Zamýšleli jste se někdy více nad pocity, proč se v některých interiérech či v blízkosti staveb cítíte lépe a u některých máte nepříjemné pocity? Máte dojem, že stavba je něčím nepřirozená, zvláštní? Že Vám na ní něco nesedí?

U první to může být tím, že je vytvořena z materiálů, které mají a zachovávají svoji pravdu. U druhé, že ji nemají či jsou použity tak, že materiálově lžou – jsou pouze imitací.

Představme si interiér a jeho atmosféru:

Malebná místnost, na podlaze masivní prkenná podlaha, před zděnými kamny půdovky – keramické desky, na stěnách hliněné probarvené omítky s jednou kamennou stěnou řádně vyspárovanou, dřevěnými okny se subtilními rámy máme krásný výhled. Do místnosti vstupujeme dřevěnými masivními dveřmi osazenými ve dřevěné zárubni, otevíráme je kovanou klikou. Dřevěný trámový strop, může být i přirozeně deformovaný – mírně prohnutý, trámy popraskané.       A i přesto máme pocit jistoty a bezpečí. Víme totiž, co od daného materiálu v daných proporcích a osazení očekávat. V místnosti je vše přirozené a my se cítíme báječně. Nic nás nemusí iritovat a dostávat do disharmonie a napětí.

Můžeme mít i jinou situaci, jiný interiér. A třeba také prvoplánově malebný…
Na hrubé betonové podlaze vinylové pásy ve věrné imitaci masivního sukatého dubu, stěny omítané, jedna stěna s nalepenými umělými kameny imitujícími kamenné zdivo, stropní falešné trámy z kašírovaného polystyrenu, plastová okna ve dřevěné fólii i když s poněkud masivnějšími rámy, dveře fóliované opět v imitaci dřeva, taktéž fóliované zárubně a mohl bych pokračovat…

Častý obrázek dnešní doby. Máme spoustu náhrad, ale často cítíme, že to jaksi není ono. Ale proč? Vždyť foĺie se vzorem dřeva je téměř k nerozeznání, dlažby imitující cotto či kámen jsou také fajn. A ty trámy, ani přírodní, by nebyly přirozenější.

Příčinou je ona „materiálová pravda“. Každý materiál má svůj vzhled, své vlastnosti a své možnosti použití. Použijeme-li materiál jinak než je mu vlastní, působí většinou nepřirozeně – nepravdivě.

Vlastní použití materiálu či náhrad imitací může být věrnější či méně věrné. Někdy může působit naprosto věrohodně – jindy diletansky.

Tak jak antika ve svých chrámech převedla dřevěný chrám s tryglify a metopami vč. gutaí do kamene a stavby působily úžasně, to se nám dnes plně nedaří s novými technologiemi a novými materiály. Může se zdát, že doba plastová může a umí všechno, ale… I v Číně už se tisknou 3D domy.

Chyba je určitě v tom, že nové materiály nepoužíváme většinou v jejich podstatě, ale že se je snažíme dostat do podoby a formy jiných materiálů. Pohledový beton je skvělý. OK. I ve struktuře bednících desek hladkých či s otiskem prken – přiznávajících technologii výroby.

Problém je v tom, že se snažíme materiály, které jsou tradiční, osvědčené, oblíbené a v původní formě často dražší, nahradit levnějšími náhradami – imitacemi.
Často nemusí jít pouze o cenu, ale o prodloužení životnosti či jiné „relativní“ zlepšení užitných vlastností daného materiálu.

K několika materiálům a výrobkům a jejich pravdě se nyní můžeme vyjádřit ještě konkrétněji.

Materiálová pravda a vizuálno

Cihelné pásky – lze použít jako obklady stěn. Důraz je kladen na řešení vnějších rohů. Nepoužiji-li L- pásky a spojím-li klasické pásky natupo, věrohodné to nikdy nebude. Totéž platí i pro provedení obkladového kamene. Důležitý je i detail ostění a nadpraží…

O materiálově pravdě je i sortiment- řezané cihelné pásky jsou závislé od detailů, použiji-li jiné náhrady na bázi plastů, je to nejen o detailech, ale hlavně o kvalitě povrchu.

I použití vinylové podlahy může být fajn, použijeme-li k zalištování např. masivní či dýhované lišty a nikoli plastové s nehezkými – nepravdivými spoji na nárožích a koutech.

Plynové či ethanolové krby – je přípustné jejich použití v případě, že potřebuji bezprašný provoz či v případě, že není možné instalovat komín.

Materiálová pravda a pocity

Často nahrazovaným materiálem je dřevo – máme dnes dřevoplastové terasy, ploty, palubky,…
Tam, kde se nám hrůznost náhrady vždy projeví nejvíce jsou opět detaily spojů a zakončení. Zaslepení dutých prvků často nesedí, má jinou barvu, povrch, strukturu,…Spojení na sraz či přelištováním je opět bonbónek. A to vč. neautentických viditelných vrutů či šroubů – nejde-li použít lepení.

A roli hraje nejen vizuální, ale také další dojem. Přejdu-li „bosky“, nemám dobrý pocit z příjemně teplého voňavého dřeva, ale převažuje spíše pocit neosobní, neutrální.

Přirozenost může být také dána už jenom tím, že používám místní zdroje a materiály. Tak jak tomu v době „před globalizací“ bývalo. Samozřejmě se materiály také napodobovaly – např. malé vesnické kostelíky neměly oltáře z mramoru, ale používaly dřevo s imitací mramoru tzv. stuccolustro.
Použitím místních materiálů a dostupnými stavebními technologiemi působily harmonicky nejen interiéry, domy, ale i celé celky- města, vesnice.

Materiálová pravda a proporce

Většinou souvisí se statikou. Použiji ocelový sloup, obalím SDK konstrukcí a třeba obložím cihelnými pásky, nepůsobí „cihelný“ sloup důvěryhodně. Klasika z cihel je 300/300 či 450/450mm. Obložím-li ocel dřevem zase to nemusí být ono. Dřevěný trám či sloup mají své proporce a své délky, které „umí“. Vše ostatní nebude působit harmonicky. Stejně tak má své tloušťky, délky, hmotnost i kámen, keramika, ocel.

Materiálová pravda a řemeslo

Druhou podstatnou věcí, kterou chci sdělit je profesní – řemeslnická čest a s tím spojená hrdost s příslušnými materiály.
Příklad:
Chci si nechat vyrobit masivní dubové vstupní dveře.
Zastavení první – truhlářství.
Přicházím k provozovně, vítá mě plot z plastových palubek napodobující dřevěné plaňky. Plastovými dveřmi ve fólii v dezénu zlatého dubu vcházím do truhlárny, tedy nejdříve do kanceláře. Vnitřní dveře z fóliované MDF desky, dříve zlatá klika nyní s černými šmouhami a s vrypy až na kov. Podlaha z PVC – dekor dřeva. Usedám za stůl z lamina v imitaci javoru a už ani nemám zájem si tady dveře nechat dělat, možná tak laminový nábytek… Ptáte se proč?
Zkusme si představit zastavení druhé:
Opět se blížím k truhlárně. Vcházím dřevěnými vrátky, gradujícími udržovaný dřevěný plaňkový plot. Zaujmou mě nejen krásné masivní dřevěné dveře, ale i vkusná a praktická dřevěná markýza nad nimi. V kanceláři na dubové kartáčované podlaze mě hned zaujme bytelný nábytek z masivu. Tak to je jiná káva. Tady jsou na svůj materiál a svou práci hrdí.
Projdu dále výroby – viditelný hoblovaný krov, nad halou sbíjené vazníky, denní místnost – lavice, skříňky, stůl, kuchyňka – vše je ze dřeva, ale také z lamina- tam, kde je to vhodné a stačí levnější varianta. Vše vlastnoručně vyrobeno.
Hned vím, kde jsem…
Už víte, proč jste kolikrát neměli dobrý dojem z řemeslníků? Ano! „Kdo káže vodu a pije víno“.. platí i tady.
A to je pro mne ta „druhá, materiálová pravda“
Totéž platí o pokrývačích, zednících, tesařích, obkladačích, zahradnících, kovářích, zámečnících, instalatérech, topenářích, projektantech, architektech, …
Je to první nápověda, která, dle mého, dokáže napovědět úplně nejvíce.
Sídlo firmy či bydlení řemeslníka je první a největší referencí, reklamou na jeho práci a hlavně na jeho vztah k materiálu a řemeslu.

Materiálová pravda a ekologie

Zamyslíme-li se nad použitím původních – základních materiálů, máme další plus. Uhlíková stopa je relativně minimální. A nejen, že jsou kámen, dřevo, potažmo cihla, sklo a ocel přirozeně krásné, ale mohu je použít a využít i dále. Ať nově či recyklací. A druhotným použitím dostávám původní otisk použití, historii, patinu. Neoddiskutovatelný a těžko vyčíslitelný bonus.

Materiálová pravda a nové technologie

Nechci zavrhovat moderní materiály a technologie, jen se je snažme používat vhodně, s citem a rozumem.
Stejně jako víceméně nenapodobuji svíce pro osvětlení, stejně tak mohu beton jako moderní náhradu kamene použít v neimitující podobě.
Máme desítky skvělých domů z pohledového betonu přiznávající otisk bednících desek s hliníkovými či dřevohliníkovými okny. Bezúdržbové a pravdivé. A se stářím roste jejich kvalita a krása. Ano patina staří. Stejně jako neumí stárnout ať fyzicky či duševně spousta lidí, stejně tak nedokáží stárnou ani některé nakašírované domy. Není nad přirozenou krásu bez makeupu.

Máme spoustu skvělých dřevěných domů, které také stárnou do krásy. Jen je potřeby zvolit vhodné dřevo, vhodné detaily a samozřejmě celý koncept domu. A uvědomit si, že stárnutí a přirozenost není chyba. Tak jako je u lidí znamínkem krásy piha, pro některé vráska či šediny – u dřeva je oním znamínkem krásy suk, u kamene výrazná žíla, u železa používáním vyleštěná část či rez. Tomu, komu toto vadí či nechce tuto filosofii přijmout, existuje samozřejmě ona náhrada ve formě imitací.

S návrhy „krásných“- často nazdobených a někdy složitě údržbových domů souvisí i náš rychlý životní styl plný dalších iluzí a přetvářek. A nelze určitě zanedbat ani finanční aspekt. Imitace bývají mnohdy levnější. Ale ne vždy. Chceme jednou postavit a mít dům stále stejně krásný. Ale zapomněli jsme, že díky stárnutí může být i mnohem krásnější. Tak jak je krásný vzrostlý strom, zvětralá skála, vymleté koryto řeky, starý člověk plný zážitků…

Nemusím jen sportovat a „ničit“ či rozmazlovat tělo jinak. I údržba domu může být oním sportem a zážitkem.

K dalším novým materiálům náleží i různé formy plastů a skla. Zachovají-li si použití ve své přirozené podobě, dokážou vytvořit interiér či stavbu, které jiný materiál neumí. Bezešvé, hladké, v rozmanitých barvách a tvarech. Na jedné straně mrazuvzdorné, pevné i pružné současně, protiskluzné a třeba barevně proměnlivé, sklo čiré i neprůhledné zároveň apod.

S rozvojem technologií a materiálů souvisí i nechtěné. Výroba polyuretanových pěn, silikonů a akrylátů či lepidel, slepících cokoli, vytvořila ze spousty řemeslníků a hlavně detailů postrach architektů a uživatelů.

Stejně jako ve společnosti a u lidí se dá vše – hlavně nedokonalost- zakamuflovat- schovat. Totéž jde nyní více či méně stejně úspěšně i ve stavbě.

Není však nad krásně napojené pravdivé materiály bez lišty či tmelu!!!
Ing. arch. Jan Hlavín, Ph.D
Fakulta architektury ČVUT Praha

FOTO: Pexels.com