Barevný systém podle Le Corbusiera

V odborném magazínu asi není potřeba představovat takového velikána, jakým byl Le Corbusier.
Tento původem švýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř ovlivnil moderní architekturu jako nikdo jiný.

Kromě mnoha významných staveb je také autorem několika teoretických prací. Nepočítáme-li práci týkající se toho, jak by podle Le Corbusiera měla architektura a urbanismus obecně vypadat, tak jde zejména o systém Modulor a Architektonickou polychromii.

Ačkoli je systém Modulor v odborných kruzích poměrně známý a učí se o něm ve školách (jde o systém proporcí a souvisí s ergonomií a ideální velikostí prostorů, které člověk obývá), nenašel v praxi příliš využití.

Zatímco o systému Modulor najdeme na internetu mnoho zmínek, o Le Corbusierově Architektonické polychromii se mnoho neví a nezmiňuje ji ani internetová encyklopedie Wikipedia.
A to je velká škoda.

Architektonická polychromie je barevná teorie nebo spíše systém. Je to systém velmi zajímavý a inspirativní, další ze způsobů a pohledů na to, jak barvy v interiéru používat a ladit. Odstíny, které Le Corbusier pečlivě vybral do svého systému, jsou nadčasové a skvěle použitelné i pro současnou architekturu a interiéry.

Výraz polychromie vychází z řeckého polychromos – mnohobarevný. Jak už jsme zmínili na začátku, Le Corbusier byl také malíř – inspiroval se v přírodě a v obrazech slavných umělců. Z toho pak vycházel i při sestavování svého vzorníku barev vhodných pro architekturu. Barvy pro něj byly stejně důležité jako stavba samotná. Moc dobře věděl, jak dokážou barvy modelovat prostor, vytvářet různou náladu a atmosféru a také působit na psychiku lidí.

Samotný systém vznikl vlastně „náhodou“, díky tomu, že Le Corbusiera oslovila společnost Salubra s žádostí o návrh kolekce tapet. Le Corbusier pro Salubru vytvořil vzorník, aby lidem pomohl vybrat sladěné barvy do jejich interiérů. Nechtěl totiž nechat nic náhodě, aby nehrozilo, že lidé vyberou něco, co nebude vypadat dobře. I když by vám Le Corbusier přesně neřekl, jakou konkrétní barvu si vybrat – to bylo na každém jednotlivci – řekl by vám, co se k sobě hodí a jaká by měla být atmosférická barva (tímto výrazem nazýval odstín, který měl být použit na celou stěnu) a co kontrast (výraznější barva, která se má používat střídmě, na detaily).

Na celém systému je skvělé, že jde o pouze 63 odstínů. Pro srovnání: systém NCS má 1950, respektive nově 2050 odstínů – jsou tam všechny odstíny, co si umíte představit. Ale z takového množství někdy může být těžké si vybrat. Le Corbusierovy barvy jsou nejen v mnohem menším počtu, ale jsou i sladěné tak, že je můžete libovolně kombinovat mezi sebou a vždy to bude fungovat.

63 odstínů Le Corbusierovy palety vzniklo ve 2 kolekcích. První v roce 1931 a druhá v roce 1959. Každý zvolený odstín má svůj význam nebo záměr – je tam z nějakého důvodu – každý představuje specifický efekt na prostor, kde bude použitý, stejně jako efekt na lidi, kteří prostor budou obývat.

Barevná paleta z roku 1931 obsahuje 43 odstínů rozdělených do 14 sloupců. V první řadě jsou nejsytější odstíny a směrem dolů jejich méně syté, pastelovější varianty.

Co se týče číslování, tak série z roku 1931 začíná vždy číslem 32 a je ve formátu 32XXX, kde další 3 čísla označují konkrétní odstín.

V roce 1959 přibylo 20 dalších, více intenzivních odstínů, které jsou odvážnější a dynamičtější. Tyto odstíny jsou označené na začátku číslem 4320 a k tomu je přidáno 1 písmeno abecedy.

Jednotlivé barvy mají i své slovní názvy a ty jsou často „malířské“ – ultramarín, vermilion, umbra… Je tedy vidět, že Le Corbusier se v malířství velmi inspiroval, ale vycházel vlastně i z původních pigmentů, které lidstvo zná. Dnes bychom řekli „zpět ke kořenům“.

Aby bylo vybírání barev a jejich kombinování spolehlivé, sestavil Le Corbusier odstíny do kolekcí, které nazval klaviatura – připomínají totiž klapky klavíru. K tomu vytvořil posuvný kartonový výřez (neboli „brýle“), aby bylo možné snadno izolovat 3–5 odstíny a aby divák mohl vidět, jak se jeví společně. S „brýlemi“ pro kolekci 1931 můžete izolovat 2–3 tóny na 1 odstínu pozadí a také 1 tón na 2 odstínech pozadí. S „brýlemi“ kolekce 1959 lze izolovat a sladit 3 nebo 4 barvy.

Pásy jednou barvou mezi řadami klapek představují nátěr, který se používá na celou stěnu. Klávesy jsou barvy, které mají být použité jako akcent – buď na zeď, nebo na doplňky.

Mimochodem Le Corbusier hodně využíval koncept akcentující zdi – tedy jedné zvýrazněné stěny v interiéru. Dnešní interiérový design to považuje spíše za klišé a je to takové ohrané téma, ale pro Le Corbusiera to byl zásadní způsob práce s prostorem a jeho modelací. Možná bychom ani dnes neměli zavrhovat něco, co se v minulosti osvědčilo.

Le Corbusier neměl žádné dědice, a tak už za svého života založil nadaci Fondation Le Corbusier, která má za úkol pečovat o jeho dílo a šířit ho dál. Co se ale týče Architektonické polychromie, tak výhradní licenci od Fondation Le Corbusier dostala společnost ve Švýcarsku, která nese název Les Couleurs Suisse AG. Ta má za cíl s tímto fenoménem pracovat, informuje o něm, vydává knihy, vzorníky a také uděluje povolení různým výrobcům, aby mohli využívat značku Le Corbusierových barev ve své produkci. Dají se tak koupit nátěrové hmoty, nábytek, vypínače a zásuvky, tapety, koberce a další výrobky v konkrétních odstínech Le Corbusierovy palety. Seznam výrobců najdete na webu firmy Les Couleurs Suisse. A tamtéž také naleznete online verzi Le Corbusierova vzorníku – klaviaturu, kde si můžete jednotlivé odstíny a jejich kombinace procházet.

Bohužel výrobky nesoucí označení Les Couleurs Le Corbusier nejsou k dostání v Čechách, nicméně pokud byste měli projekt, kde by klient opravdu toužil po autentických produktech a materiálech, za kterými stojí nevšední příběh, většina se dá pořídit v Německu nebo Rakousku. Vzorníky a knihy o Architektonické polychromii si můžete bez problémů objednat přímo ze Švýcarska na webu www.lescouleurs.ch.

Záznam videopřednášky na téma Architektonická polychromie a další vzdělávací materiály z oblasti interiérového designu najdete v členské sekci Online klubu interiérových designérů.