Představoval jsem si to světlejší…navrhoval jsem to velkolepější…ve vizualizaci působil menší… chtěli jsme to, ale je to nepraktické …

Podobné věty s patrnou stopou zklamání občas slyšel každý, kdo staví domy, dodává technologie, zařizuje interiéry, vybírá pozemky, každý, kdo realizuje svoje projekty nebo plní přání investorů.

Ať je projekt sebelepší a vizualizace modelů sebedokonalejší, nakonec je to představa v naší hlavě, která po konfrontaci s realitou způsobí buď wow efekt- ještě lepší než jsem čekal nebo zklamání – uf, představoval jsem si to jinak.

O úspěchu zakázky, ať už jde o výrobní komplex se složitou technologií nebo o útulný domeček se zahrádkou, nakonec rozhodne ten konkrétní pocit. A to je taky důvod, proč si moderní digitální technologie, virtuální a rozšířená realita, našla cestu do oblasti jakou je architektura a stavitelství – dokáže totiž zprostředkovat autentický zážitek.

Virtuální realita je umělé, digitálně vytvořené prostředí, které člověka pohltí a on s ním může interagovat.

Díky speciálním brýlím pro VR (headset), se stanete jeho součástí, ocitnete se například ve výrobní hale, procházíte se po zahradě, díváte se z posledního patra mrakodrapu, a to v době, kdy tyto projekty existují jen na papíře.

Trojrozměrné simulované prostředí je přesnou kopií reality a umožňuje to, co animace nebo fyzické modely nabídnout nemohou, totiž skutečné zažití prostoru, jeho přesných rozměrů, hloubky, dispozice, dopadu světla v různé denní nebo roční doby . Všechny dosavadní způsoby vizualizace projektů byly jen startérem naši představivosti, virtuální realita nám umožňuje rovnou to zažít.

Pomoct může architektům a projektantům ve všech stadiích projektu.

Umožňuje prakticky zhodnotit počáteční návrhy, provést jejich úpravy a předejít tak problémům, které by se ukázaly až v průběhu výstavby.

Investoři a klienti si zase často nejsou schopni uvědomit, jak prostor bude působit, komunikace návrhu tak naráží na limit jejich představivosti. VR headset s digitální verzí budovy jim dá pocit, jako by v ní opravdu byli.

Prostředí se dá také naprogramovat tak, aby klient mohl zažít různé materiály, způsoby osvětlení, může měnit nábytek i jeho design, a experimentovat s využitím prostoru – ve virtuální realitě například najde rychle odpověď, zda v konkrétním místě nakonec bude opravdu sauna nebo zimní zahrada či pracovna.

Jedním z argumentů proti virtuální realitě byl ten, že je zaměřena na jednotlivce. Dobře, klient zmizí v headsetu , ale my tam s ním nejsme, a

co když je investorů víc, a co když potřebujeme všechno vidět jako celý tým?

Takové řešení je dnes samozřejmostí. Například česká platforma LMVR umožňuje, aby se ve virtuálním prostoru setkalo více účastníků, a to i když je každý z nich fyzicky na jiném místě.

Platforma, která původně reagovala na potřeby výrobních firem setkávat se nad 3D modely, odpovídá i požadavkům architektů, stavitelů a developerů na týmovou práci.

Prostředí umožňuje každému účastníkovi přesouvat modely, psát poznámky, domalovávat detaily, pořizovat fotografie a komunikovat i s lidmi mimo VR, kteří mohou virtuální prostor a aktivity v něm sledovat na připojených TV nebo tabletech.

Stále častěji se virtuální realita využívá v oblasti průmyslové výstavby.

Jeden příklad za všechny. Investor – výrobní firma zabývající se produkcí plastových dílů, potrubí – zvažuje výstavbu nového skladu. V místě, kde bude nový sklad stát, je zatím jen základová deska. Už teď je však nutné objednat vnitřní vybavení – regály, zakladače, skladovací věž.

Běžné počítačové 3D vizualizace sice nabídnou přehled, jak bude celý prostor vypadat, ale ne vždy je to dostatečné. Jak uvedli zástupci investora: Bylo pro nás zásadní moct se projít naším novým skladem, vidět v měřítku 1:1 jeho rozměry, ergonomii vnitřní logistiky a užitečnost celého uspořádání.

Vyzkoušeli jsme si, jak vypadá prostor v oblasti baličky, jestli je dostatečný nebo zda bude třeba stroj posunout.
Právě ergonomie pracovišť je tématem, které VR řeší perfektně. I s několikatunovým strojem si můžete ve virtuální hale lehce posunovat a až když vám simulace dá jistotu, že umístění je bez výhrad, můžete doladit rozvody médií a další detaily.
Podobně VR pomáhá třeba v případě rozvržení a vybavení poboček bank nebo při stavbě a vybavování nemocnic.

Sestrou virtuální reality je rozšířená realita (AR – augmented reality) .

Ta se pohybuje na pomezí skutečného světa. Jedná se o vkládání 3D modelů či interaktivních modelů do reálného prostředí pomocí displeje mobilního  telefonu, tabletu nebo speciálních brýlí. Tato technologie je velmi oblíbená díky své dostupnosti. Záleží jen na vás, jakou aplikaci si necháte vytvořit. Vaši klienti si ji pak mohou stáhnout do svého zařízení a promítnout si stavbu do konkrétního místa pozemku, vizualizaci nové stavby do proluky domů nebo si umístí různé varianty krbů v novém obýváku.

Spíše technické využití má rozšířená realita při správě budov, hledání rozvodů či opravách technologií. Výkres se technikovi promítne přes displej přímo na danou technologii např. elektrický rozvaděč. Díky tomu se technik dostane na místo opravy rychleji, efektivněji vše vyřeší a případně si může na dálku připojit experta, který mu s opravou poradí.

Potenciál VR je obrovský.

V architektuře se zatím využívá hlavně pro zákazníky ke zvýšení jejich zájmu, pro předcházení nejasnostem a pro snazší komunikaci projektu. Velký přínos má pro architekty a inženýry během úprav návrhů nebo optimalizace prototypu přímo na stavbě.

A v neposlední řadě VR pomáhá v řadě oborů právě  teď, kdy klademe zvýšené nároky na bezpečí v souvislosti se zdravotními riziky. Tam, kde potřebujeme pracovat s 3D modely či s představou prostoru, je totiž jedinou možností plnohodnotné spolupráce na dálku.