Architekt František Vrána (1934–2013), pozoruhodná osobnost brněnského kulturního života, se celý život věnoval nábytku: jako praktik – designér i teoretik – publicista, pedagog.

Šíři jeho činnosti dokládají desítky návrhů nábytku pro průmyslovou výrobu, interiérových realizací, výstavních instalací, články v odborných časopisech, přednášky a besedy pro školy, semináře pro designéry, práce publicistická a pedagogická.

Pro Vránovo zaměření měla zásadní význam studia – na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně (1950–1954) a zejména na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1954–1960). Pod vlivem respektovaných profesorů J. A. Šálka a P. Smetany se zprvu orientoval na scénografii a výstavnictví, později však převážil zájem o nábytek a interiéry. Navrhování nábytku se věnoval po nástupu do Vývoje nábytkářského průmyslu (VNP) v roce 1962 téměř tři desetiletí.

Ve VNP se Vrána podílel na formování programu pro výrobní sféru, byl zapojen do mnoha výzkumných úkolů zaměřených na vývoj zařízení pro knihovny a hotelové pokoje, vývoj čalouněného, skříňkového a dětského nábytku, na zakázky pro export nebo pro Podnik zahraničního obchodu (PZO) Drevounia.

Pracoval na stěžejních projektech včetně rozsáhlých státních úkolů, byl pověřen vedením vývoje nábytku pro vývoz do nesocialistických zemí, s respektem k tradiční technologii navrhoval ohýbaný nábytek pro TON.

Je podepsán pod řešením interiérů veřejných prostor a kanceláří, instalací výstav a návrhů rozsáhlých veletržních expozic.

Jediný z architektů VNP absolvoval studium na umělecké škole, což je patrné na většině jeho návrhů.

Bohatý dokumentační materiál, skici, volné studie, kresby, technické výkresy i fotografie, dokumentující návrhy nábytku i interiérů, byl na architektovo přání uložen v archivu Muzea města Brna. Jedná se o cenné dokumenty, bez nichž by poznání díla Františka Vrány, ale i fungování VNP v celkovém kontextu nábytkářského průmyslu, nebylo možné.

Vrána pečlivě archivoval nejen své návrhy, ale i doklady vztahující se k jednotlivým výzkumným úkolům, na nichž pracoval, schraňoval některé závěrečné zprávy, katalogy a další tiskoviny.

Z desítek a stovek různorodých položek soukromého Vránova archivu jsou bezesporu nejcennější jeho kresby a volné studie, převážně kolorované, pojednané barevnými tužkami, pastely či fixem, ale také akvarely osobité koláže.

Vránovi žáci, dnes úspěšní interiéroví designéři, je označují za „dobové vizualizace“ a vysoce hodnotí jako unikátní doklady práce tehdejšího návrháře.

Jako výtvarně hodnotný a dokumentačně cenný materiál se staly základem výstavy v brněnském Domě umění připravené v roce 2016 k architektovým nedožitým osmdesátých narozeninám.

Ze stovek kreseb a skic zaujmou na první pohled starší práce z doby vysokoškolských studií a z prvních let zaměstnání ve VNP, v nichž netradičně propojil kresbu s kolážemi. Koláž podtrhující citlivé prostorové řešení je dominantním prvkem např. u návrhu výstavy Vysoké školy uměleckoprůmyslové z roku 1960 .

 

Snaha o dokreslení prostředí vedle dobře zvládnutého nábytkového tvarosloví je zřejmá z návrhu nábytku pro strojně početní stanice z let 1965–1966 .

 

Unikátní studijní materiál představují kresby křesel a pohovek, celočalouněných nebo s dřevěnou kostrou ovlivněných skandinávským pojetím  a také kovového sedacího nábytku originální konstrukce inspirovaného tvaroslovím funkcionalismu ze 70. a 80. let 20. století .

Samostatnou kapitolou jsou interiérové studie , mnohdy pojednané jako volná skica; příkladem může být návrh interiéru pro přítele V. Zábranského z roku 1967 .

Některé z kreseb zprostředkovávají první informaci o navrženém kusu nábytku či interiéru, dávají představu o celkovém prostorovém řešení, o základním tvarovém konceptu. Jiné přinášejí i v několika etapách upřesňující detaily či změny, další – kresby technického rázu – jsou předstupněm technického výkresu pro výrobu. Cenným svědectvím o autorově uvažování a jeho představách jsou nekonkrétní studijní skici, v nichž je zřejmé autorovo úsilí o optimální formu či inovativní tvarové řešení v duchu aktuálních trendů.

Vránův nábytek vycházející z přesně definovaných funkčních, ergonomických a psychologických požadavků je příkladem nadčasového designu, který by našel uplatnění i v dnešní době.

Na domácích a zahraničních výstavách a veletrzích získal četná ocenění, přesto se až na výjimky sériově nevyráběl.

Přes osm desítek návrhů je dokumentováno v katalozích, na firemních propagačních letácích a fotografiích; několik modelů a zkušebních prototypů je uchováváno ve sbírkách brněnských muzeí.

Architekt Vrána dokonale ovládal svou profesi. Po roce 1990 předával své zkušenosti studentům Střední školy uměleckých řemesel, Mendelovy univerzity a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Svým příjemným vystupováním, znalostmi, všeobecným přehledem, širokými zájmy, touhou po poznání i pečlivostí a systematičností dokázal své okolí formovat a motivovat.