. Ještě ten večer mi klient telefonoval, že se ve mně velmi zklamal, že jsem si bez dovolení vyfotila jeho písek a nezeptala jsem se. Když jsem řekla, že jsem překvapena jeho reakcí a že fotografii písku a míchačky hned smažu, odvětil, že v žádném případě nemám nic mazat. Chce, aby to na mém pracovním FB zůstalo, ale až si příště budu chtít vyfotit třeba jeho lopatu, že se ho musím zeptat.

Vulgární oslovení

Moji klienti, kteří si nechali před lety postavit montovanou dřevostavbu, kde jen hrubá stavba přišla asi na 15 milionů, měli představu, že na vybavení celé haciendy o 400 m2 jim bude stačit milion. Nedbali na mé propočty ani na nabídky dodavatelských firem. Když jsme se dostali k vybavování obrovského domu, vybírala jsem pouze low-cost zařízení i velmi levná svítidla z e-shopů. Nesměla jsem překročit 500 Kč za svítidlo, což se mi podařilo. Pouze hlavní svítidlo v domě stálo 4000 Kč. Poslala jsem klientům seznam svítidel v excelové tabulce. Paní domu chtěla e-mail přeposlat manželovi s komentářem. Omylem však v poště nestiskla tlačítko „přeposlat“, ale „odpovědět“. Takže jsem se dozvěděla toto: „Miláčku, ta „XXXXX“ (vulgárně) nám neustále navrhuje předražená svítidla.“ Klienti zjistili, co se stalo, měsíc se mi neozvali a poté jsme se přes e-mail rozloučili, oni dorovnali dluh. A kdo ví, možná dosud klienti bydlí jen mezi čtyřmi holými stěnami.

Narušení důvěry

Klientům jsem navrhovala kompletní rekonstrukci velkého bytu. Projekt, návrh interiéru i stavební dokumentace byly schválené. Všichni byli spokojení, vše bylo zalito sluncem. Přišla fáze nacenění projektu. Stavební firma, kterou jsem klientům doporučila, byla velmi časově vytížená, tak ani po 3 týdnech nedodala nabídku za stavební práce. Klientka mi napsala e-mail, že se mnou na základě toho, že nemá cenovou nabídku od stavební firmy, končí spolupráci a že jim mám vrátit 60 % z návrhu interiéru, protože se jim prý návrh stejně vůbec nelíbí. Předtím jsem však od klientů dostala 4 děkovné e-maily, jak se na realizaci a rekonstrukci těší, jak jsou z mého návrhu nadšeni. Na e-mail jsem odepsala, aby mi paní přesně vyspecifikovala, jak došla k vratce 60 % a za co přesně jí mám vracet peníze, zda je něco, co jsem z mé strany nedodala. Na to mi klientka neodpověděla. Tím komunikace a spolupráce skončila. Asi 3 měsíce po zmíněné e-mailové komunikaci mi volal manžel klientky s dotazem, kdy jim přijdu dokončit rekonstrukci. Řekla jsem, že jsem veškerou práci, kterou si u mě objednali, již dávno odevzdala. Není v mé kompetenci, abych jim šla fyzicky dělat rekonstrukci, a stavební firmu, kterou jsem jim doporučila, odmítli (ani nepočkali na jejich cenovou nabídku). Klient mi na to řekl, že se jim můj návrh moc líbí a že ho chtějí zrealizovat. Odpověděla jsem, že v jejich posledním e-mailu tvrdili, že se jim návrh nelíbí a že jim mám vrátit peníze. Klient mi odpověděl, že rekonstrukci velmi chtějí, že se manželka v e-mailu jen špatně vyjádřila, že ji bolela hlava a že ve skutečnosti chtěla napsat, že se jim vše líbí. To mě rozesmálo, řekla jsem jen, že děkuji za pochvalu mého návrhu, ale s realizací a s dozorem ať se mnou určitě nepočítají, protože byla narušena důvěra.

Focení realizace za poplatek

Navrhla jsem rekonstrukci nástavby na činžovním domě. Klienti měli svoje realizační firmy, jednotlivé řemeslníky a vše si zaštiťovali sami. Návrh se klientům velmi líbil. Nechtěli mě při realizaci, nechtěli ani doporučit mnou prověřené firmy a řemeslníky. Tím, že si vše zajišťovali sami, rekonstrukce se velmi protáhla, stavba nabrala zpoždění, začaly se kupit vícenáklady a problémy. Když bylo hotovo, klientka mi napsala krásný e-mail, že jsou šťastni, že už se stěhují do nového, jak se ta rekonstrukce každému líbí, jak jsou nadšeni ze spolupráce se mnou a z mého návrhu. Domluvila jsem se s ní na focení interiéru 14 dní po nastěhování. Klientka mi oznámila, že v tom týdnu bude doma jen manžel, ať se domluvím s ním. Před plánovaným focením jsem telefonovala klientovi, ten mi nebral telefon, ale odpověděl e-mailem toto: „Opravdu jsem hodně nazlobený. Moje žena strávila několik hodin tím, že vymýšlela, co a jak udělat oproti Vašemu návrhu, protože návrh je nereálný a neuskutečnitelný. Náš nový byt si můžete přijít vyfotit za jednorázový poplatek 5000 Kč.“ Tento e-mail jsem dostala v týdnu, kdy se klienti stěhovali do nového. Byla jsem samozřejmě v šoku. Až později jsem se dozvěděla, kde byl „zakopaný pes“. Klienti po nastěhování udělali velkou párty, kam pozvali všechny zúčastněné vyjma mě. Zavolal mi majitel firmy, která v projektu řešila vodu a topení, a říkal, že všichni na té kolaudační párty celý objekt obdivovali a ptali se na mě. On sám mě oslovil s tím, abych mu navrhla kanceláře a jeho sestře rodinný dům. Pak mi zavolal ještě další řemeslník, který se párty v novém bytě účastnil, abych pro něj navrhla byt. Nepřímo jsem se pak dozvěděla, že klient měl s realizačními firmami, které si sám najal, velké problémy. Nechtěl se přít s řemeslníky, které si najal, protože většina z nich byli jeho kamarádi. Nechtěl si je rozhádat, protože je potřeboval. Mé služby už v té chvíli nebyly potřeba, a proto si „upustil ventil“ na mně. Klient chtěl jen někoho na konci celého procesu potrestat za různé prodlevy na stavbě, já jsem v celém procesu byla jediná ženská, klient byl tak trošku „machista“, tak prostě napsal e-mail, jaký napsal. Fotit interiér jsem si samozřejmě nikdy nešla.

Těch příběhů je nesčetně, vydalo by to na knihu, ale to není účelem.

Smyslem článku bylo předat i negativní zkušenosti, poučit se z nich, a když dostanete negativní reakci, oprostit se od toho, s nadhledem hledat závadu, a když jsou to emoce, mávnout nad tím rukou, protože to k tomuto podnikání prostě patří!

Foto: Pixabay, PXhere, Pexels