Být, či nebýt – freelancer, nebo teamworker? Dělat na sebe? Pro firmu?

…po pravdě na „SEBE“ dělá málokdo. Obvykle děláme na hypotéku, složenky, jídlo, dovolenou, rodinu, partnera, někdo k tomu přibírá milenku/ce, apod. Tento fakt sráží poetickou představu designéra – kavárenského povaleče, který pracuje, jen když ho políbí múza – do reálných mantinelů. Otázka je ale jasná: děláš na volné noze, nebo, jak se dneska stále více vžívá, jako freelancer? Nebo pracuješ někde ve firmě (ateliéru)? V oblasti designu je všeobecně zažitým klišé, že být na volné noze je lepší, že to je to pravé designérství. Je tomu opravdu tak? Co je lepší, sólový přístup, nebo týmová tvorba?

Proces

Abych mohl porovnat tyto dva přístupy, dovolte mi nejdříve něco zmínit o samé podstatě tohoto řemesla,
tedy o vlastním procesu tvorby:
Zjednodušeně řečeno – existuje klient, který za vámi přišel s tím, že chce něco funkčního a pěkného. A je na vás, abyste mu „to“ vymysleli. Návrh je tedy výsledek kreativního procesu, který řeší určitý problém klienta. Rozborem tohoto procesu se zabývala již spousta psychologů, reklamních specialistů, architektů i designérů a postupně se vyvíjely různé teorie a principy, jejichž destilací dostaneme jednoduché schéma tvorby:

Za společný základ všech přístupů se dá považovat základní teorie o kreativním myšlení, kterou popsal již v roce 1926 psycholog Graham Wallas1: Existují 4 základní fáze kreativního myšlení: (1) Příprava – tvorba zadání, definování problému, rešerše; dále pak (2) Inkubace – dala by se označit i jako vývoj. Jedná se o fázi, kdy vědomě i nevědomě zkoumáme možnosti. Poté nastává (3) Osvícení. To je, když vykrystalizuje uchopitelná myšlenka, řešení. Pak nastupuje (4) Ověření, zda je řešení to pravé. Toto téma dále posunul americký marketingový génius Alex Osborn, a rozvíjením jeho myšlenek pak vykrystalizovalo dnes hojně užívané Design thinking, které zdůrazňuje nutnost vcítění, jasné definování požadavků a ve fázi ověření pak zavádí schéma – prototypovat, testovat.

Jak je vidět na obrázku, během navrhování dochází k neustálému opakování těchto procesů, s různými časovými dotacemi až do finálního produktu – v našem případě návrhu interiéru. Uvedené jednoduché schéma nám nyní pomůže při našem porovnání sólového (freelance) a týmového (ateliér, firma) přístupu.

Já sám, já freelancer

Tento sólový model je charakteristický tím, že celým procesem si designér prochází sám. Finální fáze – ověření – pak probíhá pouze s klientem, což je někdy bohužel fatální střet. Pokud je na navrhování člověk zcela sám, je důležité (a obtížné) si udržet objektivitu a nadhled, tedy smysluplnost návrhu pro daného klienta.

Na druhou stranu, proces navrhování má zcela ve svých rukou, nikdo kromě klienta mu do toho nevstupuje. Designér má možnost promítnout čistě svoje vlastní pojetí designu a to často přináší velmi odvážná a inovativní řešení.

Jde tedy o to, aby designér zvládal vyvážit objektivitu s touhou po jedinečnosti a vzniklo tak vhodné řešení. Můj učitel Ing. arch. Boris Hála k tomu říkával: „Řešení musí mít vždy nadhled samo nad sebou!“.