Vkus moderního člověka se zmítá v schizofrenii. Touha odlišit se od masy ostatních ho vede k prosazování vnějších znaků svého vkusu, kterým se chce odlišit od globalizované většiny. Často se ale vyhraňuje pomocí dalších globalizovaných prostředků. Pohybuje se sice v menším, ale stále jenom bludném kruhu.

Vzdělávací systém v orientaci dorostu nepomáhá už rovných 50 let.

Klasické gymnázium připravilo své absolventy pro další studium znalostí latiny, staré řečtiny, světové i domácí literatury, živého cizího jazyka, přírodních věd a estetiky. Od 70tých let minulého století se ale prosazovalo více přírodovědných předmětů na úkor humanitního vzdělání. Dnes má maturant problém zorientovat se v základních uměleckých směrech a architektonických slozích. O tom, že by kromě několika jednotlivců, poznal i vysokoškolák více než 5 současných významných výtvarníků a uměl rozeznat jejich díla si dovolím vyslovit pochybnost.

Co je umění?

V češtině má toto slovo kořen ve slovesu uměti, charakterizuje tedy užitečnou dovednost, která je součástí lidské kultury. Od období renesance se pod uměním chápe užší segment lidských dovedností – tedy krásná umění. Mezi vizuální umění zařazujeme již od starověku malířství, sochařství i architekturu. Dílo má schopnost uchovat energii autorova vidění a projevu, která se přenáší na jiného člověka. Každé dílo je svým způsobem jedinečné.

Originál, nebo „obraz“ z hobbymarketu?

Touha jedince po individualizaci svého domácího či pracovního prostředí se projevuje od raného dětství. Máme rádi své hrdiny na nábytku, plakát idolu v období dospívání až po fotku dětí na pracovním stole v open space kanceláři. V privátních interiérech ale nacházíme stále méně výtvarných děl. Zato tam najdeme reprodukce fotografií typu pohled na moře, mrakodrapy v New Yourku… Většinou zakoupené v obchodních domech s nábytkem a doplňky, případně i hobbymarketech, kde najdete na tento sortiment celou sekci. Kam se ztratila touha mít na očích svůj zamilovaný obraz? Zmizela někam za klasickým vzděláním…

Nemusíte mít impresionisty

České střední umělecké školy, stejně jako výtvarné akademie stále dokáží vyprofilovat velký počet výtvarně zdatných absolventů. Absence trhu s uměním ale jejich práce brzy nasměřuje do jiných oblastí.

No, on tu trh s uměním existuje a je poměrně i viditelný. Je to ale spíše snaha o předvádění se movitějších lidí a změna výtvarného umění na investici. Obrázky pro radost mizí ze života výtvarníků i běžného člověka. Je to vidět i na dětských knížkách, kde se vytrácí kvalitní ilustrace. Možná i tu je skryt kámen úrazu – globalizace dětských motivů.

Pokud nepotřebujete někam vhodně „umístit“ několik set tisíc korun, zkuste se podívat po výtvarníkovi ve svém okolí. Umělec musí tvořit pro jiné a prahne po obdivu. Nemusíte být věhlasný kritik či mecenáš, aby se vám věnoval, ateliérový nákup je totiž tím nejlepším způsobem, jak pohladit ego autora, sobě udělat radost a získat pro svůj interiér dílo, které bude jeho ozdobou. Dobrá litografie, či akvarel nemusí být o moc dražší, než plakát z obchodu. Pokud jsou Mistrovy požadavky nad vaši kapsu, nechte ho čekat na nákup z Národní galerie.